Přestože je u nás jarní ječmen dlouhodobě druhou nejrozšířenější obilovinou, v jeho produkci lze zaznamenat spíše mírně klesající tendenci. Na vzdory této skutečnosti produkce i export sladu pravidelně stoupá. Není tedy divu, že pěstování jarního ječmene v České republice i ve světě podléhá požadavkům sladovnického průmyslu. Tvrdí to Ing. Jaroslav Špunar, CSc. ze Zemědělského výzkumného ústavu Kroměříž (ZVÚ Kroměříž).
„Produkce ječmene zaznamenává od roku 1993 je mírně klesající tendenci. Na druhou stranu výroba a export sladu pravidelně stoupá, což je částečně zapříčiněno vlivem vstupu zahraničního kapitálu do sladovnického průmyslu. Stoupá také výroba i export piva“, uvedl Ing. Špunar ve své přednášce konané v rámci odborného semináře nazvaného Poznatky z rostlinné výroby, které v únoru uspořádala v Havlíčkově Brodě společnost Sumi Agro Czech, s. r. o. a ZVÚ Kroměříž.
Nejistá budoucnost ječmene
Celková výměra světové plochy na které se pěstuje ječmen jarní je 55 milionů hektarů, přičemž polovina této výměry se nachází v Evropě. V Evropě se také pěstuje největší množství sladovnického ječmene.„Co se týče odrůdové skladby jarního ječmene, největší zastoupení mají odrůdy, které si určuje sladovnický průmys“. Pro export se u nás prosadily odrůdy s velmi silnou enzymatickou aktivitou, což způsobilo, že se vytrácejí odrůdy s nižší úrovní prokvašení. „Ječmen se do jisté míry přešlechtil pro potřeby pivovarnictví“, řekl a pokračoval, že například náš plzeňský pivovar začal více preferovat odrůdy mající zbytkový extrakt, který je charakteristický pro pivo českého typu.
Z celosvětového hlediska však dochází ke snižování ploch ječmene vlivem zvyšující se konkurence plodin pěstovaných pro výrobu bioetanolu. „Je třeba počítat s tím, že podobná situace nastane i u nás. V důsledku toho, že se sladovnický průmysl orientuje jen na velmi úzké spektrum odrůd jarního ječmene, řada firem ukončuje jeho šlechtění a také zájem ze strany pěstitelů upadá“.
Budoucnost pěstování ječmene jarního i ozimého je u nás navíc částečně ohrožena vlivem nízké intenzity hnojení zejména fosforečnými a draselnými hnojivy, která nastala po roce 1990.
Plevele v řepce je třeba likvidovat na podzim
O zásadách ochrany proti plevelům a škůdcům při intenzivním pěstování řepky na semináři hovořil RNDr. Tomáš Spitzer, Ph.D. z ZVU Kroměříž.
Podle něho je třeba začít bojovat proti plevelům už na podzim. „Preemergentní ošetření porostu herbicidy na podzim je základ.“ Zakročit by se mělo zejména proti plevelům jako jsou vlčí mák, ptačinec žabinec, rozrazily, hluchavky nebo violky, neboť na jaře je šance na jejich likvidaci velmi malá. Pokud se problematiku plevelů nepodaří vyřešit na podzim, musí se zasáhnout znovu na jaře. V této době je třeba potlačit hlavně heřmánek, svízel a pcháč, neboť ty vytvářejí mohutné rostliny i kořeny, které jsou schopny konkurovat řepce po celou dobu vegetace až do její sklizně, kterou následně stěžují.
Při rozhodování o tom, zda na jaře ošetřit porosty řepky morforegulátory, je důležitým ukazatelem počet rostlin na m². Zatím co u liniových odrůd je optimální počet 45 až 55 rostlin na jednom m², u hybridů jich stačí jen 30 až 35. U řídkých porostů, které chceme zahustit je třeba aplikovat morforegulátory v době, kdy má rostlina jedno až dvě internodia, což přibližně odpovídá výšce rostliny 15 až 25 cm. Porosty řepky, které chceme zkrátit ošetřujeme v pozdějším stádiu vývoje, při výšce rostliny kolem 40 cm před začátkem kvetení.
S oteplením kolem deseti stupňů Celsia se na polích začínají vyskytovat i první škůdci jako jsou krytonosec kořenový nebo blýskáček řepný. Ošetření porostů proti nim je třeba správně načasovat. Na podzim bychom měli dávat pozor na výskyt hraboše polního. Jak tvrdil přednášející, v loňském roce byly s tímto škůdcem značné problémy, neboť jeho výskyt byl poměrně vysoký. „ U hraboše polního lze celorepublikově zaznamenat nárůst populační hustoty,“ řekl a dodal, že je prevencí proti škodám způsobeným tímto škůdcem je dobré hospodaření se slámou z předplodiny.
Významným škodlivým činitelem je v posledních letech bejlomorka kapustová, jejíž výskyt závisí ve velké míře na průběhu počasí. Jako nejlepší termín ošetření se jeví doba po odkvětu řepky.
Cílená ochrana proti snětím
Problematice chorob napadajících obilniny se věnovala Ing. Marie Váňová, CSc., z ZVÚ Kroměříž. Významnými chorobami, které napadají klasy a ničí obilky pšenice ozimé jsou sněti. Zatím co sněť mazlavá a sněť hladká se u nás vyskytují spíše v menší míře, sněť zakrslá se stala v poslední době závažnou chorobou, která se velmi špatně potlačuje a zamořuje půdu na velmi dlouhou dobu. Je schopna klíčit při nízkých teplotách kolem tří až pěti stupňů Celsia a způsobuje výrazné zkrácení stébla.
Zdrojem infekce sněťmi je především osivo, přičemž v největší míře se osivem přenáší sněť mazlavá. Sněť zakrslá se naproti tomu přenáší především půdou. Na kontaminaci půdy má však významný vliv způsob zpracování půdy. „Při minimalizačních technologiích zpracování půdy je rozklad organické hmoty daleko pomalejší, čímž se možnost infekce sněťmi zvyšuje“, informovala. Na výskyt sněti zakrslé na ozimé pšenici má vliv také hloubka setí, neboť ke svému klíčení potřebuje dostatek světla. „Větší hloubkou setí osiva do půdy můžeme napadení rostliny snětí zakrslou omezit.“
Výskyt snětí ovlivňuje počasí a jeho průběh v daném roce. Ročníky s chladnějším průběhem počasí poskytují snětím lepší podmínky pro klíčení.
Mezi zásady ochrany proti těmto chorobám patří podle Ing. Váňové trvalé monitorování jejich výskytu na jednotlivých honech, kontrola zdravotní stavu osiva před mořením, znalost náchylnosti pěstované odrůdy a samozřejmě moření osiva, jehož účinnost ovlivňuje kvalita mořidla, správné dávkování a způsob aplikace. To vše jsou faktory, které mohou významným způsobem ovlivnit prodejnost produkce ozimé pšenice.
