Geneticky modifikovaná rýže je schopná poskytnout významně vyšší výnos proti klasickým odrůdám. Při fotosyntéze totiž využívá oxid uhličitý efektivněji podobně jako skupina rostlin, do které patří třeba kukuřice nebo cukrová třtina. Rýže je základní potravinou pro mnoho obyvatel a každé zvýšení produkce je krokem ke zmírnění následků hladu, kterým trpí více než 850 milionů obyvatel Země.
Úspěšné zmapování genomu rýže v roce 2002 bylo důležitým krokem, který umožnil vytvářet nové odrůdy pomocí genetických manipulací. Jedním z posledních úspěchů genetických inženýrů by měly být rostliny s jiným metabolismem uhlíku při fotosyntéze. Taková rýže podle prvních odhadů je schopna poskytovat o 15 až 20 % vyšší výnosy než doposud. Ještě několik let však zabere následný výzkum takového organismu, než bude uveden na trh ke komerčnímu pěstování.
Využití stavebního materiálu
Zmiňovaná genetická manipulace, která zajistí vyšší výnos, spočívá v úpravě původně C3 rostliny na C4. Rýže, stejně jako pšenice a většina dalších rostlin mírného pásma, patří mezi druhy C3. To znamená, že při vstřebávání oxidu uhličitého z atmosféry je první detekovatelným produktem tříuhlíkatá sloučenina. Nevýhodou tohoto způsobu fixace CO2 je skutečnost, že jeho část se uvolňuje zpět do atmosféry (ztráty 20 až 40 %) a tvorba základních stavebních látek (cukrů) není tolik efektivní.
Mezi významné zemědělské plodiny s metabolismem C4 patří kukuřice, cukrová třtina a může se jí stát i nová rýže. Rostliny C4 jsou schopné jinak ztrátový oxid uhličitý vázat ve svých orgánech a využít ho později. V období vysokých teplot uzavírají rostliny listové průduchy, aby snížily ztrátu vody. Tím ale klesá také fotosyntéza a tvorba nových látek. Kukuřice a jí podobné rostliny však mají ve svých pletivech navázaný oxid uhličitý a ten mohou i při uzavření průduchů využívat k tvorbě výnosu.
Rýže C4 se liší od rýže C3 tím, že u ní dochází k fotosyntéze s vyšší účinností a navíc nepotřebuje tolik vody. Čím více sluneční energie rýže účinně zachytí, tím bude dávat vyšší výnosy.
Základní potravina pro polovinu lidí
Celková plocha rýže je nižší než rozloha polí, na kterých se pěstuje pšenice. Přesto je rýže základní potravinou pro přibližně tři miliardy lidí. Nově modifikovaná plodina se může stát hlavní zbraní Organizace OSN pro výživu a zemědělství.(FAO – Food and Agriculture Organisation) při boji proti hladu. Propracovaná technologie pěstování a schopnost odrůd poskytovat vyšší výnosy jsou důležité podmínky udržitelné produkce základní potraviny. Rýžová pole nelze neustále rozšiřovat a dalším limitujícím faktorem jsou vhodné zdroje vody, na kterou je tato plodina náročná.
V současnosti se uvádí, že na naší planetě hladoví více než 850 milionů lidí. V roce 1970 trpělo hladem téměř 960 milionů lidí, v polovině devadesátých let kleslo toto číslo na 791 milionů. Hlavní příčinou byl především významný pokles počtu podvýživou trpících obyvatel v Indii a Číně. Během posledního desetiletí ale počet hladovějících ve světě opět vzrostl.
Pěstování rýže
Rýže se sklízí jednou až čtyřikrát za rok podle pěstovaných odrůd a podmínek prostředí. V tropech obecně sklízejí zemědělci svá pole dvakrát ročně. Tři pěstitelské cykly mají na některých místech Vietnamu a ještě o jeden víc ve vybraných oblastech Číny. Hlavní sklizeň probíhá od prosince do února. V chladnějších oblastech mají žně pouze jednou ročně – na severní polokouli v září až říjnu a na jižní od března do dubna.
Průměrný celosvětový výnos této plodiny je 3,9 t/ha. Maximální produkci poskytuje intenzivně zavlažovaná rýže v Austrálii (téměř 9,5 t/ha). Pouze 0,75 tun z jednoho hektaru sklízejí pěstitelé v Demokratické republice Kongo.
Na začátku devadesátých let minulého století byla světová produkce rýže okolo 350 milionů tun. V roce 2005 to již bylo přibližně 618 milionů tun. Hlavní oblasti pěstování se v poslední době však stále častěji potýkají s problémem dalšího rozšiřování ploch. Chybí dostatečné zdroje vody.
Hlavní produkce rýže je soustředěna ve východní a západní Asii. Čína společně s Indií, kde žije třetina lidí planety, vypěstuje více než polovinu celosvětové produkce. Dalšími velkými pěstiteli jsou Indonésie, Bangladéš, Vietnam a Thajsko. Brazílie a za ní USA jsou nejvýznamnějšími neasijskými producenty rýže.
Nová rýže s upravenou DNA má šanci na rozšíření také díky postoji hlavních světových producentů ke geneticky modifikovaným plodinám. Mnohé asijské státy ani USA či Brazílie nevyžadují takovou kontrolu a administrativu spojenou s GM rostlinami jako státy Evropské unie.
Roční produkce rýže v EU se ostatně pohybuje kolem 2,5 milionu tun a unie je jejím dovozcem. Nejbližší pole s rýží můžeme najít ve východní části Maďarska. Největším pěstitelem je ale Itálie (více než 50 % produkce), další jižní státy jako Španělsko, Portugalsko, Řecko a také Francie a v menší míře Rumunsko a Bulharsko.
