Víno je jediná komodita v České republice, u níž nedošlo ke dni našeho vstupu do Evropské unie k omezení produkce. Naopak plochy vinné révy se zvýšily z 15 tisíc ha v roce 1989 (přes 12 tisíc ha kolem roku 1995) na 18 tisíc ha v roce 2004, takže se dá v příštích letech očekávat větší produkce vína. Ani při tak výrazném rozšíření ploch se ale nemusíme obávat, že by domácí produkce přesáhla padesát procent vlastní spotřeby.
Hned v úvodu svého vystoupení na Dnu vinohradu v Hustopečích u Brna to řekl Jiří Sedlo, předseda Svazu vinařů ČR, který se zaměřil především na vinohradnictví a vinařství v Evropské unii. Problémy, se kterými se v tomto oboru doposud unie potýkala, se nyní budou dotýkat i nás. Jde o to, do jaké míry a v jaké časové řadě.
V dnešní EU (25) má Česká republika přibližně 2,3 % procenta obyvatel, ale zaujímá pouze 0,5 % plochy vinic (ČR 18 tis. ha, EU 3650 tis. ha), takže i podíl na celkové produkci je velmi malý – 0,3 % (ČR 0,5 mil. hl, EU 180 mil. hl). Spotřebou vína jsme překročili jedno procento (ČR 1,6 mil. hl, EU 140 mil. hl) a ani spotřeba vína na osobu a rok kolem 47 % průměru EU (ČR 16 l, EU 34 l) není příliš k chlubení. „Vidíme zde možnosti potenciálního růstu odbytu vína u nás,“ sdělil týdeníku Zemědělec Jiří Sedlo. „Naše produkce se blíží polovině spotřeby a přitom spotřeba je asi na polovině průměru běžného v Evropě. Očekáváme, že v příštích desetiletích se sice naše produkce vína zvýší, ale nepokryje ani třetinu spotřeby. Už dnes jsme největším dovozcem vína z nových členských států EU.“
Víno, šťávy a zahuštěný mošt
Největšími producenty vína v EU (15) byly doposud Francie, Itálie a Španělsko, které produkují přibližně stejné množství, dohromady téměř 90 % celkové výroby. Společně s Portugalskem a Německem pak vyprodukují 96 % veškerého vína. Zbytek, tedy pouze 4,0 % produkce vína v EU (25) připadá na nové členské státy Česko, Slovensko, Slovinsko, Maďarsko, Kypr a pro pořádek ještě Maltu.
Sklizeň 2003/2004 v porovnání s předcházejícím ročníkem byla v EU (15) o 2 % vyšší. Rozdíly proti dlouholetému průměru jsou u jednotlivých států v každém roce značné, většinou se však vyrovnávají odlišnou produkcí jednotlivých států unie. Ani loňský rok nebyl jiný. Ve Francii se produkce vína snížila o 9 %, v Německu dokonce o 17 %, naopak v Portugalsku vzrostla výroba o 10 % a ve Španělsku až o 20 %.
Vzhledem k tomu, že v Evropské unii je výrazná nadprodukce této komodity, podporují se i jiné způsoby využití hroznů. Jde o výrobu šťávy a zahuštěného moštu, které se tvoří každý rok přibližně ze 6 % celkové sklizně hroznů v unii. Nejvíce šťáv a zahuštěných moštů produkuje Španělsko (60 %), Itálie asi 25 % a zbytek (15 %) připadá na Francii. Ostatní státy unie se touto činností prakticky nezabývají, a tím jsou vyloučeny z těchto podpor.
Jakostní víno na vzestupu
V unii se produkuje v průměru 60 % stolního vína, zbytek tvoří víno jakostní, přitom podíl posledně jmenovaného vína trvale narůstá. Mezi jednotlivými státy jsou ale značné rozdíly. Tak například ve Francii a Portugalsku převažuje stolní víno mírně (53 %, 58 %), v Itálii a ve Španělsku výrazně (70 % a 68 %), naopak Německo produkuje pouze jakostní víno (97 %), zbytek připadá na víno, které nesplňuje potřebné ukazatele jakostního vína.
„Před 25 lety tvořilo stolní víno ještě 75 procent celkové evropské produkce a od té doby se jeho produkce snižuje,“ poznamenal předseda svazu vinařů. „Nejvíce se podíl stolního a jakostního vína vyrovnal v roce 2002, což souviselo s tím, že Itálie a Francie produkci stolního vína snížily na polovinu, kdežto ve Španělsku se jeho výroba – v důsledku nadprodukce vinných hroznů v tomto roce – zvýšila. Zajímavý je také podíl zemského vína na stolním vínu v jednotlivých státech, který ovlivňuje cenu stolního vína. Ve Francii se více než tři čtvrtiny stolního vína produkují jako víno zemské, to znamená s označením původu. V Itálii nedosahuje tento podíl ani 40 procent a ve Španělsku ani patnáct procent. Proto jsou také ve Španělsku nejnižší ceny stolního vína v celé Evropské unii.“
Zahraniční obchod s vínem
Prakticky od roku 1993, kdy byly podepsány dohody GATT o postupném odstranění dovozních bariér, zůstal vývoz vína z EU (15) na stejné úrovni, ale dovoz několikanásobně vzrostl. Čistý vývoz činil v roce 1993 přes 9 mil. hl, v roce 2003 jen 3,5 mil. hl. Čistý vývoz je chápán jako rozdíl mezi dovozem a vývozem, EU zatím stále ještě více vyváží než dováží. Tento trend je trvalý a předpokládá se, že během dvou až tří let nebude Evropská unie čistým vývozcem, ale bude mít vyrovnanou obchodní bilanci, což bude znamenat podle předsedy svazu vinařů značný převis nabídky vína na evropském trhu. Ve finančním vyjádření si unie udržuje trvale pozitivní bilance kolem +2 miliardy eur.
Které členské státy se na tomto obchodu podílejí? Za hranice Evropské unie vyváží nejvíce vína Itálie (2,75 mil. hl), následuje Francie (1,56 mil. hl), dále Španělsko (1,5 mil. hl) a Portugalsko (0,5 mil. hl). Čistým dovozcem je už Dánsko (0,35 mil. hl), následuje Nizozemsko (0,66 mil. hl), dále Německo (0,8 mil. hl) a naprosto největším dovozcem vína z třetích zemích je Anglie (3,4 mil. hl). U ostatních členských států unie je obchodní bilance poměrně vyrovnaná.
Pokud jde o obchod uvnitř Evropské unie, tak nejvíce vína vyváží Španělsko (7 mil hl.), Itálie (4,8 mil. hl), Francie (3,9 mil. hl) a ještě Portugalsko (0,6 mil. hl). Dovozcem jsou naopak Nizozemsko (0,1 mil. hl), Belgie (1,5 mil. hl), Anglie (4,3 mil. hl) a Německo (5,6 mil. hl). Pokud se dovoz a vývoz mimo i vně Evropské unie propojí, dostaneme obchodování s vínem celkem. Největším exportérem je Španělsko (8,6 mil. hl), Itálie (7,4 mil. hl), Francie (6,3 mil. hl) a Portugalsko (1,1 mil. hl). Čistým dovozcem je Belgie (1,6 mil. hl), Nizozemsko (1,7 mil. hl), Německo (6,5 mil. hl) a Anglie (7,7 mil. hl). Ve finančním vyjádření pak každoročně dováží víno za nejvyšší částku Německo.
Pozice České republiky
Vinařství v ČR si vytvořilo pevnou základnu, ke které pomohly především dotace MZe na obnovu vinic od roku 1995 a vládní program na zvýšení plochy vinic po roce 2000. Obě opatření byla doprovázena zavedením vinařského zákona v roce 1995, který nově vymezil pravidla podnikání v oboru a vznikem Vinařského fondu. Ten v poslední fázi převzal podporu financování výsadeb nových vinic a je v rámci zemědělství novým prvkem, kdy si producenti sami skládají finanční prostředky na podporu oboru.
„Současný rozsah vinohradnictví v České republice nemá šanci v nejbližších desetiletích pokrýt domácí spotřebu vína, ale bohužel v regulovaném systému EU nemáme prakticky žádné možnosti k dalšímu rozpínání,“ tvrdí Jiří Sedlo. „Přesto jsme se dostali na rozsah v posledních více než sto letech nevídaný a nepředpokládáme potíže s odbytem našeho vína. Víno z České republiky zůstane vysoce kvalitní specialitou, která nemá ambice konkurovat levným stolním vínům z jižní Evropy. Otevřením hranic mohla většina konzumentů vína v Česku sama posoudit kvalitu různých vín a skutečnost, že většina zůstala u tuzemských vín, svědčí o tom, že levná jižní vína nemohou splnit jejich očekávání. Tím nepopírám, že asi padesát procent v zemi spotřebovaného vína tvoří víno stolní. Spotřebitelé jsou různí a právě více než polovinu spotřebovaného objemu tvoří nejlevnější stolní víno z jihu Evropy. Vývoj v unii ale směřuje k jakostnímu vínu, přiměřené aroma a kyselinky jsou pro takové víno nezbytné. K tomu máme vhodné podmínky. V rámci Evropské unie lze očekávat zvýšenou poptávku právě po vínu ze severnějších vinařských oblastí, kam patříme.“
