Za posledních několik desítek let se významně změnilo spektrum plevelů vyskytujících se na zemědělské půdě. Řada plevelů takřka vymizela. Jak vyplynulo se slov odborníků, kteří 25. listopadu přednášeli na semináři Biologie a regulace plevelů, ani pro zemědělce, jež usilují o především o to, aby pěstované plodiny nebyly vystaveny konkurenčnímu tlaku plevelů, to však není dobrá zpráva. Ustupující plevele totiž přenechaly místo novým agresivnějším plevelným druhům.
Ing. Jan Mikulka, CSc., z pořádajícího Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze – Ruzyni, na úvod semináři vysvětlil, že nelze usilovat o absolutní vyhubení plevelů na polích. Právě tato snaha, která v minulosti znamenala dlouhodobé a opakované použití herbicidů, vyvolala řadu problémů. Počet plevelných druhů se snížil, avšak zaplevelení začalo rychle stoupat. Intenzívní používání herbicidů přispělo také k nárůstu rezistentních populací plevelů.
Rezistence plevelů
První případy vzniku rezistence byly zaznamenány především v oblastech intenzivní ochrany proti plevelům, což je například v monokulturách, kde byly používány herbicidy s účinnou látkou atrazine či simazine několik let po sobě, zaznělo v referátu ing. Mikulky. Jak dále odborník informoval, první nálezy rostlin rezistentních vůči herbicidům byly nalezeny v USA, Kanadě, Francii a Izraeli. Dnes jsou známy velkoplošné výskyty v mnoha zemích po celém světě. Známo je již 250 rezistentních druhů, přičemž kromě rezistence vůči zmíněným látkám ze skupiny triazinů, nabývá na významu rezistence vůči ALS inhibitorům a inhibitorům ACCásy. Obavy mají odborníci s možnosti vzniku rezistence vůči dnes světově nejpoužívanějšímu glyphosátu.
Rezistentní populace plevelů byly nalezeny také v České republice. Jako první byl v roce 1985 v České republice objeven rezistentní laskavec ohnutý. Následovaly další plevelné druhy, např. merlík bílý, rdesno blešník, lilek černý. Celkem je v České republice známo již patnáct plevelných druhů.
„Rezistenci plevelů nelze zabránit, neboť jde o spontánní mutaci. Proto se musíme zaměřit
na opatření vedoucí k minimalizování možností vytvoření semen u rezistentních jedinců a zabránit jejich šíření,“ uzavřel svoji přenášku ing. Mikulka.
Ohrožené druhy
Ohrožené druhy plevelů se staly námětem současně několika referátů, což pouze dokládá, o jak závažný problém jde. Ing. Josef Holec z České zemědělské univerzity informoval, že od roku 1979 do roku 2000 došlo podle informací z tzv. Červeného seznamu k nárůstů výskytu ohrožených druhů asi o 61 %.
Jako plevele, které již patří do historie, byly zmíněny například jílek oddálený, kokotice či lnička. Největší podíl ohrožených druhů představují archeofyty. Původní druhy se podílejí asi jednou třetinou. Největší počet odhrožených druhů nalezneme pode ing. Holce mezi plevely jednoletými, především pak mezi jednoletými ozimými a časnými jarními.
Zasejeme plevele?
Z takřka všech referátů, jež na semináři zazněly, vyplynulo, že plevelné druhy jsou nedílnou součástí agroekosystému a že zde mají své nezastupitelné místo. To, že bylo v zájmu zemědělců plevele pěstovat by však z laiků napadlo jen málokoho. A to, že by semena plevelů mohla být výhodným obchodním artiklem, jehož cena mnohonásobně převyšuje cenu semen běžných polních plodin, nenapadne možná ani mnohé odborníky. Diskuze, jež uzavřela ruzyňský seminář však ukázala, že nejde pouze o úvahy výzkumných pracovníků. Již nyní jsou totiž semena plevelů předmětem obchodu a nenakupují je pouze herbologové, aby je zaseli na pokusných plochách. V zahraničí si již někteří zemědělci dobře uvědomují, že pokud na souvratě zasejí jimi vybrané duhy plevelů, zabrání tak nástupu expanzních a agresivních plevelů, které by mohly způsobovat mnohem větší hospodářské škody. A pokud vezmeme v úvahu i známou skutečnost, že jednou z funkcí zemědělství je i péče o krajinu, jistě není ke snaze o zachování biodiverzity nic dodávat.
