Lípa a Slované, javorový list a Kanada, pětilistá růže a rod Rožmberků, smrková větévka a lesníci, ozdobený smrček a Vánoce, kvetoucí jíva (kočičky) a jaro (nebo Velikonoce), myrta a svatba – to všechno jsou známá spojení. Připomíná je výstava Rostlina jako symbol, která probíhá v Národním zemědělském muzeu v Praze na Letné.
„Rostliny provázejí člověka již od nejstarších dob. Jeho život je s nimi úzce provázaný,“ zdůrazňuje Ing. Antonín Hájek, CSc., náš průvodce po expozici, a vysvětluje, proč se rozhodli výstavu s poněkud neobvyklou tematikou realizovat. „Rostliny, původně potraviny, materiály pro výrobu látek, barviv, léků, ale také staveb a dalších potřebných věcí, na sebe postupem doby vzaly zcela specifický a nezastupitelný úkol. Staly se symbolem významných událostí v životě člověka i lidského společenství. Jde o velmi zajímavou a mnohdy nepříliš známou oblast historie i současnosti.“
Karafiát a jiné květiny
„Nevím, proč je to zrovna karafiát; bereme už prostě jako fakt, že karafiát v knoflíkové dírce vyjadřuje politické přesvědčení člověka socialisty. Není známo, že by měl karafiát nějaký symbolický nebo historický vztah k socialismu,“ napsal v roce 1930 v jednom ze svých fejetonů Karel Čapek. A s vtipem sobě vlastním komentuje i jiné květiny, například: „Lilie je odznakem paniců, kterýžto stav není dosud politicky organisován. Rudý mák byl jaksi symbolem anarchismu, patrně proto, že tak rychle opadává … Kdo by chtěl vyjádřit své mínění o řádu světa tím, že by nosil na prsou čemeřici smrdutou …“ Tolik a ještě více (fejeton za přečtení určitě stojí) známý spisovatel hned u vstupu na výstavu.
Rostlina a náboženství
Použití rostlin jako náboženských symbolů by si zasloužilo samostatnou výstavu. Ing. Hájek vysvětluje: „Ne každý ví, že hlavním náboženským symbolem jsou obilní klasy. To proto, že se z jejich mouky pekly hostie, proměňované při mši v Kristovo tělo. Podobně je tomu s vinnými hrozny; víno se mění v Kristovu krev. Častým motivem jsou růže symbolizující Pannu Marii jako kvetoucí růži a trny jako její utrpení. Růžový květ může ale také symbolizovat Krista a rudá barva jeho krev prolitou na kříži. Zajímavé je, že palma v rukou mučedníků, symbolizující jejich duchovní vítězství, byla převzata ze starého Řecka, kde ji dostávali jako odznak síly a odolnosti ...“
Erby, pečetě, cechovní znamení
„Mnoho městských znaků a pečetí je inspirováno rostlinami. Na výstavě jich máme jenom malý zlomek,“ upozorňuje Ing. Hájek. Nejznámější je pravděpodobně pětilistá růže pánů z Rožmberka, časté jsou listy leknínů (páni z Talmberka), objevují se vinný list nebo radlice s lipovými výhony (Pluhové z Rabštejna), ve znacích měst je hodně zemědělských motivů – jabloň, klasy obilí, maliny (Malenovice), ale také nezemědělské rostliny, například orobinec.
Cechovní znamení obsahují rostlinnou symboliku, když rostlina tvořila podstatný prvek příslušného řemesla (například cech sladovníků a pivovarníků). Méně časté je použití rostliny jako symbolu firmy nebo určité profesní či zájmové skupiny. „Někdy vyjadřuje charakter vyráběného zboží. Třeba kvítek bramboru na výrobcích obsahujících škrob,“ ukazuje Ing. Hájek. „Jindy jde o charakteristickou rostlinu. Hořec je symbolickou rostlinou Krkonošského národního parku.“
Nejen květomluva je neustálená
Řada teorií o vzniku květomluvy klade její vznik do Orientu, kde prý byla zábavou žen v harémech snad už v 11. a 12. století. První seriózní zprávy o ní pocházejí až ze začátku 18. století, kdy se tato zábava těšila v Evropě největší oblibě. „Květomluvu jsme zařadili na výstavu více méně pro zábavu. Její význam je umělý a je třeba jej odlišit od přírodní symboliky,“ říká Ing. Hájek s tím, že nemá zcela ustálená pravidla. V různých zemích a různých časových obdobích může stejný květ znamenat něco zcela jiného.
Zároveň ale upozorňuje, že i význam ostatních symbolů se v průběhu lidských dějin mění a posouvá. Například Picasova holubice nesoucí v zobáku olivovou ratolest je pro současnost symbolem míru. Stejný symbol je v křesťanských katakombách, tam ale znamená zmrtvýchvstání (holubice byla symbolem svatého ducha).
A dostáváme se k závěru výstavy. Nejen pro vymezený prostor, ale také proto, abychom všechno neprozradili (výstava trvá do konce ledna), jsme některá zajímavá zastavení přeskočili. To poslední ale přejít nelze. Je v přímém kontrastu s poeticky laděnou expozicí. U nepříliš povedené umělé květiny, podobné těm, se kterými se v současné době setkáváme na mnoha místech často, je napsáno: „Umělá rostlina je také symbolem – postindustriální epochy a někdy také (přiznejme si to) trochu pokleslého vkusu.“
