Netradiční a esteticky velmi zajímavý habitus roubovaných vrb je jedním z důvodů rostoucí poptávky po této dřevině. Uplatnění nalézá nejen ve výsadbě kolem vodních ploch, ale i jako solitéra v okrasných zahradách. Jejich pěstováním se zabývá příšovická firma Diké. Zimní období pro ni znamená čas roubování a přípravy na letní sezónu.
Diké, spol. s r. o., má za sebou již osmiletou tradici v roubování vrb. Jednatel firmy Ing. Pavel Halama se s roubováním této dřeviny seznámil ve čtvrtém ročníku studia na agronomické fakultě ČZU v Praze během své dvouměsíční vysokoškolské praxe v Nizozemsku. S firmou, která se právě produkcí podnoží pro tento okrasný druh zabývá, udržuje kontakt dodnes.
Velmi malá nabídka vrb na kmínku na našem trhu rozhodla o výsadbě prvních třiceti arů podnoží z dovezeného výchozího materiálu v Příšovicích. Postupně se plocha s podnožovými druhy zvětšovala až na současné tři hektary a spolu s tím se rozšiřoval i nabízený sortiment roubovaných kultivarů. V produkovaném sortimentu lze proto nalézt jak klasické žádané kultivary, tak novinky, se kterými se zahradníci i veřejnost teprve seznamují.
Nejnáročnější je sklizeň
Nejobtížnější fází celého pěstebního postupu, je převod na kmínek nové, dosud nevyzkoušené pravokořenné vrby. Na tento zásah reaguje totiž každý druh specificky. Některé druhy rostou na kmínku bujněji než v pravokořenné formě a jiné se naopak nedají do kultury převést. Záleží na afinitě roubu k různým druhům podnoží a na výchozím materiálu. Ten musí být dostatečně silný, aby vyživil podnož. Pokud je již kultura na podnoži, je už snadnější odebírat rouby a dále kulturu rozvíjet.
V Příšovicích mají matečné porosty podnoží i roubů. Ty vyžadují intenzívní ochranu, kterou lze přirovnat k ochraně ovocných sadů. Pokud podnož i matečnice pochází z produkce, která není soustavně chemicky ošetřována, je následná životnost roubované vrby nízká. Čím jsou podnož a roub zdravější, tím delší je životnost roubovance. Ta se v závislosti od údržby a stanoviště pohybuje mezi 15 až 20 lety.
Během roku se o vrby v Příšovicích starají dva zaměstnanci, avšak v době nejnáročnější pracovní operace – sklizně podnoží a vlastním roubování – vypomáhá více pracovníků. Sklizeň se provádí od listopadu do Vánoc a roubování od ledna do konce února. Pak následuje naskladnění a v dubnu vysazování do fóliovníku. Vlastní zapěstování kmínkových vrb vyžaduje čtyřikrát obírání obrostu a dva až třikrát zastřižení korunky.
Hnojení a odstraňování obrostu kmínku
Hlavním faktorem trvanlivosti vrb je jejich zmlazování, které se u kmínkových vrb provádí jednou za tři až čtyři roky. U kultivarů, které vynikají květenstvím, může být tento interval i kratší, protože vrba kvete na jednoletých výhonech. Řez se provádí „na babku“ až do kosterních větví. Důležitým zásahem je odstraňování obrostu kmínku. Ten totiž dokáže přerůst a potlačit naroubovaný kultivar.
Kmínková vrba může růst od mírně suchých až po vlhká stanoviště. Na suchých stanovištích mají roubovanci pouze menší přírůstky, a tak se do těchto stanovišť hodí spíše bujně rostoucí kultivary. Vzhledem k tomu, že dobrá výživa velmi zlepšuje jejich zdravotní stav, je třeba počítat s každoročním hnojením.
Největším problémem je rez
Rzi jsou z důvodu absence chemické ochrany limitujícím faktorem, který u množství druhů omezuje jejich pěstování na zahradách. Největším problémem jsou rez Melampsora ribesii a u některých kultivarů černě. Napadení rzí se vyznačuje tvorbou shluků plodnic na listech. Při teplém a vlhkém počasí může u vrby dojít k úplnému opadu listů a během několika let až k odumření. Černě jsou spíše estetickou záležitostí, které souvisí s napadením mšicemi.
Experimenty rozšiřují nabídku
Pavel Halama začal sbírat a získávat kultivary vrb ze školek a botanických zahrad již po návratu z Nizozemska a do dnešní doby soustředil ve firmě více než stovku variet. Z nich je komerčně použitelných asi pětadvacet. Shromážděný sortiment zatím nepoužívaných kultivarů je zdrojem materiálu pro experimenty.
Z novinek se firmě Diké podařilo zavést do kultury například Salix kazbekensis, která na kmínku tvoří převislý habitus a přes zimu vyniká výrazně žlutooranžovým dřevem. Druhou novinkou je nová varieta Salix pyrenaica, která tvoří na kmínku menší kulovité korunky a vyniká šedozeleným listem.
Vybírá se nejčastěji podle vzhledu
V Příšovicích pěstují roubované vrby vhodné do různých stanovištních podmínek. Sortiment tvoří vzrůstné druhy a kultivary, které se roubují na vyšší kmínky a používají se jako solitéry do zahrad. Patří k nim u nás i v zahraničí nejprodávanější kultivar Salix integra Hakuro Nishiki (japonská vrba). Zvyšují také produkci kultivaru Salix integra Pendula, který je jedinečný svým převislým růstem a výjimečný svou odolností vůči chorobám a škůdcům.
Klasická je i převislá jíva Salix caprea Pendula `Kilmarnock`, která na jaře vyniká svým květenstvím, avšak v průběhu roku je to nevýrazný zelený keř. Ten je navíc často napadán houbovými chorobami a bez chemické ochrany trpí.
Druhým typem jsou kultivary málo vzrůstné a zakrslé, používané do skalek, okolí jezírek a pergol. V této skupině je podle Pavla Halamy nejefektnější Salix brevipes. Má polopřevislý habitus, růžové květenství a leskle zelené listy. Svým růžovým květenstvím a stříbřitým olistěním je velmi efektní také kultivar Salix helvetica Ober Donau, který rovněž nelze pěstovat bez chemické ochrany.
Opomíjeným, ale velmi pěkným druhem s několika kultivary je Salix hastata (vrba šípovitá). Hezký a cenný je kultivar Wehrhahnii. V zimě vyniká svým temně červeným zbarvením a na jaře je nápadný svými čistě svítivým bílým květenstvím. Novým nizozemským kultivarem tohoto druhu je Salix hastata Mark Postill Je robustnějšího vzrůstu, má velké šedostříbřité listy a obrovské bíložluté květenství.
Významná je převislá Salix retusa x repens rosmarinifolia s úzkými, tmavě zelenými listy, malými bílým květenstvím a dobrou odolností vůči chorobám.
Nově nalezeným kultivarem RNDr. Ing. Vladimíra Čížka je Salix hastata Finsko, má polopřevislý habitus, červené dřevo a bílé květenství. Jeho listy se na podzim zbarvují velmi intenzivně do žluta.
Na rozmezí těchto skupin je poněkud bujně rostoucí převislá Salix yezoalpina. Vyniká obrovskými zelenými listy, velkými bílým květenstvím a poměrně dobrým zdravotním stavem.
Z dalších nízkých kultivarů, které se zde pěstují, je třeba zmínit Salix simulatrix, Salix subopposita, Salix lanata, Salix tarraconensis, Salix repens Iona, Salix repens Woorthuisen, Salix laponum x daphneola, Salix repens Bergen, Salix laponica, Salix foetida.
Do skupiny hodně vzrůstných patří Salix purpurea Pendula, Salix cinerea Tricolor, Salix apoda, Salix kochiana, Salix cotetii a Salix melanostachys . Posledně jmenovaná má tmavě červené květenství.
Ročně se v Diké vypěstuje ročně 12 tisíc jedinců pro tuzemský trh a 25 tisíc roubovaných vrb na export – pro nizozemské a německé odběratele. Sortiment pro domácí trh je z 80 % dodáván zahradnickým podnikům, zbylých asi 20 % je prodáno ve vlastním zahradním centru.
