Hrách a fazol jsou dvě luskoviny, u nichž naše statistika udává pěstitelskou plochu. Další luskoviny jsou zahrnovány do skupiny „Ostatní“, takže se z oficiálního zdroje těžko dozvíme, kolik je hektarů například bobu, nebo zda se u nás pěstuje třeba čočka. Luskoviny zkrátka v současné době nejsou v popředí zájmu hry s čísly (statistici mi snad toto slovní spojení prominou) a většinou, bohužel, ani pěstitelů a zpracovatelů.
Dříve byly u nás luskoviny významnou plodinou, v posledních letech jejich plochy klesají. Zastavit tento trend a vrátit luskoviny tam, kam patří – na pole, do krmných směsí a jídelníčku nejen vegetariánů – to jsou hlavní cíle Asociace pěstitelů a zpracovatelů luskovin (APZL). Tato zájmová organizace, která byla založena v červnu v Šumperku, uspořádala koncem listopadu v souvislosti se svou valnou hromadou odborný seminář.
Svět na luskoviny nezapomíná
Jak uvedl Ing. Miroslav Hochman, předseda asociace a ředitel společnosti Agritec, výzkum, šlechtění a služby, s. r. o., Šumperk, zvláště na americkém kontinentu jsou luskoviny významnou skupinou plodin. Celosvětově zaujímá největší plochy fazol, pěstují jej také v rozvojových zemích, kde je velmi důležitou součástí potravy. Na druhém místě je hrách, následují cizrna, čočka a bob. V produkci se ovšem bob dostává před čočku.
„Protože pěstitele luskovin v České republice zajímá z hlediska konkurence hlavně hrách, je třeba se podívat na jeho plochy a produkci v Kanadě a také v USA,“ řekl Ing. Hochman a upozornil, že kanadské ceny hrachu ovlivňují jeho ceny také v Evropě. Nahlédneme-li do statistických údajů (Statistic Canada) za období let 2002/03 až 2004/05, zjistíme, že v Kanadě vzrostla celková produkce luskovin (hrachu, čočky, fazolu a cizrny) na dvojnásobek a odhady pro rok 2005/06 signalizují další vzestup. U hrachu stouply v tomto období výrazně výnosy, takže jeho produkce se při poměrně nevýrazném rozšíření sklizňové plochy dokonce ztrojnásobila.
Zatímco také v USA od roku 2002 produkce hrachu výrazně stoupla, v Evropě tomu tak není. Významnými pěstiteli hrachu v Evropě jsou Francie, Španělsko, Velká Británie a Německo. Přestože ve Francii spotřebují značné množství hrachu ke krmným účelům, jeho plochy klesají. Ve Španělsku zaujímá hrách velkou rozlohu, ale výnosy jsou v průměru nízké.
V dotacích přímou podporu nenajdeme
V České republice jsme letos u pěstitelských ploch luskovin zaznamenali po několika letech malý nárůst. Hrách překročil plochu 29 tisíc hektarů, ostatní luskoviny deset tisíc a ve statistických údajích byl také jeden hektar fazolu. „Statistika vykazuje fazol více méně ze setrvačnosti, protože dříve se u nás pěstoval na poměrně velké ploše. Škoda, že tomu už tak není,“ lituje Ing. Hochman. Podle něj jsou u nás pro pěstování fazolu v některých oblastech vhodné podmínky a je zbytečné dovážet tolik fazolí za vysoké ceny.
Kdo luskoviny pěstuje, většinou ví, jaká úskalí na něho čekají, kdo začne o jejich pěstování uvažovat, zajímá se pochopitelně kromě jiného i o možnosti dotační podpory. „Luskoviny jako takové v dotačních titulech ministerstva zemědělství pro letošní rok nenajdeme,“ konstatovala Ing. Jitka Potměšilová z Ministerstva zemědělství ČR a dodala, že existuje pouze podpora nepřímá. „V rámci dotačního titulu Podpora ozdravování polních a speciálních plodin je zahrnuto nakoupené uznané osivo pšenice, hrachu a sóji, je podporováno šlechtění luskovin a také zkoušení odrůd hrachu pro seznam doporučených odrůd,“ upozornila Ing. Potměšilová.
Kdo vyhraje soutěž o bílkoviny
Když se v Evropě objevila nemoc šílených krav a bylo zakázáno zkrmování masokostních mouček, naléhavě vyvstala potřeba bílkovinných krmiv rostlinného původu. Hrách a bob, luskoviny, které by mohly v krmných dávkách nastoupit, nebyly k dispozici v dostatečném množství a také chyběla ochota je do krmných směsí zařazovat.
Podle výsledků výživářských pokusů, které na semináři prezentoval prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc., lze hrách zkrmovat prasaty ve výkrmu i drůbeží a pokud je vypěstován a použit v jednom zemědělském podniku, je to poměrně výhodné i z hlediska ekonomiky. „U nás jsme si ale zvykli na sóju dovezenou z USA a tato praktika se bude těžko měnit. Navíc při našich výnosech luskovin je dovezená sója levnější než domácí hrách a bob,“ shrnul prof. Zeman poněkud neradostnou perspektivu pěstitelů luskovin.
Alternativní řešení možná existuje v rozšíření produkce u nás zatím okrajových plodin, jimiž jsou sója a lupina. Sója je sice řazena mezi olejniny, biologicky ale jde o luskovinu, a tak nezůstala na semináři o luskovinách opomenuta. Letos bylo její pěstování úspěšné, výnosy se pohybovaly podle lokality mezi 1,9 až 3,5 t/ha. Podle Ing. Přemysla Štrance z České zemědělské univerzity v Praze zůstávají hlavními limitujícími faktory při jejím pěstování volba vhodné odrůdy a dostatek vláhy. I když plochy sóji v České republice meziročně stoupají, nelze předpokládat, že by domácí produkce zcela nahradila dovoz.
Asociace na pomoc pěstitelům
Pěstování luskovin má na území současné České republiky tradici. Dříve tato skupina plodin zaujímala v osevních postupech nezastupitelné místo. Současná absence pravidelného zařazování zlepšujících plodin do soustavy hospodaření může mít v našich půdně-klimatických podmínkách vážný negativní vliv nejen na půdní úrodnost, ale také na celkový agroekologický stav krajiny.
Nedávno založená Asociace pěstitelů a zpracovatelů luskovin chce nepříznivou situaci v pěstování luskovin zlepšit. Předmětem její činnosti bude zajišťování a podporování poradenství, zastupování zájmů členů asociace při jednáních s ústředními a resortními orgány, svazy a asociacemi příbuzné náplně a také s tuzemskými i zahraničními výzkumnými pracovišti. Dále půjde o soustřeďování informací o produkci, odbytu a cenách luskovin i legislativních pravidlech, prostě o všem, co může pěstitele luskovin zajímat. Zatím není členská základna nijak široká, ale asociace je otevřena všem – pěstitelům i těm, kteří luskoviny zpracovávají nebo se o ně zajímají.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Dobrý den,
jím luštěniny - jsou zdravé, jak pravil slogan. A nejraději čočku. Jenže jsem si přečetla údaje na obalu, kde stojí, že pochází z USA nebo Kanady. Protože v tyto země nechovám důvěru, v zemědělství pěstují geneticjky upravené plodiny, a člověk by se měl živit tím, čím se živili i jeho předci / Středoevropané/, balíčky jsem vrátila do regálu.
Potom jsem v německé TV /ze Saska, takže pro mne přijatelný region/ viděla reportáž o místním pěstiteli. Satbu získal v Petrohradě, kam Rusové po válce odesílali vzorky odrůd pěstovaných na dobytém území.
Moje otázka zní, zdali v ČR někdo pěstuje domácí staré odrůdy čočky, hrachu a fazolí a kde je mohou zákazníci koupit, existuje nějaký - e-shop? Není-li takový e-shop, tak proč jej ministerstvo zemědělství ještě nezřídilo? Uznávám, že je složité dostat naše plodiny do obchodních řetězců, které mají vlastní obchodní zájmy , ale od toho jsou různé dotační programy ministerstva zemědělství, aby se na trh dostaly u nás vypěstované plodiny.
Děkuji
Tamchynová