Správná agrotechnika je nejlevnější ochrana obilnin proti chorobám. Hlavní je nepěstovat obilniny vícekrát po sobě, řádně zapravovat posklizňové zbytky a ničit výdrol obilnin. To byla v kostce doporučení, která byla zahrnuta téměř ve všech přednáškách na semináři Významné choroby obilnin, jejich epidemiologie, kontrola a odolnost odrůd, který byl dalším v pořadí odborných akcí pořádaných Výzkumným ústavem rostlinné výroby v Praze-Ruzyni v rámci podpory poradenství MZe ČR.
Černání kořenů je stále rozšířenější
Houba Gaeumannomyces graminis je fakultativní parazit přítomný v půdní mikroflóře. Napadá druhy z čeledi lipnicovité, u nás z kulturních druhů kromě ovsa všechny obilniny – pšenici, ječmen, tritikale a žito. Jak uvedla Ing. Dagmar Spitzerová ze Zemědělského výzkumného ústavu, Kroměříž, v posledních letech je v celé Evropě registrován stále větší výskyt choroby černání kořenů a pat stébel obilnin, kterou tato houba způsobuje. Podle odborníků z Anglie je dokonce považována za jednu z hlavních příčin snížení výnosů obilnin. Je-li pěstována obilnina po obilnině, klesají výnosy o více než 20 %.
V loňském roce pracovníci Zemědělského výzkumného ústavu monitorovali výskyt této choroby u nás. Podle Ing. Marie Váňové, CSc., je výsledek varující. V průměru republiky bylo napadení 42 %, což znamená, že na některých lokalitách bylo o mnoho větší.
Jak chorobě předcházet nebo jak proti ní zasáhnout? Odpověď na tuto otázku pěstitele jistě zajímá. Podle ing. Váňové to ovšem není jednoduché. Ostatně jako u všech chorob je příčin jejího šíření a možností omezování více. Na prvním místě stojí agrotechnika. Důležitá je předplodina. Pěstovat obilninu po obilnině není vhodné nejen z hlediska výskytu chorob. Pokud jde o odrůdy, je výběr velmi omezený. Žádná z odrůd obilnin v našem současném sortimentu není vůči tomuto patogenu zcela odolná. Včasná likvidace posklizňových zbytků, výdrolu a plevelů na strništi je tedy tím nejúčinnějším preventivním a vlastně i „kurativním“ opatřením.
Pokud jde o chemickou ochranu, nejsou fungicidy perspektivní, protože těžko zasahují do kořenového systému. Výzkumné práce se soustřeďují spíše na mořidla. Ta ovšem chrání rostlinu pouze v raných stadiích vývoje a ne po celou vegetaci. Ozimé obilniny jsou sice primárně infikovány již na podzim, ale hlavní rozvoj patogena nastává na jaře, kdy teplota vystoupí nad 10 - 15 oC a choroba je nejsnáze identifikovatelná až ve fázi voskově-mléčné zralosti, kdy je už na jakýkoliv zásah pozdě. Souhrn všech těchto okolností je příčinou, proč se onemocnění v takovém rozsahu šíří. Rok od roku je totiž v půdě větší množství mycelia houby.
Pozor na zelený most
Také pro zamezení šíření virových chorob je důležité likvidovat výdrol, který je rezervoárem virových chorob a zároveň slouží jako zdroj potravy pro přenašeče v meziporostlním období. Ing. Lenka Širlová z Výzkumného ústavu rostlinné výroby ve svém vystoupení zdůraznila, že masivní infekce obilnin viry (virem žluté zakrslosti ječmene – BYDV, či virem zakrslosti pšenice – WDV) lze redukovat, je ale třeba seznámit se s mechanismem šíření viróz a na těchto poznatcích potom založit ochranu.
K podzimním infekcím WDV (přenosný křískem polním) a BYDV (přenosný mšicemi) dochází v období vzcházení ozimých obilnin. Vektoři migrují na ozimy do nástupu chladného počasí především z výdrolu, ale také z trav a u mšic i z kukuřice. Symptomaticky lze infekci zjistit většinou až v jarním období, kdy jsou příznaky na pšenici a ječmeni u infekce WDV a zejména na ječmeni u infekce BYDV (zakrslost, barevné změny na listech) jasně viditelné. Na jaře či v časném létě v období sloupkování a později dochází k sekundárním infekcím ozimů a převážně u BYDV i k infekcím jařin.
Základ ochrany proti virovým chorobám obilnin je v prevenci, tedy v uplatňování agrotechnických opatření, která likvidují zdroje infekce. Jsou to především včasná podmítka a kvalitní podzimní orba strnišť. V silně zamořených lokalitách se nedoporučuje uplatňovat minimalizační technologie zpracování půdy. V oblastech, kde je to možné, je také doporučeno posunout termín setí ozimů do první dekády října a u jařin uplatňovat co nejčasnější termíny setí. Další ochranou je hubení přenašečů insekticidy. Proti BYDV jsou k dispozici mírně odolné odrůdy ozimého i jarního ječmene a pšenice.
Šlechtění na rezistenci
Aplikace pesticidů je v ochraně obilnin proti chorobám ve většině případů účinná. Je to ovšem opatření nákladné, které navíc i při použití nejmodernějších a nejbezpečnějších přípravků zatěžuje životní prostředí. Jinou, ekologičtější a ekonomičtější cestou je pěstování odolných odrůd.
Ve šlechtění obilnin na rezistenci vůči chorobám bylo mnohé uděláno. Za připomenutí určitě stojí zdolání padlí travního a rzí a v poslední době částečná odolnost vůči fuzariózám a virovým chorobám. Přestože je šlechtění úspěšné, je to nikdy nekončící boj s patogenem, neboť každá rezistence bývá časem překonána. A proto šlechtitelé stále vyhledávají nové zdroje rezistence a používají modernější metody. Zatím sice převládá křížení materiálů s dobrou odolností vůči dané chorobě, ale není daleko doba, kdy se začne ve šlechtění uplatňovat řízené vnášení genů odolnosti do genomu kulturního materiálu. Bude to další důležitý mezník v ochraně rostlin proti chorobám.
Přednášky se střídaly v rychlém sledu, bylo probráno mnoho chorob. V tomto článku je jich připomenut pouze malý zlomek. Pozorný posluchač si jistě uvědomil, kolik úskalí je třeba v ochraně rostlin proti chorobám při pěstování obilnin překonat, a také, že za rozšiřování zastoupení obilnin v osevních postupech a nedodržování základních zásad agrotechniky platíme krutou daň ve stále se zvyšujících nákladech na ochranu rostlin.
