Spojení šetrné výroby a zdravé a bezpečné zeleniny s širší ochranou životního prostředí není v Evropské unii ničím novým. Zemědělští experti vládních i nevládních organizací se těmito otázkami zabývají již od konce devadesátých let minulého století ve vazbě na reformu společné zemědělské politiky a účelné vynakládání dotací a podpor proudících do zemědělství. Byly zavedeny různé národní a nadnárodní systémy certifikace, z nichž mezi nejdůležitější patří integrované pěstování.
Pro pojem integrovaná produkce (IP) prakticky neexistuje žádná obecně známá definice. Na celosvětové úrovni publikovala směrnice pro IP International Organisation for Biological and Integrated Control of Noxious Animals and Plants (IOBC), která také vytvořila ověřovací systém pro tyto směrnice a k nim příslušné organizace. Dále bylo vyvinuto schéma pro vyhodnocování směrnic IP pro oblast ovoce a zeleniny, které se zabývá organizací produkce, kontrolním systémem a výjimkami a ekologickými a zemědělskými požadavky.
Metodika v Evropské unii
Řada zemí EU–15 má na své národní úrovni minimálně od roku 2000 velmi dobře zpracovanou metodiku kontrolované nebo integrované zemědělské produkce, která ve své podstatě chrání životní prostředí a je svojí povahou šetrná k přírodnímu životnímu prostoru.
Velmi dobře mají metodiku integrované zemědělské produkce zpracovanou a využívanou Německo, Rakousko, Francie, Španělsko, Itálie a další země EU–15, od roku 2004 na ní prostřednictvím svých odborných svazů nebo státních orgánů rostlinolékařské správy pracují i některé nově přistoupivší země (Polsko, Litva, Maďarsko, ČR). V České republice je metodika péčí odborného svazu Zelinářské unie Čech a Moravy (ZUČM) a jejího Svazu pro IPZ rozpracovaná do metodických pravidel schválených ministerstvem zemědělství a již testovaných v praxi na nevládní úrovni s dvouletým přechodným obdobím za pomoci externích odborných kontrolních firem (58 pěstitelů ZUČM v roce 2006 na celkové ploše 4,8 tis. ha).
Integrovaná produkce v Polsku
Státní systém integrované produkce v Polsku je podrobně rozpracován v příslušných zákonech a nařízeních a hlavní roli při jeho prosazování a kontrole má Státní inspekce ochrany rostlin a osiva – hlavní inspektorát (PIORIN-GI).
Základní podmínky IP jsou stanoveny v čl. 84 ust. 2 zákona o ochraně rostlin ze dne 18. grudnia 2003 (Dz. U. z 2004 Nr. 11, poz. 94 v platném znění) a prováděcím předpise – nařízení ministra zemědělství a rozvoje venkova ze dne 26. lipca 2004, o správě integrované produkce (Rozporzadzenie Ministra Rolnictva i Rozvoju Wsi w sprawie integrowanej produkcji – Dz. U. z 2004 r. Nr. 178 poz. 1834). Rozhodnutím hlavního inspektora PIORIN jsou pak stanoveny zásady postupu inspektorátu při dohledu nad IP a tato instituce také vydává Metodiky jednotlivých druhů zelenin, ovoce a speciálních plodin.
Integrovaní produkce Rakousku
Rakouský systém je dobře propracovaný, a proto by mohl být vzorem jak pro ČR, tak i pro další sjednocování národních systémů do jednoho v rámci EU. Tento stát je naším bezprostředním sousedem a jeho ekonomický rozměr jej určuje být konkurenčním partnerem ČR, a to i v integrované produkci zeleniny, která je tam velmi dobře metodicky zpracována. Dobře funguje také spolupráce vládní a nevládní sféry.
Rakousko má velmi přehledný systém tvořený kombinací metodického řízení na vládní i nevládní úrovni s využitím finančních podpor z EU i národních. Základem systému je zákon č. BMLFUW-LE.1.1.8/0015-II/8/2005 vydaný spolkovým ministerstvem zemědělství, lesnictví, ochrany životního prostředí a vodního hospodářství a ÖPUL 2000 vydaný v roce 2000 pod názvem Speciální směrnice pro Rakouský program na podporu extenzivního zemědělství šetrného k životnímu prostředí a chránícího přírodní životní prostor. Integrované produkci se věnují opatření uvedená v hlavě 2 zákona (2.11. Integrovaná produkce zeleniny jako speciální plodiny na volném poli a 2.12. Integrovaná produkce zeleniny ve sklenících a fóliovnících – Code GA). Zákon má celkem dvacet příloh, z nichž pro IPZ je důležitá zejména příloha č. 4 (Směrnice pro integrovanou produkci zeleniny). Změny v předpisech jsou mimo jiné zveřejňovány formou aktualizací na internetu.
V rakouském pojetí malostrukturovaných rodinných farem byl tento program koncipován v jejich prospěch a představuje alternativu k programu rozvoje zemědělství cestou intenzifikace a specializace. Společenský konsenzus spočívá na myšlence, že je nutné podporovat rozvoj extenzivního zemědělství v zájmu tlumení tvorby agrárních přebytků a z hlediska ochrany životního prostředí a případné ztráty na důchodech zemědělců v důsledku poklesu tržeb ze zemědělských aktivit vyrovnávat poskytováním smluvních výkonů z oblasti ochrany životního prostředí. Jinak řečeno, výkony pro společnost (tj. péče o krajinu a vše ostatní co s ní souvisí) musejí být honorovány, přičemž základním pravidlem je předcházení škodám na životním prostředí péčí řádného hospodáře.
Není sporu o tom, že konkrétní zkušenosti Rakouska s prosazováním této koncepce rozvoje zemědělství jsou pro nás v mnoha směrech užitečné, a to zejména proto, že je nastavena tak, aby byla jednak v souladu se základními filozofickými východisky pokračující reformy společné zemědělské politiky, ale zároveň umožňovala rakouským zemědělcům čerpat nemalé zdroje ze společných unijních fondů. Na plánovací období 2000 až 2006 mělo Rakousko na agroenvironmentální programy k dispozici 3377 milionů eur a stojí si po Německu na druhé pozici v objemu prostředků uvolňovaných na tyto účely. Z plánovaného objemu společných zdrojů mělo Rakousko k dispozici více než jednu šestinu.
Stav integrované produkce zeleniny v ČR
Český trh zeleniny se již minimálně od konce 90. let minulého století musí vyrovnávat s globální konkurencí a ostrým koncentračním procesem v maloobchodě, zejména neřízenou konkurencí deseti nejsilnějších zahraničních řetězců, v nichž se v ČR prodá více než 80 % čerstvé zeleniny. Ve všech okolních zemích byla zavedena integrovaná produkce zeleniny (v EU-15 minimálně od roku 2001) a systémy výrobkové certifikace a peněžní podpory systémům IPZ z evropských fondů získaly na důležitosti v rámci konkurenčního boje na plně otevřeném trhu ČR po vstupu do EU v roce 2004. Integrovaná produkce zeleniny a systémy řízení kvality (QM) jsou prezentovány maloobchodníkům a spotřebitelům prostřednictvím certifikátů, visaček kvality, ochranných známek, kvalitativních znaků (viz registrovaná ochranná známka IPZ ). Finanční podpora za nižší výnosy, bezpečné potraviny a ochranu životního prostředí při šetrném pěstování zeleniny je však pěstitelům zeleniny v okolních zemích již několik let vyplácena z evropských fondů rozvoje venkova v plné výši a činí podle příslušných nařízení ES nyní až 600 eur na hektar. Podle posledních šetření ZUČM je do IPZ v zemích EU-15 zapojeno až 70 % pěstitelů zeleniny. To je jednoznačná a významná konkurenční výhoda v neprospěch našich pěstitelů, pro které stát podle Programu rozvoje venkova 2007-2013 podporu v navrhované výši 440 eur teprve pro rok 2007 v rámci opatření agro-envi připravuje.
