V posledních deseti letech se ve Francii významně mění situace v produkci řepky. Farmáři začali na tuto významnou plodinu nahlížet poněkud jinak. Vedou je k tomu problémy, které vznikají v důsledku překročení biologicky a vlastně i ekonomicky únosné koncentrace řepky na orné půdě v některých regionech Francie. Tyto okolnosti shrnul ve své přednášce na vyhodnocovacím semináři SPZO v Hluku u Uherského Hradiště dr. Hubert Hebinger z organizace Cetiom v Dijonu.
Plochy a výnosy kolísají
V průběhu let 1992 až 2002 zaujímala řepka ve Francii největší plochu v roce 1999. Od té doby meziročně mírně, ale stále její výměra klesá. Porovnáme-li absolutní hodnoty, minimální plocha v roce 1993 (565 000 ha) byla víc než poloviční proti roku 1999, kdy řepku vyseli na 1 435 000 ha. Příčinou tak velkého zájmu o pěstování řepky byly podle dr. Hebingera především plošné dotace a podpora nepotravinářského využívání produkce z ploch vyjmutých z orné půdy.
Rovněž hektarové výnosy v uvedených letech kolísaly, a to mezi 2,55 tuny a 3,5 tuny. Tady byly příčinou většinou povětrnostní podmínky, které farmáři nemohou ovlivnit nebo jejich vliv eliminují agrotechnickými zákroky pouze omezeně. Podle francouzských zkušeností jsou nejnižší výnosy ve vlhkých letech a nejvyšší v letech suchých.
Vše se odráží v ekonomice
Nyní se jistě nabízí otázka proč začaly plochy řepky ve Francii klesat? Velký podíl na tom má ekonomika pěstování řepky. Poslední zemědělská reforma totiž vyrovnala podpory na pěstování obilnin a řepky a navíc zatímco u pšenice jsou ceny poměrně stabilní, u řepky kolísají meziročně i během jednoho roku.
Další příčinou jsou těžkosti, které se v posledních letech nahromadily vzhledem k vysoké koncentraci řepky. Více než 80 % celkové produkce řepky pochází ze severní části Francie. Na tamějších hospodářstvích potom není výjimkou, že řepka přichází na stejný pozemek každý třetí a někdy i druhý rok. Co to způsobuje, si jistě na základě vlastních zkušeností dovedou představit i naši řepkaři.
Změnila se agrotechnika. Při přípravě půdy stoupá podíl bezorebně obdělávaných pozemků. Nyní tuto technologii ve Francii uplatňují asi na 60 % ploch řepky, před deseti lety to bylo pouze na 10 % ploch. Vyšší zastoupení řepky vyvolalo tlak plevelů, škůdců a chorob. Proto je třeba řepku častěji ošetřovat pesticidy, což přináší vyšší náklady. V některých případech to způsobuje vznik rezistence, tedy následně změnu přípravků, které bývají dražší.
Velkou hrozbou pro francouzské pěstitele řepky jsou slimáčci. V současné době je třeba proti nim zasahovat chemickými prostředky už na 80 – 90 % plochy. Z plevelů jsou nejagresivnější křížaté druhy a kakosty, z chorob je velkým problémem foma.
Budoucnost není růžová, ale řešení existují
Podle dr. Hebingera není v Agendě 2000 věnována olejninám a přadným rostlinám dostatečná pozornost. Ze strany Evropské unie je více podporováno pěstování pšenice. Přitom náklady na pěstování řepky jsou rok od roku vyšší. Rentabilita klesá a jedinou možnou cestou je její obnovení. Jinak budou farmáři od pěstování řepky a ostatních olejnin dále ustupovat.
Doporučení francouzských odborníků se velmi podobají tomu, k čemu jsou nabádáni naši pěstitelé. I u nás se totiž v pěstování řepky dostáváme do podobné situace, jaká je ve Francii. Především je třeba snížit podíl řepky (nemělo by jí být víc než 25 %) a vrátit se alespoň částečně k osvědčeným osevním postupům. Uvědomit si, že minimalizace zpracování půdy je sice významnou úsporou, ale jen na omezenou dobu. Alespoň občas je vhodné orat. V odrůdové skladbě je důležité preferovat odrůdy s vysokou rezistencí vůči chorobám. V politické oblasti potom žádat přiměřená pravidla pro podporu pěstování olejnin.
Závěrem své přednášky dr. Hebinger apeloval na výzkumná pracoviště, aby svými výsledky pomohla pěstitelům řepky při překonávání jejich současných problémů.
