Jestli se v podmínkách České republiky dá úspěšně pěstovat sója, o tom se mezi zemědělskou veřejností poměrně často diskutuje. Ačkoliv je sója obecně považována za plodinu teplejších oblastí, možnost vypěstovat si ji láká i zemědělce ze severnějších a vyšších poloh především proto, že její dovozní cena je poměrně vysoká. Reakcí šlechtitelů na tento trend jsou stále ranější a odolnější odrůdy. Vedle úspěšných pěstitelů jsou však i takoví, kteří zatím nedokázali dosáhnout uspokojicých výsledků. Co brání tomu, aby nové odrůdy „nasypaly“ českým pěstitelům rentabilní výnos, o tom se mimo jiné hovořilo na polních dnech uspořádaných koncem srpna na několika místech republiky.
Polní dny uspořádala Zemědělská agentura (ZIA), s. r. o., která zde před čtyřmi lety začala prosazovat pěstování kanadských odrůd sóji. Jak uvedl Ing. Marek Podrábský z pořádající firmy, oproti minulým sezónám se letos sója posunula do míst s vyšší nadmořskou výškou, příčinou jsou mimo jiné lepší vláhové podmínky. Plochy oseté sójou se snížily v nejsušších oblastech na Hodonínsku či Znojemsku, k nárůstu ploch naopak došlo v Polabí, na Hané a velmi perspektivně se jeví pěstování na severní Moravě. Část ploch na Mělnicku, kde byl loni dosažen rekordní výnos přes 3 t/ha a dobrý výnos bylo možné očekávat i letos, bohužel zaplavila voda. Připomeňme, že loňský průměrný výnos ZIA odhadla na 1,8 t/ha, rok předtím 1,4 t/ha.
Sója do vlastního krmiva
Na základě objemu prodeje osiva ZIA její zástupci odhadují letošní výměru sóji pouze vlastních odrůd asi na 2700 hektarů. Produkci od pěstitelů vykupuje sama tato společnost, podle kvality budou letošní ceny 7500 - 7800 Kč/t. Pěstování sóji je však lákavé především pro ty zemědělské podniky, které sóju využívají při výrobě vlastních krmných směsí. Podmínkou je však tepelná úprava sójových bobů – např. extruze. Ne každý podnik má však extrudér v přijatelném dosahu. Jsou však podniky, které vlastní sóju vozí k úpravě několik desítek kilometrů a přes vysoké náklady na dopravu a samotnou úpravu se jim sója vyplácí pěstovat.
Sóju jako kvalitní surovinu do krmných směsí oceňují také v Zemědělské společnosti Kutlíře, na jejímž pozemku se uskutečnil polní den 27. srpna. Jak uvedl Ing. Zdeněk Pánek, sóju zde pěstují již pátým rokem, letos na 20 hektarech. Výnosy mají mezi 2,2 a 2,7 t/ha.
Ne ve všech podnicích se však takových výnosů daří dosahovat.
Vybrat vhodný pozemek
Podle ing. Podrábského jsou příčinou nízkých výnosů u některých pěstitelů především chyby v agrotechnice. Patří k nim nesprávný výběr pozemku. Sóju, stejně jako další luskoviny, nelze pěstovat v oblastech, na pozemcích s písčitým nebo štěrkopískovým podložím. Problém s vodu při vzcházení může způsobit přílišná kultivace před setím, proto se doporučuje i podzimní kultivace pozemku za účelem jeho maximálního srovnání.
Sóju nelze pěstovat na polích zaplevelených pcháčem, chemická ochrana proti pcháči v době vegetace neexistuje. Ing. Podrábský upozornil také na špatné srovnání pozemku, což je nejčastější důvod vysokých sklizňových ztrát, neboť sója nasazuje lusky velmi nízko. Podobným problém jsou také vyjeté koleje, kde navíc ve zhutnělé půdě rostliny špatně vzcházejí.
Řady chyb se zemědělci dopouštějí při setí, osivo je zaseto do různé hloubky, seje se pozdě, výsevek je nízký, není aplikován nebo je špatně zamíchán inokulant. U starších typů secích strojů může nesprávná aplikace inokulantu způsobit zalepení secího ústrojí.
Jednou z problematických součástí agrotechniky sóji je regulace plevelů. Postemergentní herbicidy až na výjimky graminicidů stresují mladé rostlinky, a proto odmítání použití preemergentních přípravků ing. Podrábský nazval doslova hazardem. Vhodných herbicidů je přitom na našem trhu dostatek.
Důvodem snížení výnosu jsou vysoké sklizňové ztráty způsobené již zmíněným nerovným pozemkem a ale také vysokou pojezdovou rychlostí kombajnu či jeho špatným seřízením.
