Akreditace Mezinárodní asociace pro zkoušení semen opravňuje laboratoř vystavovat ISTA certifikáty na výsledky zkoušek, které byly prováděny v souladu s mezinárodně platnými pravidly. To je ovšem neoddělitelně spjato s odborností zaměstnanců, technickým vybavením a dodržováním určitých zásad.
Semenářská laboratoř Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu v Praze – Motole (ÚKZÚZ) je jedním ze dvou pracovišť v České republice, která splnila náročné podmínky akreditace Mezinárodní asociace pro zkoušení semen (ISTA). V návaznosti na tuto skutečnost může vydávat mezinárodně uznávané certifikáty ISTA na osivo celé řady botanických druhů (s výjimkou lesních dřevin). Druhou organizací na území ČR je semenářská laboratoř Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti v Uherském Hradišti, která je oprávněna certifikovat osivo lesních dřevin.
Předpokladem pro udělení osvědčení o akreditaci ISTA jsou vedle odpovídajícího metrologicky kontrolovaného technického vybavení také odborné předpoklady jednotlivých pracovníků, dodržování předepsaných pracovních postupů a splnění kritérií ISTA akreditační normy. Z důvodu udržení vysokého standardu ISTA členské laboratoře prověřuje formou pravidelných kruhových testů a jedenkrát za tři roky formou auditu na místě.
Pravidla pro mezinárodní zkoušení
Mezinárodní asociace pro zkoušení semen byla založena v roce 1924 a Československo se stalo jejím spoluzakládajícím členem. Hlavním smyslem vzniku této organizace bylo dosáhnout sjednocení zkušebních postupů, s cílem objektivní srovnatelnosti výsledků mezi členskými státy, vypracovávání metodických postupů, tvorby a ověřování nových metodik pro odběr vzorků, laboratorní zkoušení a pravidel pro vystavování mezinárodních certifikátů
V lednu 2006 měla ISTA 170 členských laboratoří ze 74 států. Členství v této organizaci zaručuje volný přístup k mezinárodním pravidlům pro zkoušení osiva, které ISTA neustále reviduje a aktualizuje a k dalším příručkám a dokumentům.
Základní i doplňkové rozbory
Na našem území mohou zemědělci zakládat množitelské porosty odrůd, které v ČR úspěšně prošly registračním řízením nebo jsou zapsány ve Společném katalogu odrůd druhů zemědělských plodin nebo ve Společném katalogu odrůd zelenin. Navíc lze množit odrůdy uvedené v listině Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) ovšem pod podmínkou, že veškeré takto vyprodukované osivo obchodníci vyvezou mimo Evropskou unii.
Celý proces laboratorního zkoušení osiv začíná odběrem vzorku úředním vzorkovatelem. Technologický postup odběru vzorku a intenzitu vzorkování v závislosti na velikosti partie a počtu obalů v partii stanoví ISTA pravidla a vyhláška č. 206/2004 Sb.
Z předepsaného počtu náhodně zvolených obalů v partii se odběrem dílčích vzorků připraví vzorek souhrnný, ze kterého se po důkladném promíchání a opakovaném mechanickém dělení získá vzorek laboratorní (včetně vzorku na vlhkost) a vzorek rezervní. Minimální hmotnost laboratorního vzorku stanoví výše zmiňovaná pravidla.
Úředně zapečetěný rezervní vzorek zůstává uložen u dodavatele a slouží jako vzorek kompromisní, který se rozboruje v případě pochybností ze strany ÚKZÚZ nebo v rámci řešení dodavatelsko-odběratelských vztahů.
Úředně zapečetěný vzorek laboratorní je doručen poštou nebo osobně do laboratoře osiv a sadby v Praze – Motole. V obou případech se tak děje výhradně pod dohledem vzorkovatele.
Při příjmu laboratorního vzorku se kontroluje totožnost údajů na vzorkovnici s údaji uvedenými na průvodním dokladu (žádosti). Pokud jsou údaje totožné, dostává laboratorní vzorek rozborové číslo a založí se rozborová karta, na kterou pracovníci laboratoře zaznamenávají podstatná zjištění a výsledky jednotlivých zkoušek. Rozborová karta postupuje laboratoří pod rozborovým číslem anonymně (bez označení dodavatele). Z důvodu zajištění maximální nestrannosti laborantky nevědí, čí osivo zkoušejí.
Z laboratorního vzorku se metodou postupného mechanického dělení připraví vzorek zkušební, který se skládá ze základního zkušebního vzorku a ze zbytku zkušebního vzorku. Hmotnosti obou částí zkušebního vzorku opět specifikují pravidla ISTA.
Základní zkušební vzorek slouží pro stanovení čistoty osiva v procentech. V rámci této zkoušky se základní zkušební vzorek rozdělí na tři podíly – čistá semena, neškodné nečistoty a jiné rostlinné druhy, které se samostatně zváží a vzájemný poměr jejich hmotností se vyjádří procenticky.
Dalším důležitým ukazatelem kvality osiva je klíčivost. K jejímu stanovení se použije podíl čistých semen získaný při rozboru čistoty osiva. Z tohoto podílu se náhodně odpočítá 400 semen. Vlastní klíčení pak probíhá na filtračním papíře, ve skládaném papíře, případně v roličkách, v písku nebo zemině apod. Podmínky klíčení pro jednotlivé druhy specifikují ISTA pravidla a metodika zkoušení osiva a sadby. V souladu s těmito předpisy může klíčení probíhat za stálé nebo střídavé teploty, a to na světle či ve tmě. Kromě těchto parametrů je u řady botanických druhů doporučeno speciální ošetření semen za účelem odstranění fyziologické dormance (např. předběžné ochlazení, máčení, předsoušení, skarifikace, sycení lůžka KNO3).
Kromě čistoty osiva a klíčivosti se u zkoušených vzorků stanovuje rovněž vlhkost osiva. Vzorky na vlhkost přicházejí do zkušební laboratoře v neprodyšně uzavřených obalech a laborantky je rozborují co nejdříve po obdržení laboratoří (nejpozději do tří dnů od převzetí).
Kromě základních osivových ukazatelů (čistoty, klíčivosti a vlhkosti) lze stanovit rovněž výskyt chorob přenosných osivem. Výčet metod pro jejich identifikaci u konkrétních botanických druhů uvádí opět pravidla ISTA.
Ke speciálním zkouškám se řadí stanovení pravosti odrůdy nebo čistoty partie pomocí polyakrylamidové gelové elektroforézy. Tato zkouška se provádí pouze na vyžádání dodavatele nebo v případě pochybností ze strany ÚKZÚZ.
