Travní porosty jsou přirozenými nebo umělými společenstvy rostlinných druhů, která tvoří významnou součást životního prostředí. V posledních letech je zaznamenán enormní nárůst zatravněných ploch s estetickou, rekreační a ekologickou funkcí. Stejně jako ostatní prvky zeleně vyžadují i travní porosty pravidelnou údržbu zahrnující široký okruh pracovních operací, které se opakují v průběhu roku.
Nejčastější a zároveň nejvýznamnější pracovní operaci představuje sečení. Podle funkce travního porostu a intenzity jeho údržby často jde o deset a více sečí za sezónu. Vedlejším produktem této operace je velké množství travní hmoty, která představuje odpad. Jde o různorodý materiál s odlišnou velikostí částic, vlhkostí, obsahem organické hmoty, živin a s rozdílným poměrem uhlíku a dusíku (C:N), který lze v zásadě rozdělit do dvou skupin.
Směrodatný je poměr uhlíku a dusíku
Do první skupiny patří travní hmota z údržby extenzivních trávníků vznikající ve velkém množství při údržbě krajnic, břehů, svahů liniových staveb (železnice, dálnice) a luk. Zpravidla se vyznačuje větší délkou rostlinných segmentů se širším zastoupením travních a nezřídka i ostatních druhů rostlin. Charakteristická je nižší vlhkost a různý stupeň zdřevnatění rostlinných pletiv, jež je příčinou širokého poměru uhlíku k dusíku C : N (50 a více : 1). Množství dusíku obvykle nepřesahuje 1,5 % sušiny. Produkce vzniklé hmoty bývá často velmi rozdílná (v průměru přibližně deset tun z hektaru) a její objemová hmotnost se pohybuje v rozmezí 100 – 150 (200) kg/m3.
Druhou variantu tvoří travní hmota ze seče intenzivních trávníků, zejména z údržby parkových a parterových travních porostů (sportoviště, hřbitovy, plochy veřejné a sídlištní zeleně). Množství hmoty, které připadá na jednu seč, bývá zpravidla nižší, avšak celkový roční objem produkce je s ohledem na vyšší četnost seče srovnatelný s předchozí kategorií. Hmota je tvořena krátkými segmenty o délce několika milimetrů, její objemová hmotnost se pohybuje kolem 200 – 300 kg/m3, což představuje množství čtyř až šesti tun na hektar. Travní hmota se vyznačuje vysokou vlhkostí 50 až 70 % a poměrem C : N na úrovni 30 (40) : 1. Uváděné vlastnosti ji proto předurčují k rychlému sesedání a za vyšších teplot k zapaření doprovázenému vznikem hydrolýzních procesů.
Způsoby využití travní hmoty
Mezi významná opatření zabraňující vzniku odpadní travní hmoty nebo využívající travní hmotu k dalším účelům patří mulčování, aerobní likvidace (kompostování) a anaerobní likvidace (biozplynování).
V posledních letech se při údržbě travních porostů ověřují technologie s využitím strojů pracujících na principu mulčovačů, které lámou stébla porostu na kusy o délce 80 – 100 mm při výšce strniště 100 – 150 mm. Zbytky tak posečené hmoty zůstávají uloženy na strništi, rychle vysychají, snižují svůj objem a pouze část z nich postupně propadne až na povrch pozemku. Časová prodleva umožňuje původnímu porostu rychlou regeneraci.
Kompostování představuje proces aerobního rozkladu organické hmoty působením mikroorganismů. Z hlediska vlastností travní hmoty (vlhkost, C : N, sléhavost) je její kompostování obtížné bez přídavku dalších surovin bohatých zejména na uhlík (slámy, pilin, zeminy, chlévský hnůj). Pro zajištění aerobních podmínek vyžaduje častější překopávání kompostových zakládek a úpravu pH. Množství kompostu vzniklého rozkladem travní hmoty představuje často pouze 15 až 30 % objemu původní hmoty.
Anaerobní likvidace (digesce) travního odpadu je perspektivní metodou, při níž se hmota rozkládá ve vlhkém prostředí bez přístupu vzduchu působením metanových bakterií. Při tomto procesu vzniká bioplyn, jehož hlavní složkou je metan, dále oxid uhličitý a některé další plyny (dusík, sirovodík, amoniak). Obdobně jako v předchozím případě je tento způsob likvidace vhodný po přídavku dalších surovin. Z jedné tuny travní hmoty může vzniknout až 95 m3 bioplynu, který nachází uplatnění jako náhrada zemního plynu při spalování, nebo jako palivo pro automobily.
