Len je plodinou, jež doprovází lidstvo již řadu tisíciletí. Dokládají to i archeologické nálezy z doby kamenné. V 19. století se na českém území osévalo lnem téměř 50 tisíc hektarů. Plocha lnu však ve 20. století začala kolísat a současná výměra nedosahuje ani šesti tisíc hektarů. Paradoxem však je, že české přádelny jsou schopny zpracovávat surovinu z 13 tisíc hektarů a tudíž len, o kterém se část hovoří jako o tradiční české plodině, dovážejí ze zahraničí.
Jak uvedl Ing. Prokop Šmirous, CSc., ze společnosti Agitec, výzkum, šlechtění, služby, známý odborník, jenž se komoditou len intenzivně zabývá a který je rovněž předsedou Lnářského svazu ČR, pokles plochy lnu způsobilo zrušení státní podpory pro tuto komoditu. Kvůli zvyšujícím se nákladům tak v roce 1997 poklesla plocha lnu na pouhých 2092 hektarů. Pesimistické prognózy, že se v České republice len zcela přestane pěstovat, se naštěstí nenaplnily a výměra opět vzrostla. Přispěla tomu skutečnost, že v roce 1998 byl zaveden dotační titul MZe pro podporu pěstování lnu a od roku 2001 je len zařazen mezi plodiny, které lze pěstovat na půdě uvedené do klidu s finanční podporou SZIF. Tím se vyrovnává záporná rentabilita. Nejen tyto informace zazněly v polovině září na zasedání Odboru rostlinné výroby České akademie zemědělských věd v sídle společnosti Agritec, která si právě letos připomíná 60 let trvání výzkumné činnosti. Zdejší výzkum je již od dob svého zahájení zaměřen především na přadné rostliny.
Český len nepokryje domácí poptávku
Podle odhadu Lnářského svazu ČR bylo v roce 2002 oseto lnem asi 5890 hektarů. Tato výměra však zdaleka nepokrývá potřebu domácích zpracovatelů. Jak při zasedání vysvětlil Ing. Jaroslav Huf, generální ředitel firmy Moravolen Holding, a. s., Šumperk, roční potřeba dlouhého vlákna je v naší republice asi 5200 tun. Při výnosu rosených stonků 3,4 t/ha a produkci dlouhého vlákna 0,4 t/ha, což je průměr ČR, by potřebám domácích zpracovatelů odpovídala výměra asi 13 tis. hektarů.
„Z environmentálního hlediska je len veskrze příznivou plodinou, nezvyšuje potravinářskou produkci a je vhodný k pěstování jak v bramborářské, tak v některých marginálních oblastech. Len je plně využitelný, nezanechává škodlivé zbytky ani odpad. Po tírenském zpracování zbývá pazdeří, ze kterého lze vyrobit konstrukční desky nebo je použít k podestýlce hospodářských zvířat, ke spalování jako zdroj tepelné energie. Ze semen se využívá mnohostranně upotřebitelný lněný olej a semeno se uplatňuje jak v potravinářství, tak v krmivářství. Výrobky z vlákna a koudele lze bez problémů recyklovat. Kromě klasického využití lněného vlákna pro výrobu textilií se v posledním desetiletí zavádí i tzv. netextilní technické využití lnu, například použití lněných vláken při výrobě izolačních a sádrovláknitých desek nebo cementovláknitých materiálů jako náhrady azbestu. Rozvíjí se použití lnu pro výlisky interiérových panelů automobilů i pro kompozitní materiály s uhlíkovými vlákny,“ uvedl ing. Šmirous k perspektivě pěstování lnu.
Využití má len také v papírenském průmyslu, což v Šumperku potvrdil zástupce Obchodních papíren Olšany, které len využívají při výrobě cigaretového papíru a surovinu jsou rovněž nuceni dovážet ze zahraničí. Tento podnik navíc plánuje rozšíření výroby a tudíž i zvýšení spotřeby suroviny.
Ekonomika rozhoduje
Ze slov odborníků je patrné, že len má i dnes, v době umělých vláken, svoji perspektivu a zájem zpracovatelů je toho důkazem. Co však brání zvyšování ploch, je ekonomika jeho výroby. Náklady při pěstování lnu jsou vysoké, na čemž se mimo jiné podílí i nutnost používání jednoúčelových strojů. Staré stroje dosluhují a nové jsou pro české podniky velkou investicí.
Jak tvrdí ing. Šmirous, podpora od SZIF sice vyrovnala zápornou rentabilitu, avšak netvoří se zisk a rezervy.
Přesto jsou v České republice pěstitelé, kteří dokáží len vyrábět se ziskem. Vše záleží na úrovni nákladů a dosahovaných výnosech, což pro náš časopis objasnil Ing. Antonín Ponížil, CSc., ze společnosti Agritec: „Náklady na pěstování přadného lnu dosahují v různých podnicích rozdílné výše. Zatímco variabilní náklady, kromě sklizně, nebudou příliš rozdílné a bude se v nich odrážet rozdílná míra rizika, ve fixních nákladech (režie, daň z půdy, pachtovné, odpisy víceúčelových strojů) budou rozdíly výraznější. Významné rozdíly ve výši variabilních nákladů budou určeny především způsobem provedení sklizně. Staré sklizňové stroje jsou dávno odepsané a pořízení nových je finančně náročné. U podniků, které si nové stroje pořídí, se navíc objeví položka odpisy, jinak jsou náklady stejné. Podniky, které využijí služeb, budou mít nižší náklady na techniku a mzdy, ale výrazně se zvýší náklady na použití služeb, protože poskytovatel služeb si započítává i zisk. Všechny ostatní náklady jsou v našem modelu stejné. Lze konstatovat, že při použití odepsaných sklizňových strojů se náklady pohybují okolo 17 000 Kč/ha, u nových strojů lze počítat s náklady zhruba o 4 000 Kč/ha vyššími a při použití služeb se náklady vyšplhají ke 24 000 Kč/ha. Zde je nutné zdůraznit, že kalkulaci ‚staré stroje´ nelze uvažovat jako perspektivní.“
Ing. Ponížil dále hovořil i o hranici rentability: „Náklady jsou dané a nedá se na nich příliš ušetřit, případné úspory jen zvyšují míru rizika pěstování lnu. Ovlivnitelné jsou tržby, a ty jsou podmíněny výnosem z hektaru a cenou za prodaný stonek. V grafu vyjádřena hranice rentability pro jednotlivé použití sklizňových strojů v závislosti na výnosu a ceně za dodaný stonek. Je nutno podotknout, že do tržeb je započítána i tržba za semeno (7590 Kč/t při výnosu od 0,38 do 0,54 t/ha) a dotace na přadný len (7000 Kč/ha). Je patrné, že nemá smysl prodávat stonek za menší cenu než 2250 Kč/t, protože nedosáhneme hranice rentability ani při použití starých strojů. Naopak při průměrných a vyšších výnosech si mohu dovolit i využít služeb a dosáhnu jisté rentability. Rozpětí tržeb při výnosu stonku 2,8 t/ha činí 7000 Kč a při výnosu 4,4 t/ha už 11 000 Kč, z toho plyne, že výši tržeb více ovlivňuje kvalita stonku, respektive proces rosení, než vlastní výnos. Lze konstatovat, že v této fázi mohu jako agronom zhatit celou svoji úspěšnou roční činnost, nebo naopak všechno zachránit. V procesu produkce suroviny pro textilní průmysl je tato fáze nejkritičtější.“
Len a EU
Dalším z problémů, o kterém se mezi lnáři v současné době živě diskutuje, je výše kvót, které budou České republice náležet po jejím vstupu do Evropské unie. Stejně jako u řady dalších komodit Evropská unie vycházela při stanovování kvót z produkce v letech, kdy daný sektor procházel krizí. Proto v rámci předvstupních jednání byla České republice určena kvóta 1295 tun dlouhého vlákna, tj. asi 1,7 % produkce EU. Při stávajících výnosech tato produkce odpovídá ploše asi 3000 hektarů lnu, čímž by nebyla zabezpečena ani jedna čtvrtina domácí potřeba lnářských surovin. Lnáři proto usilují o to, aby byla kvóta navýšena na 5500 tun dlouhého vlákna, což odpovídá asi 7 % celkové výrobní kvóty EU.
Krásná práce
Podnikem, který i přes zmíněné problémy na len nezanevřel, je akciová společnost HRADO hospodařící v okolí severomoravské obce Hrabišín na 1300 hektarech. Jak nám řekl Ing. Břetislav Štelc, len zde nyní pěstují na 40 hektarech a také množí jeho osivo. V minulosti pěstovali len na více než 100 hektarech, pěstování však přerušili a před čtyřmi lety se k němu opět vrátili. Také v Hrabišíně se potýkali s ekonomikou pěstování lnu a řešili problém staré mechanizace. Před čtyřmi lety však měli štěstí a výhodně se jim podařilo nakoupit trhače v poměrně dobrém stavu od zemědělského podniku, který s pěstováním lnu skončil. Stále však nejsou kompletně vybaveni potřebnou mechanizací. Obracení a svinování lnu provádí tírna, do které produkci dodávají. Podle slov ing. Štelce se bez dotací len pěstovat nedá, náklady na jeden hektar jsou vysoké, na čemž se mimo jiné podepisují právě drahé služby. Na kvalitě lnu a tudíž i na tržbách se podle zkušenosti pěstitele odráží vývoj počasí. To letos bylo v době trhání lnu příznivé, výnosy však budou v Hrabišíně nižší, neboť sucho v květnu způsobilo zkrácení stonků. Přesto ing. Štelc zastává názor, že len patří k plodinám, s nimiž je krásná práce.
