Již čtyři roky mají v Agropodniku Humburky, a. s., zařazenu v osevním postupu sóju. Za tu dobu se přesvědčili, že tuto plodinu lze v podmínkách Královéhradecka pěstovat, ale dobrý výsledek ovlivňuje mnoho faktorů. To je stručné shrnutí hlavních myšlenek z vystoupení Ing. Petra Semeráda, ředitele jmenovaného zemědělského podniku, na konferenci Perspektivy sóji v ČR. V rámci cyklu Agricultura – Scientia – Prosperitas ji uspořádaly Česká zemědělská univerzita v Praze a společnost Orin.
Úspěšným pěstitelem sóji je také zemědělský podnik Rostěnice, a. s., který hospodaří v okrese Vyškov. K těmto dvěma pěstitelům pro naše podmínky netradiční luskoviny přistupují další, a tak zatímco v marketingovém roce 1997/98 byla v České republice sója naseta pouze na 280 ha, loni zaujímala už devět tisíc hektarů.
Růst zájmu o sóju lze zaznamenat po roce 2000, od kdy její pěstitelé dostávají příspěvek na nákup certifikovaného osiva v rámci programu Podpora ozdravování polních a speciálních plodin. To ale nebyl zdaleka hlavní moment, proč se pěstování sóji rozšířilo. Důvodů je více, například ekonomická stránka při jejím využití jako bílkovinného krmiva.
Ve světě produkce stoupá, v EU-15 stagnuje
Z biologického i agrotechnického hlediska patří sója mezi luskoviny, v hospodářském členění produkce rostlinné výroby je ale řazena mezi olejniny. „Ve světě je sója nejrozšířenější luskovinou a její produkce každoročně roste o osm milionů tun,“ uvedla Ing. Jarmila Peterová z Provozně ekonomické fakulty ČZU. „Evropa jako celek ani země bývalé EU-15 ale tento trend nesdílejí nebo mu nestačí,“ pokračovala Ing. Peterová. Produkce sóji stagnuje ve Francii a klesá v Itálii, která byla přesto loni největším evropským producentem sóji. Naproti tomu stoupá v Rumunsku, Srbsku a ve Slovinsku.
Poněkud jiná je situace ve výnosech. Evropa, jak tomu je ostatně u většiny plodin, jde cestou intenzity. Pokud produkce stoupá, je to způsobeno růstem výnosů. V Jižní Americe dosahují růstu produkce rozšiřováním výměry, v Severní Americe se na tom podílejí plochy i výnosy přibližně stejnou měrou.
Je ovšem třeba si uvědomit, že na americkém kontinentu zaujímají již několik let značný podíl geneticky modifikované (GM) odrůdy, které Evropa ještě donedávna zcela odmítala. Jejich největšími pěstiteli jsou Argentina, Brazílie a USA, přičemž genetické modifikace jsou zaměřeny především na toleranci k neselektivním herbicidům (60 % všech GM rostlin pěstovaných ve světě) a částečně také na zlepšení kvality sójového oleje. Zkoušejí se i GM odrůdy se změněným obsahem zásobních proteinů nebo rezistentní vůči některým hmyzím škůdcům a háďátkům.
Sója jako alternativa
Prvním impulsem pro rozhodnutí zkusit v Agropodniku Humburky, a. s., pěstovat sóju byla snaha o finanční úsporu v momentě, kdy stoupla cena dovážené sóje nad únosnou míru. „Také jsme hledali vhodnou předplodinu pro ozimou pšenici, protože ji pěstujeme na více než 30 % plochy,“ říká Ing. Petr. Semerád. „Současně jsme sójou zpestřili náplň polních dnů, které na našich pozemcích pravidelně organizujeme ve spolupráci s různými institucemi.“
Veškerou vyprodukovanou sóju realizují v Humburkách v rámci podniku ve vlastní živočišné výrobě. Protože je ale před zkrmováním sóji dojnicím nutná její úprava extruzí, stoupají náklady o částku za tuto službu a také za dopravu. Příslušné zařízení totiž není v místě. „Pokud by se v naší oblasti našlo více pěstitelů sóji a společně bychom si pořídili linku na její úpravu, bylo by to pro všechny zúčastněné výhodné,“ konstatoval Ing. Semerád.
Od pěstování sóji nechtějí v Humburkách ustoupit, dokonce plánují rozšíření její plochy až na dvě stě hektarů. „Nyní, vlastně už na počátku jara, máme v našich skladech stále neprodanou pšenici a řepku, takže si říkáme, má-li vůbec cenu tyto tržní plodiny dále pěstovat. Sója je tedy pro nás určitá alternativa,“ říká Ing. Semerád.
Také pro zemědělský podnik Rostěnice, a. s., je sója perspektivní plodina. Jejich úvaha je podle Ing. Vítězslava Navrátila, ředitele společnosti, jasná. „Budeme pěstovat to, co je ekonomické. Máme spočítáno, že sója je pro nás lukrativní plodinou. Při výnosu nad tři tuny z hektaru a při minimálních nákladech činí zisk 5500 korun z jednoho hektaru, čehož jsme schopni za určitých okolností dosáhnout,“ uvedl ve svém vystoupení Ing. Navrátil.
To jsou strohá čísla, ale Ing. Navrátil vidí přínos sóji také v jejím mimořádném efektu pro úrodnost půdy, který se projeví v rámci celého osevního postupu a především u následné plodiny ozimé pšenice. Dalším složitě vyčíslitelným efektem je snížení fixních nákladů zemědělské techniky a lepší využití pracovních sil v důsledku rozložení prací v rostlinné výrobě.
Eliminovat rizikové faktory
Zatímco u většiny plodin lze považovat loňský rok za mimořádně úspěšný, u sóji tomu tak v některých oblastech nebylo. Hektarové výnosy mezi 1,1 až 1,8 tuny pěstitelům mnoho radosti nepřinesly. V některých zemědělských podnicích ale dosáhli i na větších plochách výnosu 2,5 t/ha, což už je zajímavé.
Ing. Přemysl Štranc z České zemědělské univerzity, který byl hlavním organizátorem konference a pěstování sóji sleduje řadu let, vidí příčiny nízkých výnosů například v nižší biologické hodnotě osiva tuzemské provenience, nepříznivém průběhu počasí (srážkově většinou podnormální a teplotně nadnormální předjaří a nedostatek vláhy v polovině léta, to je v době, kdy sója vodu nejvíce potřebuje) a také v pěstování odrůd méně vhodných do našich agroekologických podmínek. Faktorů, které je třeba mít u sóji na paměti, je ale mnohem víc. Některé z nich byly rozebrány v Zemědělci č. 9 a určitě se k nim vrátíme v dalších článcích.
Jak zdůraznil Ing. Semerád, v Humburkách považují při pěstování sóji za důležité výběr vhodného pozemku, rovného a bez vytrvalých plevelů, včasný výsev a dostatek vláhy při vzcházení. „Musíme také najít odrůdy, které jsou rané a nasazují lusky výš nad zemí, což je důležité pro omezení ztrát při sklizni,“ uvedl Ing. Semerád. A právě odrůda Korada, která v ČR zaujímá největší podíl ploch, je sice raná, ale není suchovzdorná a lusky nasazuje nízko nad zemí.
Zatím je u nás při pěstování sóji limitujícím faktorem pravděpodobně voda a částečně také ochrana proti plevelů, protože sortiment registrovaných herbicidů je omezený. V budoucnu by to ale mohly být i choroby. V hlavních pěstitelských oblastech pěstování této plodiny se stala hrozbou asijská rez sóji způsobovaná houbou Phakospora pachyrhizi. Tam, kde se vyskytne, je nutné používat někdy i opakovaně fungicidy. Jinak mohou výnosové ztráty dosáhnout až 80 %. Po rychlém rozšíření v Jižní Americe je od loňského roku tato choroba přítomna i v USA. V našich podmínkách se jí ale bát nemusíme, protože k přežití potřebuje teploty nad 5 oC.
Jistým varováním v ochraně sóji může být také výskyt babočky bodlákové. Nemilou zkušenost s tímto škůdcem zaznamenali právě v Humburkách. Zásah je složitý, protože žádný insekticid do sóji není u nás registrovaný. Takže pro budoucnost bychom si měli přát, aby rozšiřování ploch sóji podpořila i nabídka potřeb pro její pěstování – kvalitního certifikovaného a cenově přijatelného osiva, přípravků na ochranu rostlin a zpracovatelských kapacit. A v neposlední řadě je pro úspěch nutné mít dostatek informací. Ty konference Perspektivy sóji v ČR určitě přinesla.
