Ve srovnání s některými zeměmi Evropské unie a Spojených států amerických, které se zabývají intenzivní zemědělskou výrobou, je úroveň hnojení zemědělské půdy v České republice mnohem nižší. Unijní předpisy omezují používání hnojiv, aby předcházely znečištění vodních zdrojů dusičnany. Američtí šlechtitelé přišli na další způsob, jak zabránit úniku dusíku z půdy. Vyšlechtili sóju, která nevytváří hlízkové bakterie a dusík získává především z půdy a ne z atmosféry.
Podle zásad správné zemědělské praxe jsou česká pole momentálně v období nevhodném k používání minerálních a statkových hnojiv. Přesto již nyní zemědělci přemýšlejí, jak a především čím za několik týdnů podpoří pěstované plodiny – ať už na podzim na svých pozemcích založili porosty ozimů, nebo se rozhodli pro jařiny. Zásady správné zemědělské praxe omezující používání dusíkatých hnojivých látek se zaměřují především na ochranu povrchových i podzemních vod před znečištěním dusičnany.
Považuje se za obecně platné, že intenzivní rostlinná produkce potřebuje dostatečné dávky nejen dusíku, ale i dalších prvků. Přesto se spotřeba minerálních hnojiv v České republice na počátku devadesátých let minulého století snížila. Zatímco v druhé polovině osmdesátých let se průměrné roční dávky přepočtené na celkovou zemědělskou půdu blížily hranici 100 kg N/ha, za posledních pět let se pohybovaly kolen 70 kg N/ha. Ještě výraznější propad byl u statkových hnojiv. Z původních téměř 40 kg dusíku ze zemědělské prvovýroby dodali čeští zemědělci na zemědělskou půdu v posledních letech jen přibližně poloviční množství. Pokles lze vysledovat i u dalších prvků, jako jsou draslík a fosfor, a nepříznivě se vyvíjí také používání vápenatých hmot, které nepřímo ovlivňují přístupnost dalších prvků v půdním profilu.
Sója bez hlízkových bakterií
Zatímco v Evropské unii chrání zdroje vody před znečištěním legislativní předpisy, v USA budou mít zemědělci možná brzy i jiný způsob. Uvědomují si nebezpečí vyplavování nitrátů především z půdy, na kterou farmáři pravidelně aplikují statková hnojiva. Americkým vědcům se podařilo vyšlechtit novou odrůdu sóji, která dokáže z půdního profilu odčerpávat velké množství dusíku dodávaného se statkovými hnojivy.
Sója patří do skupiny luskovin, tedy těch rostlin, které dokáží žít v symbióze s hlízkovými bakteriemi. Tyto mikroorganismy, běžně v půdě rozšířené, nacházejí útočiště v hlízkách, jež luskoviny vytvářejí na svých kořenech. Hlízkové bakterie jsou schopné převádět vzdušný dusík tvořící asi 80 procent atmosféry na sloučeniny přístupné rostlinám (luskovinám ale i následným plodinám). Kořeny nově vyšlechtěné sóji však nevytvářejí hlízky, a tak rostliny odčerpávají dusík z půdy.
Využití v praxi
Čeští zemědělci využívají výše uvedených vlastností luskovin ke zlepšení půdní úrodnosti a přerušení osevních postupů s vysokým podílem obilnin. Také sója, i když nepatří mezi druhy tradičně pěstované na našich polích, celkově zlepšuje půdní prostředí, zanechává půdu v dobrém fyzikálním stavu a obohacuje ji o živiny. Před setím je však nutné její osivo ošetřit přípravkem, který obsahuje vhodné hlízkové bakterie, protože v našich podmínkách se druhy symbioticky využívající kořeny sóji nevyskytují.
S ohledem na množství dusíku dodávaného českými zemědělci na pole a na druhovou skladbu osevních postupů není příliš pravděpodobné, že sója, která nevyužívá pozitivní symbiózy s hlízkovými bakteriemi, najde uplatnění v našich zemích. Jiná situace může být v určitých oblastech Ameriky s intenzivní zemědělskou výrobou, kde je úroveň hnojení vyšší a v osevním postupu dominuje kukuřice a sója.
