V průběhu minulých deseti let se v České republice výrazně snížilo pěstování luskovin. Vliv na to měl zejména pokles stavů hospodářských zvířat a nízké výkupní ceny. Nepříznivý trend minulého období může zvrátit zařazení lupin, bobu a ostatních druhů motýlokvětých rostlin do osevních sledů.
Zlepšení konkurenceschopnosti hrachu, bobu, lupin, zahradních luskovin, sóji a dalších druhů patří mezi prvořadé cíle Asociace pěstitelů a zpracovatelů luskovin (APZL). Její členové a příznivci se sešli koncem března v Jaroměřici nad Rokytnou na Třebíčsku.
Nárůst osevních ploch
Lupiny patří do rodu bobovitých a většinou pocházejí z oblastí kolem Středozemního moře. Výjimku tvoří lupina andská původem z Jižní Ameriky. „Při pěstování je nutné jednotlivé druhy lupin rozlišovat, protože každý z nich se liší svými agrotechnickými požadavky, citlivostí k herbicidům a chorobám, růstem a krmivářským využitím,“ upozornil Ing. Miroslav Vrabec z dobrovické firmy Francotcheque Agricole.
Nejvýznamnějším světovým pěstitelem je Austrálie, následují země Jižní Ameriky (lupina andská a úzkolistá neboli modrá). V Evropě – na kyselých písčitých půdách Německa se daří lupině žluté, ve Francii a v zemích Beneluxu pěstují lupinu bílou a úzkolistou. Mezi další evropské producenty patří Španělsko, Polsko, Ukrajina a Rusko.
Rozsah pěstování lupin v České republice zaznamenal v minulých letech raketový vzestup. Po dlouholeté stagnaci provozních ploch na úrovni 80 až 150 ha došlo k rozšíření na téměř 4800 hektarů. V evropském katalogu je zaregistrováno 31 odrůd lupiny bílé, v ČR jsou k dispozici čtyři – nejstarší Wat (1996), Oležka a Sinij Parus (obě 1997) a nejmladší Amiga (2004) vyšlechtěná francouzskou společností Florimond Desprez; dále 20 odrůd lupiny žluté, novou odrůdu Wodjil zkouší ÚKZÚZ. Lupina úzkolistá je v evropském katalogu zastoupena 36 odrůdami, přičemž Boregine je od letošního roku registrována i pro ČR, navíc tři další společnost Seed Service do registračního řízení přihlásila.
Výrazná variabilita výnosů
Největší podíl provozních a množitelských ploch zaujímá na domácích polích lupina bílá. I přes značnou výnosovou variabilitu si postupně získává oblibu v pěstitelské praxi. V průběhu víceletých zkoušek zaznamenal ÚKZÚZ průměrný výnos zrna ve výši 2,95 t/ha. V minulém roce tento ukazatel dosáhl výtečných 4,91 t/ha, přičemž nejlepší výsledky přinesly pokusy v Jaroměřicích (6,07 t/ha), naproti tomu podprůměrný výnos zaregistrovali pracovníci ÚKZUZ na Žatecku (2,40 t/ha) poznamenaném srážkovým stínem.
Časný výsev lupiny bílé umožňuje zachycení jarní půdní vláhy důležité pro naklíčení a zakořenění semen. Výsev lze provést před hrachem a bobem nebo současně, nejpozději však do 10. dubna. Krátkodobé jarní mrazíky působí na vzešlé rostliny pozitivně. Zkracují vegetační období, napomáhají časnému kvetení a přispívají k vyšším výnosům. Hustota porostu 50 až 55 jedinců na metru čtverečním zajišťuje dostatečnou konkurenceschopnost vůči plevelům. Tomu odpovídá výsevek 0,55 až 0,65 milionu semen. Na sušších stanovištích je třeba dodržet vyšší hranici, v příznivějších podmínkách je možné výsevek snížit. Lupina bílá představuje nenáročnou plodinu a tomu odpovídají i nízké požadavky na hnojení. V případě dusíku se doporučuje aplikovat pouze startovací dávku do 40 kg/ha, hnojení statkovými hnojivy se nedoporučuje. Rostliny dále spotřebují na hektar 25 až 30 kg oxidu fosforečného a 35 až 50 kg oxidu draselného.
Proti plevelům hlavně preemergentně
Ošetření proti plevelům se provádí v podstatě pouze preemergentně, podle Ing. Vrabce se osvědčila kombinace Escort + Stomp 300 E v dávce 3,5 + 1,5 l/ha po zasetí. Mezi nejzávažnější rizika pěstování luskovin patří antraknóza, fungicid se aplikuje preventivně na počátku kvetení. Choroba se vyskytuje nepravidelně v některých oblastech, přenáší se mimo jiné osivem a posklizňovými zbytky. Příznaky se objevují už při vzcházení růžovými až oranžovými skvrnkami. V době květu stvoly hnědnou, zasychají a stáčejí se. Nejúčinnější ochrana proti antraknóze je založena na moření certifikovaného osiva, v průběhu vegetace byla vyzkoušena účinná ochrana přípravkem Duett v dávce 1 l/ha, dále je možné použít fungicid Alert. Ojedinělý výskyt rzi se projevuje kupkami na spodní ploše listů. Ochranný postřik lze provést přípravky Alto nebo Horizon v dávce 1 l/ha. Škůdci zatím nepůsobí ve vegetaci výraznější škody, v souvislosti s rozšířením pěstování lupin však můžeme očekávat jejich nástup.
Při výrobě osiva se provádí rozbor výskytu hořkých zrn, protože zpětné zvyšování alkaloidů v merkantilu působí negativně na hospodářská zvířata. V závislosti na průběhu ročníku lupina bílá dozrává od konce srpna do poloviny září. Díky silnému stonku a mohutnému kulovitému kořenu rostliny ani ve fázi plné zralosti nepoléhají, což s postavením prvních lusků ve výšce 20 – 25 cm velmi usnadňuje kombajnovou sklizeň. Desikace většinou není potřeba, pouze v případě pozdního dozrávání vlivem deštivého počasí lze použít přípravek Harvade 25 F (2,5 l/ha při vlhkosti 55 %) nebo Reglone (3,5 l/ha při vlhkosti 35 %). Dále je možné použít desikant Basta, nikoli však Roundup v případě množitelských porostů, protože snižuje klíčivost semen.
Pro krmivářství i humánní výživu
Složení semene lupiny bílé má blíže k sóji než k hrachu a bobu, ve srovnání s nimi obsahuje více bílkovin, méně škrobu a více tuku. Při porovnání se sójou má lupina méně tuku. Semena současně registrovaných odrůd neobsahují hořké alkaloidy, způsobující zažívací potíže hospodářských zvířat, bývají proto někdy označovány jako sladké. Vlastní chuť semen však nemá s vjemem sladkosti nic společného. Absence alkaloidů umožňuje přímé využití v krmivech bez nutnosti tepelného zpracování.
Potravináři i konzumenti oceňují nízký obsah alergenních látek a odpůrci geneticky modifikovaných produktů mohou v lupině nalézt vhodnou alternativu k sóji. Závěrem – jde o luskovinu s komplexním využitím jednak pro výrobu krmných směsí, jednak na mlýnské zpracování pro lidskou výživu.
I do sušších oblastí s kyselou půdou
Podle Ing. Hochmana z firmy Agritec Šumperk je lupina bílá vhodná na převážnou většinu ploch v České republice. Omezujícím faktorem může být pouze nedostatek srážek či kyselejší půdní reakce, což ale vytváří prostor pro využití ostatních druhů – lupiny žluté či úzkolisté. Lupina žlutá je proti lupině bílé méně náročná na teplo, snáší písčité a suché stanoviště s kyselým pH, optimálně v rozmezí 4,5 až 6. Hmotnost tisíce semen se pohybuje v rozmezí 110 až 190 g.
Lupina úzkolistá (modrá) má podobné nároky na stanoviště jako lupina bílá, je poněkud méně náročná na teplo a středně náročná na vláhu. Citlivější reakce na použití herbicidů vyžaduje důkladné odplevelení pozemků před zasetím. Optimální výnosy podává ve středně těžkých půdách s pH 5,5 až 6,5. Vytváří nejmohutnější kořen, HTS činí 150 – 210 g.
