Šlechtění, rostlinolékařství, nové technologie v různých pěstitelských systémech – tak lze stručně shrnout tematické okruhy konference s mezinárodní účastí. Uskutečnila se začátkem listopadu v Brně a jejím pořadatelem byl Výzkumný ústav pícninářský, s. r. o., Troubsko.
Jak v úvodním vystoupení uvedl RNDr. Jan Nedělník, PhD., ředitel Výzkumného ústavu pícninářského, především ve šlechtění je pokrok velmi rychlý. „Novými prvky jsou molekulárně-markérovací techniky a hlavně nástup geneticky modifikovaných odrůd. Jejich pěstování ovšem musí být doprovázeno odpovídajícími agrotechnickými zásahy včetně rostlinolékařských,“ řekl mimo jiné dr. Nedělník.
Deset let privátního zemědělského výzkumu
Když se před deseti lety začaly po rozpadu oborového podniku Oseva Praha formovat nové výzkumné ústavy na privátním základě, málokdo věřil, že takový výzkum může fungovat. Kombinace zemědělství, výzkumu a soukromého vlastnictví nebyla tím, co by napovídalo světlou budoucnost. Ostatně, i zkušenosti ze zahraničí byly v tomto směru velmi omezené.
Privátní zemědělské výzkumné ústavy ale navzdory všem pesimistickým prognózám žijí a Výzkumný ústav pícninářský je jedním z nich. Konference, kterou uspořádal od roku 1996 již posedmé, byla širokou platformou pro prezentaci výsledků nejen jeho práce. V přednáškách (a na posterech) vystoupili také výzkumníci z dalších privátních zemědělských výzkumných ústavů (například Agritecu, výzkum, šlechtění a služby, s. r. o., Šumperk nebo Zemědělského výzkumného ústavu Kroměříž, s. r. o.), ze státního Výzkumného ústavu rostlinné výroby, Praha-Ruzyně, zemědělských univerzit a výzkumných pracovišť ve Slovenské republice.
O tom, jak se u nás privátní zemědělský výzkum formoval, jaká úskalí musel zdolávat a jak se rozvíjí v současné době, se můžete dočíst v záznamu besedy se zástupci výzkumných ústavů v prosincovém čísle odborného měsíčníku Úroda. Nyní se vraťme alespoň letmo, v několika příkladech, k programu brněnské konference.
Ozimý ječmen se pro sladování nehodí
Jak vyplývá z šetření, které provedli pracovníci Zemědělského výzkumného ústavu Kroměříž a jehož výsledky na konferenci prezentoval Ing. Jaroslav Špunar, CSc., ozimý ječmen zůstává v průměru uplynulých pěti let asi o pět procent výnosnější než ječmen jarní a má přibližně stejnou kolísavost ve výnosu. Jeho využití je ovšem zatím možné pouze ke krmným účelům, sladovnická kvalita není dostatečná.
„Ani nejkvalitnější odrůda ozimého ječmene Tiffany se podle nových kritérií sladovnické jakosti nevyrovná odrůdám jarního ječmene, které preferují sladovny,“ zdůraznil Ing. Špunar s tím, že vstup České republiky do Evropské unie zjednodušil obchod s obilovinami, a proto lze očekávat, že si sladovny snadno opatří chybějící surovinu v zahraničí. Tlak na jakost sladovnického ječmene z domácí produkce tedy ještě vzroste.
Šlechtěním dvouřadého a šestiřadého ozimého ječmene se intenzivně zabývají v Německu. Přestože se ve šlechtitelských programech na jeho sladovnickou kvalitu zaměřují, výsledky nejsou uspokojivé. Výhled na několik příštích let je podle Ing. Špunara jasný. Pokud nebude sladovnický průmysl garantovat výkup ozimého sladovnického ječmene jako rezervní suroviny, je jeho pěstování pro sladovnické využití značně rizikové.
Vhodně připravená půda – první krok k úspěchu
Porosty ozimé pšenice zakládané do bezorebně zpracované půdy většinou rychleji a rovnoměrněji vzcházejí a během podzimu lépe odnožují než porosty zakládané ve stejném termínu po orbě. Vyplývá to z lepšího vláhového a tepelného režimu v mělce zpracované půdě. V polních odrůdových agrotechnických pokusech vedených ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby na stanovišti v Praze-Ruzyni byly v letech 2002 až 2004 u většiny odrůd ozimé pšenice vyšší výnosy u minimálního zpracování půdy než u orby. Tak by bylo možné velmi stručně shrnout výsledky uvedených pokusů. Ing. Pavel Růžek, CSc., ale podrobněji rozebral i další sledované aspekty – intenzitu pěstování, přesněji různé dávky hnojiv a stupeň ochrany především proti houbovým chorobám.
Zpracováním půdy se zabývají také ve Výzkumném ústavu pícninářském. Příkladem jsou několikaleté poloprovozní pokusy se zakládáním porostů kukuřice na zrno v kukuřičné výrobní oblasti na pozemcích Agroservisu Višňové. „Výsledky sledování předběžně dokladují možnost využití mělkého zpracování půdy ke kukuřici na zrno při jejím opakovaném pěstování na úrodné černozemní půdě. Při přímém setí do nezpracované půdy způsobuje větší množství posklizňových zbytků problémy,“ shrnula dosavadní výsledky pokusu, který bude v příštím roce pokračovat, Ing. Blanka Procházková, CSc.
Podíváme-li se na poslední stránku sborníku z konference, najdeme tam číslo 457. K tomu není co dodat. Snad pouze, že praktické závěry jsou při nejmenším vyrovnané s teoretickými, což nebývá podle mých zkušeností na podobných konferencích obvyklé. I když se v Brně sešli především výzkumníci, aby se na vzájem seznámili s tím, na čem pracují, prezentovanými výsledky byli velmi blízko zemědělské praxi.
