Obhospodařovat skoro tři sta hektarů vinic není žádná maličkost. A právě tolik jich mají v Zemědělské akciové společnosti se sídlem v Čejkovicích na jižní Moravě. Vinohradům a vínu tam věnují zvláštní pozornost. Bylo by při nejmenším škoda nevyužívat místních podmínek, které vinicím svědčí, i pěstitelských a zpracovatelských tradic. Víno ale není to jediné, s čím se můžete v Čejkovicích setkat.
Široký záběr – více možností
Zemědělská a. s. vznikla z původního zemědělského družstva. Pokračuje v tom, co bylo dříve v Čejkovicích vybudováno, a podnikatelský záměr ještě rozšířila. Nyní zaměstnává přes 300 lidí. V porovnání s jinými zemědělskými podniky to je nebývalý počet, ale pro zajišťování výroby v tak velkém rozsahu to mnoho není. Rostlinná a živočišná výroba, sady, vinice, vlastní mechanizační středisko, které kromě prací v mateřském podniku zajišťuje služby pro cizí, stavební skupina, pracující pro vlastní i pro cizí, provoz ubytovacího zařízení a restaurace, vinárna v centru Prahy a pochopitelně sklepní hospodářství – to vše jsou aktivity Zemědělské a. s.
„V organizační struktuře jsme zachovali výrobní střediska,“ říká Ing. Tomáš Martinec, ředitel a předseda představenstva. „Ta jsou ekonomicky samostatnými celky, každý vedoucí střediska ví, kolik utratil a kolik vyrobil, jak si tedy stojí, může předvídat (kromě počasí), co ho v nejbližších dnech a týdnech čeká. Je to dobrý systém.“
Klasika i specializace
O dva tisíce hektarů orné půdy se dělí klasické polní plodiny se zeleninou. V osevním postupu se střídají ozimá pšenice, ozimý ječmen, kukuřice na siláž (asi 200 ha) i na zrno (přes 500 ha) a pícniny. Letos ale kvůli suchu nebyly výnosy pícnin dobré. Nedostatek krmení snad vyrovná strništní směska, kterou v Čejkovicích běžně nepěstují, ale tentokrát ji zaseli na 40 ha.
Pěstování kukuřice se daří, i když i tato plodina potřebuje vláhu. Jenom teplo jí nestačí. U kukuřice na zrno nejsou hektarové výnosy přes deset tun nic výjimečného. Posklizňové ošetření zrna, především dosoušení nutné ve vlhčích letech, zajišťuje vlastní sušárna.
„Letos jsme vůbec nemuseli zapínat hořáky,“ sděluje ing. Martinec. „První sklizené zrno mělo vlhkost asi 20 %, na začátku září to bylo ještě méně. Při sklizni kukuřice na siláž padl rekord. Začali jsme tak brzy (v polovině srpna), že to nikdo z místních nepamatuje. Postupovali jsme podle obsahu sušiny, ne podle ranosti, či pozdnosti hybridů (čísla FAO), jak jsme zvyklí, protože vše dozrávalo téměř současně. Rozdíly byly jenom podle mikroklimatu jednotlivých pozemků, a tak jsme museli často přejíždět. Byl to velký nápor na lidi i techniku, ale nakonec se podařilo zasilážovat vše v uspokojivé vlhkosti, což v mnohých zemědělských podnicích letos nezvládli.“
Velkou polní výrobu „doplňují“ speciální plodiny. Na 100 ha to je zelenina. Hlavní je cibule. Té konzumní bylo letos 30 ha, sazečku pěstovali na 32 ha. Nemalou zátěží, ale když vyjde úroda a její zpeněžení, i přínosem jsou sady na ploše 170 ha. Při sklizni přes 80 ha višní se uplatní ruce a mechanické setřásače, které pracují kvalitně. Dále mají v Čejkovicích vysázeny meruňky, broskvoně a švestky. Problémy v sadech působí v posledních letech opět nedostatek vody. Tam, kde nejsou kapkové závlahy, bylo letos sucho příčinou nízkých výnosů. Některé nasazené plody zcela zaschly a ty, které sucho přestály, byly menší. Voda je ale velmi drahá, za závlahy se platí a není to rozhodně málo.
Vinohrady vedou
Závěrem se ing. Martinec vrací k tomu, co je v čejkovickém zemědělském podniku nejzajímavější. „Vinohrady jsou naší největší investicí rostlinné výroby, hrozny a víno nejlépe realizovatelnými produkty. V posledních letech jsme každý rok vysazovali 15 – 22 ha vinic, abychom dosáhli výměry, se kterou už lze konkurovat vinařům i mimo území naší republiky. Pro podnik to byla velká finanční zátěž, ale významná investice do budoucnosti. Nové vinice jsme založili sazenicemi, které mají všechny atesty Evropské unie. Máme tedy nejenom kvalitní vinice, ale i potřebnou dokumentaci a dobrý start pro to, abychom mohli pokračovat v produkci vína a také sazenic révy vinné. Nyní jich ročně štěpujeme pro trh pře čtyři sta tisíc.“
Většina hroznů, které z vinic sklidí, se zpracovává ve vlastním podniku. Spotřebitel si může být jist, že čejkovické víno pochází skutečně z místních vinic. Produkce 600 tisíc lahví vína ročně je nižší než přísun suroviny – hroznů, a tak lze část úrody prodat jiným zpracovatelům.
Letošní rok prý bude pro vinaře rokem úspěšným. Ing. Martinec s tím souhlasí jenom částečně. „Pro dobré víno je nutný dostatek přírodního cukru. Zatím to špatně nevypadá, ale musíme si uvědomit, že voda chyběla i vinohradům. Slunce samo cukr neudělá.“
