Plodiny, které letos přečkaly zimu, ovlivní v následujících dnech dvě věci – rychlost nástupu jara a způsob regeneračního hnojení. Zatímco průběh počasí pěstitelé neovlivní, o tom druhém se mohli poradit s odborníky během Ruzyňského dne výživy rostlin a agrotechniky, který se konal poslední den v únoru.
Ruzyňský den výživy rostlin a agrotechniky je tradičním seminářem, který se věnuje nejen aktuálním problémům zemědělské praxe, ale i těm, které agronomové budou řešit v příštích dnech či týdnech. I letos se tato akce uskutečnila na přelomu února a března v aule Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni (VÚRV). Jejími odbornými garanty byli Ing. Pavel Růžek, CSc., a Ing. Radek Vavera, oba z VÚRV. Organizátoři zaznamenali přibližně 140 účastníků, kteří zaplnili hlavní přednáškový sál výzkumného ústavu do posledního místa.
V době konání konference na mnohých polích v Čechách i na Moravě stále ležel sníh a přes některé signály blížícího se jara bylo velmi obtížné odhadnout, kdy začnou zemědělcům jarní práce. Přesto většina příspěvků jednotlivých přednášejících z VÚRV a České zemědělské univerzity v Praze (ČZU) byla zaměřena hlavně na blízkou budoucnost příštích dnů či týdnu. Část přednášek se však také týkala budoucnosti trochu vzdálenější – postavení některých komodit na světových trzích a s tím související perspektiva jejich pěstování.
Jak je rostlinám po zimě
Přestože se letošní zima teplotně nijak významně neodlišuje od vysledovaného průměru, především v některých oblastech vydržela sněhová pokrývka dost dlouho. To zdůraznila ve své přednášce o přezimování plodin Ing. Pavla Prášilová z VÚRV. Připomněla, že o úspěšnosti přezimování rozhodují již podzimní měsíce. Podle ní byly ozimy dobře připraveny na zimu. Pouze na některých plochách, kde založení porostu proběhlo v pozdějších fázích agrotechnického termínu, nedošlo k dostatečnému vývoji rostlin. Podle jednotlivých pozorování byly ozimé obilniny ve fázi prvního listu až několik odnoží, uvedla Ing. Prášilová.
Vyzimování hrozí u těch plodin, nad nimiž kolísající teploty proměnily sníh v ledovou krustu. Oslabené porosty se pod vrstvou ledu snadno udusí. Podobně může uškodit voda, která z polí dostatečně rychle neodteče. Podle Ing. Prášilové o stavu ozimů rozhodne také způsob a rychlost nástupu jara. Nejrychleji se ohřívá vrstva půdy do pěti centimetrů. Vrstva od 10 do 20 cm zůstává nejchladnější nejdelší dobu, a to ovlivní rychlost nástupu regenerace rostlin.
S průběhem zimy a schopností ozimých plodin přečkat pro vegetaci nepříznivé období souvisí také napadení některých houbových chorob. Podle Ing. Sychrové z VÚRV ohrožují porosty původce plísně sněžné. Tato choroba se většinou nevyskytuje kalamitně na velkém území, ale způsobuje většinou lokální škody. Vzhledem k tomu, že na mnohých polích ležela ještě v době konání semináře silná vrstva sněhu, očekává Ing. Sychrová větší rozšíření této choroby. Půda pod sněhem totiž často nebyla promrzlá, a to této houbě vyhovuje.
Jedna rada neexistuje
„Je velmi těžké radit v rozdílných podmínkách České republiky, jaké hnojivo obecně použít k regeneraci ozimů,“ varoval před jednoduchými doporučeními Ing. Růžek. Takový návod lze dát pěstiteli, kterému stačí sklízet výnosy – u pšenice asi čtyři až pět tun z jednoho hektaru, dodal. Vyšší výnosy potřebují individuální přístup. Přesto na konferenci zaznělo, že o způsobu regenerační dávky rozhodne nástup jara. Pokud vydrží nižší teploty, je lépe aplikovat hnojiva s převažující amidickou a amonnou formou dusíku (močovina, DASA, síran amonný). U močoviny nižší teploty nebo dokonce následná sněhová pokrývka zabrání ztrátám dusíku únikem amoniaku. Podobnou funkci plní i inhibitor ureázy, připomněl Ing. Růžek. Tato hnojiva však není vhodné aplikovat na porosty silně poškozené mrazem nebo zesláblé po zimě.
Čím rychlejší je nástup jarní vegetace rostlin a čím rychleji se prohřívá půda, tím efektivněji působí nitrátová forma dusíku v aplikovaných hnojivech (ledek vápenatý, ledek amonný s vápencem). Přednášející však upozornil, že společně s nitrátovou formou přijímají rostliny více vody a jejich pletiva více ohrožují následné mrazy.
Velikost dávky by měl ovlivnit obsah dusíku v půdě. Pro Ing. Růžka je ideální provést před hnojením rozbor půdy v celém profilu i do větších hloubek, kam zatím kořeny rostlin nedosahují.
O výživě řepky hovořil Ing. David Bečka z České zemědělské univerzity v Praze. Připomněl, že první dávky hnojiv na jaře rozhodují o celých tunách a ty pozdější ovlivní výnos maximálně ve stovkách a desítkách kilogramů. Proto je regeneračnímu hnojení třeba věnovat zvláštní pozornost. Podle přednášejícího řepka téměř každoročně kvete asi 1. května. To znamená, že se zemědělcům krátí čas, aby provedli všechny agrotechnické operace intenzivního pěstování – třikrát hnojení dusíkem, dvakrát až třikrát aplikace insekticidu, jednou nebo dvakrát listové hnojivo a stimulátor, případné použití regulátoru. Podle Ing. Bečky musí pěstitelé tam, kde není sníh, aplikovat 40 až 60 kg N/ha (síran amonný a další) a stejnou dávku zopakovat za deset až čtrnáct dní (síran amonný, DAM, SAM). V lokalitách, kde se sníh udrží později (pravděpodobně Vysočina), bude třeba spojit dvě první dávky do jediné a aplikovat 90 až 100 kg N/ha.
Půdní síla slábne
Výživový stav zemědělských půdy shrnul ve svém příspěvku Ing. Jan Klír, CSc. Čísla, která uváděl, však nezavdávala důvody k optimismu, a to i přesto, že šlo o průměrné hodnoty. „Již patnáct let jsou česká pole nedostatečně zásobena živinami a vlastně tvoříme vnitřní dluh v půdě,“ upozornil přítomné. Své tvrzení odůvodňoval několika fakty. V České republice významně klesly od počátku devadesátých let minulého století celkově stavy hospodářských zvířat a tento trend neustále pokračuje. V roce 2002 připadalo na jeden hektar zemědělské půdy 0,44 dobytčí jednotky (DJ). Přitom průměr Evropské unie ve stejném roce byl 0,90 DJ/ha. Ing. Klír poukázal v této souvislosti na to, že lze pozorovat určitý rozdíl mezi státy původní patnáctky a zeměmi, které přistoupily do unie v roce 2004. Ty mají obecně méně hospodářských zvířat. S tak nízkým stavem zvířat připadajícím na jednotku plochy souvisí množství statkových hnojiv, kterými farmáři hnojí zemědělské půdy.
Druhou možností přísunu živin do půdy – tedy aplikace minerálních hnojiv – nenahrazuje pokles produkce hnojiv statkových. I tato skupina živin se využívá méně ve srovnání s roky minulými. Podle Ing. Klíra to může být důvodem pro určité rezervy v intenzivní výrobě rostlinných komodit, ale hlavní nebezpečí vidí v postupném oslabování půdní síly – klesá množství živin v ní obsažených. Výnosy jsou stále přibližně na stejné úrovni.
