Brambory s vysokým obsahem amylopektinu nebo amylózy reprezentují nejbližšího adepta na rozšíření sortimentu geneticky modifikovaných plodin v Evropské unii. Ve škrobárnách může snazší separace obou složek snížit spotřebu energie. Úspornější produkce amylózy by mohla přispět k růstu objemu výroby biodegradabilních plastů.
Pěstování geneticky modifikovaných organismů (GMO) vyvolává vášnivé diskuse i spory mezi laickou veřejností a odborníky z řad různých vědních disciplín. Hodnotící škála výsledků práce genových inženýrů se pohybuje od ležérní adorace ze strany obchodníků s GMO po absolutní zatracení alternativně smýšlející části veřejnosti. Seminář v gesci Moravskoslezského centra odborného vzdělávání pro rozvoj venkovského prostoru se věnoval výhradně praktickým otázkám pěstování geneticky modifikovaných plodin. V aule opavské Masarykovy střední zemědělské školy se sešli zástupci organizací, které významným způsobem zasahují do všech aspektů nakládání s GMO v České republice.
Další způsob výroby potravin
Geneticky modifikované organismy představují další systém hospodaření při výrobě potravin. Jde o využití vysoce cíleného a úspornějšího způsobu šlechtění. „Každá modifikace prochází porovnáváním s konvenční formou té samé plodiny. Hodnotí se jak v krmných zkouškách, tak po chemické stránce příbuznosti k alergenům, tak i z hlediska možnosti ovlivnění životního prostředí,“ rozvedl Ing. Karel Říha z ÚKZÚZ Brno komplexní proces ověřování nových GM odrůd.
První generace genetických modifikací představují podle Ing. Říhy jistou formu úlitby vědeckých pracovníků směrem ke korporacím financujícím jejich výzkumné aktivity. Výsledek – hybridy tolerantní k některým herbicidům slouží nejen výrobcům hybridů a pesticidů, ale i pěstitelům. Druhá generace GM plodin odolných vůči hmyzu nebo chorobám už vychází výhradně z potřeb zemědělských prvovýrobců a třetí generace kvalitativně mění produkt, z čehož mohou těžit zpracovatelé i konzumenti.
Koexistence systémů pěstování již upravena
V Evropě nelze vylučovat žádný systém pěstování, který produkuje bezpečné potraviny. Dohled nad nimi náleží do kompetence mnoha unijních i národních orgánů. European Food Safety Authority (EFSA) za účelem zajištění bezpečnosti potravin spolupracuje na určování pravidel koexistence konvenčního hospodaření bez GM plodin, konvenčního zemědělství s GM plodinami a ekologického pěstování. Zatímco většina států Evropské unie dosud nevytvořila závazné normy upravující koexistenci, ČR spolu Rakouskem, Belgií, Dánskem, Německem a Holandskem náleží k premiantům, jejichž zemědělští prvovýrobci již mají zmíněná pravidla k dispozici.
Přístup jednotlivých členských zemí k příměsím GM plodin v ekologických a konvenčních produktech se zásadně liší. Většina států u ekologických produktů povoluje 0,9% hranici nezaviněné příměsi GM plodin a z tohoto pohledu nerozlišují izolační vzdálenosti jako v ČR. Purističtí domácí ekologičtí producenti poněkud alibisticky deklarují 0% příměs, což nezahrnuje rozšířenou nejistotu stanovení příměsi ve vzorku, navíc se tím na evropském bio-trhu konkurenčně omezují. Většina členských zemí se však shoduje, že je potřeba stanovit pevné izolační vzdálenosti, přičemž jejich dodržování by měl zajistit pěstitel GM plodiny a to z pozice nositele nového výrobního systému.
Odbyt Bt-kukuřice
Česká republika vydala již v loňském roce závazná pravidla pro pěstování a nakládání s GM plodinami zaměřená na Bt-kukuřici MON 810, jejíž hybridy tvoří součást Evropského katalogu odrůd. Nový zákon č. 441/2005 Sb., který mění zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství zavádí obecná pravidla pěstování a koexistence, přičemž každá další GM plodina bude řešena vyhláškou. Platí, že pokud producent zkrmí GM zrno ve vlastním podniku, není povinen u produktů živočišné výroby deklarovat přítomnost modifikovaných organismů. Ovšem při prodeji nebo předání jiné osobě musí být merkantil označen a záznamy o prodeji (předání) musí být uchovávány zákonně stanovenou dobu.
Kumulace Bt-toxinu v půdě
V suchých podmínkách – zejména při špatném pochopení systému minimálního zpracování půdy může docházet k hromadění nerozložených posklizňových zbytků v povrchové vrstvě půdy. Mumifikované organické zbytky Bt-kukuřice obsahující Bt endotoxin lze rozložit aplikací kejdy, močůvky nebo jiného zdroje mikroorganizmů a tekutého dusíku a jejich následným zapravením do půdy. Půdní bakteriální mikroflóra od hloubky 15 cm rozloží organické látky včetně bílkoviny a Bt endotoxinu a zničí také většinu patogenů přetrvávajících na mumifikované organické hmotě. Nakládání s posklizňovými zbytky musí ve všech systémech pěstování odpovídat fytopatologickým požadavkům následující plodiny.
Postoj veřejnosti se výrazně nemění
Výsledky výzkumu veřejného mínění mezi roky 2003–2005 provedeného nezávislou společností GfK na vzorku jednoho tisíce respondentů v ČR potvrdily slabý nárůst počtu spotřebitelů, kteří by GM produkt nikdy nekonzumovali. V roce 2005 mírně vzrostl počet odpůrců GMO na úkor nezaujatých respondentů a osob bez porozumění této technologii, což si odborníci vysvětlují aférami s ptačí chřipkou a hygienickými problémy při prodeji potravin, které obvykle vedou k radikalizaci nerozhodnutých respondentů.
Závěry z kontrol trhu Ing. Říha shrnul následujícím způsobem: „Zjišťujeme stále klesající podíl záchytů GM sóji, záchyty nehlášených genetických modifikací kukuřice a GM rajčat jsou stále nulové. U surovin vyráběných z GM plodin v EU povolených se projevuje snaha některých výrobců neoznačovat výrobek s cílem zvýšit jeho odbyt. Tato snaha však neohrožuje zdraví spotřebitele.“
Nástup odbouratelných plastů?
Nejvážnějším a nejbližším adeptem na rozšíření sortimentu pěstovaných GM plodin v EU jsou brambory s obsahem nejméně 98 % amylopektinu nebo amylózy. Oddělená produkce amylózy rozpustné ve vodě a amylopektinu ve vodě nerozpustného zásadním způsobem snižuje spotřebu vstupů pro zpracovatele ve škrobárenství. Zvýšená výroba amylózy by mohla vést k růstu objemu produkce biodegradabilních plastů využitelných v širokém spektru činností – od biologicky odbouratelných pěstitelských fólií po biodegradabilní balicí materiály při distribuci potravin.
Bt-kukuřice – zvýšení výnosu až o pětinu
Pozici evropského leadera v pěstování Bt-kukuřice drží Španělsko s 50 tisíci hektary, osevní plochy v řádu stovek hektarů se vyskytují ve Francii, Portugalsku, Německu a v České republice. Dle evidence SZIF Bt-kukuřici zaselo 52 zemědělských subjektů na 63 polích s celkovou výměrou 270 ha, z čehož dvě třetiny pokusných ploch zaujímalo výměru menší než jeden hektar. Nejvíce kukuřice rezistentní proti zavíječi bylo zaseto v kraji Jihomoravském, naopak pouze v kraji Karlovarském se tato modifikovaná plodina nezkoušela. Ing. Marie Čeřovská z odboru rostlinných komodit Ministerstva zemědělství seznámila posluchače s výsledky hodnocení Bt-kukuřice samotnými pěstiteli. Na základě výpovědi 44 z 52 pěstitelů byl zjištěn vyšší výnos o pět až dvacet procent, pouze jeden subjekt deklaroval pokles. Populace zavíječe se snížila nebo byla naprosto eliminována. 95 % produkce našlo uplatnění v krmivářství, menší plochy byly zaorány a jeden pěstitel oznámil využití sklizeného zrna pro výrobu bioetanolu.
Desatero pro pěstitele Bt-kukuřice
Ing. Čeřovská rozlišila dvě základní skupiny faktorů, kterými mohou GMO negativně ovlivnit zemědělskou prvovýrobu. Mezi agroekologická rizika zařadila zvýšenou invazivitu plevelů, či samotných GM plodin do okolních ekosystémů, dále změny biodiverzity a negativní vliv na necílové (užitečné) organismy. Neopominutelné nebezpečí rezistence škůdců lze řešit založením takzvaných refugií – ploch s nemodifikovanou kukuřicí sousedících s plochami jejich modifikovaných protějšků, které by zajistily reprodukci zavíječe s nezměněnou citlivostí vůči Bt-toxinu. Nejvážnější riziko GMO pro zemědělství představuje podle Ing. Čeřovské problém s odbytem, kdy princip předběžné opatrnosti velí značkovat transgenní produkty. Výkup Bt-kukuřice z větších výměr prostřednictvím SZIF je otázkou k řešení, nicméně zkrmování zrna ve vlastních provozech živočišné výroby zbavuje producenty masných výrobků stigmaticky označovat vlastní výstup.
Závěrem svého vystoupení Ing. Čeřovská představila „své“ desatero pro každou fyzickou či právnickou osobu pěstující GM kukuřici na půdním bloku, popřípadě dílu půdního bloku:
1. Před vysetím, nejpozději však do 15. dubna (pro další období bude platit 1. březen příslušného roku) informovat o záměru vysetí GM kukuřice místní zemědělskou agenturu.
2. O záměru vysetí GM kukuřice informovat sousední zemědělce, což však není nutné v případě, obklopuje-li inkriminovanou plochu 70 metrů vlastních pozemků a zároveň do 200 metrů se nenachází žádný ekologický zemědělec.
3. Dodržet minimální vzdálenost 70 metrů mezi porostem GM kukuřice a jiným porostem klasické kukuřice, popřípadě provést obsev non-GMO kukuřicí, se kterou se však musí při sklizni a zpracování nakládat jako s transgenní.
4. Dodržet minimální vzdálenost 200 metrů mezi porostem GM kukuřice a kukuřice pěstované v režimu ekologického zemědělství; popřípadě adekvátně obsít.
5. Informovat místní zemědělskou agenturu nejpozději do 30 dnů od zasetí.
6. Do 15 dnů od zasetí GM kukuřice informovat sousedícího zemědělce, což neplatí v případě splnění izolačních vzdáleností 70 metrů, respektive 200 metrů v případě biologicky hospodařícího zemědělce.
7. Informovat Ministerstvo životního prostředí o místě pěstování GM kukuřice a to nejpozději do 60 dnů od zasetí.
8. Pokud GM kukuřice nezabírá celý pozemek, zřetelně vyznačit místo pěstování.
9. Označit produkt GM kukuřice jako „geneticky modifikovaný organismus“ včetně jednoznačného identifikačního kódu a tyto informace písemně předat hospodářskému subjektu, kterému je produkt GM kukuřice předáván nebo prodáván. Identifikační kód pro hybridy kukuřice typu MON810 je následující: MON-ØØ81Ø-6.
10. Uchovat v podniku údaje o nakládání s GM kukuřicí po dobu nejméně pěti let.
