Na konci vegetace jsou porosty slunečnice značně vývojově nevyrovnané. Ve větší míře se proto uplatní desikace, která vegetaci ukončí. Zemědělci by měli v průměru sklízet více než dvě tuny slunečnicových nažek z jednoho hektaru. I když jde o průměrný výnos, pěstitelé mohou být spokojeni s výkupní cenou. Měla by se pohybovat nad hranicí osm tisíc korun za tunu. Meziročně klesly plochy slunečnice jak u nás, tak i v dalších státech, a proto o slunečnici bude na trhu zájem.
Jen velmi neochotně odhadovali zástupci zpracovatelů a nákupců letošní výkupní cenu slunečnicových nažek. Na konci srpna, kdy zbývalo do začátku sklizně této plodiny ještě několik dní, byla také cena pro pěstitele jedním z bodů programu setkání pěstitelů slunečnice, které uspořádal Svaz pěstitelů a zpracovatelů olejnin (SPZO).
Cenu od 8000 do 8200 korun za tunu slunečnice se v době konání semináře zdála reálná Ing. Petru Novákovi ze společnosti Agrokomodity, a. s. S ním souhlasil také Ing. Zdeněk Sláma ze společnosti Oleaspol, a. s. Příliš se od těchto očekávání nevzdálil ani Ing. Ladislav Novák ze společnosti Setuza, a. s., když předpokládal asi 50% nárůst ceny proti minulému roku. Podle šetření SPZO v roce 2006 prodávali zemědělci v průměru tunu slunečnice za 5250 korun v době sklizně. Přitom situaci, kdy cena překročila hranici osmi tisíc korun za tunu, farmáři již zažili. Naposled to bylo v roce 2003. Producenti tehdy dostávali asi 8300 Kč/t. Od té doby ale cena pouze klesala. V roce 2003 to bylo 6000 Kč/t a v následujících letech ještě méně. „Letošní cena je proto odměnou těm zemědělcům, kteří u pěstování slunečnice vydrželi,“ uvedl Ing. Božetěch Málek z SPZO.
Důvody pro dobré ceny
Zástupci SPZO odhadovali, že letošní hektarový výnos bude v průměru 2,2 tuny. Ing. Málek upozornil na důvody prudkého meziročního navýšení výkupních cen. Letos zemědělci pěstovali slunečnici na ploše 24 425 ha, což odpovídá jen asi 52 % rozlohy v roce 2006. Na tak výrazném poklesu se podílela především nízká cena a předpoklad výhodnějších cenových relací u jiných komodit. Pro mnoho pěstitelů se slunečnice stala nerentabilní plodinou, a tak ji na polích nahradili jiné jarní plodiny, vysvětloval pokles ploch zástupce SPZO. Jen čtyři kraje v ČR mají podle Českého statistického úřadu větší plochu slunečnice než jeden tisíc hektarů. Je to kraj Jihomoravský (12 566 ha), Středočeský (5692 ha), Ústecký (3059 ha) a kraj Zlínský (2551 ha).
„Zatímco loni vyprodukovala Česká republika okolo 100 tisíc tun slunečnice, letos to bude asi 50 až 60 tisíc tun,“ upozorňoval Ing. Málek. Podle něj je podobná situace i v dalších státech. Celá Evropská unie letos zaznamenala pokles produkce. Minulý rok vypěstovali zemědělci v unii asi 6,3 milionu tun, pro rok 2007 se odhaduje jen 4,5 maximálně 5 milionu tun. Podobnou situaci lze očekávat také u dalších producentů, jako jsou Rusko nebo Ukrajina. „Navíc světové zásoby slunečnice se odhadují jako nejnižší za poslední tři roky,“ dodal Ing. Málek.
Zima ani jaro slunečnici nepomohly
Letošní ročník označuje mnoho odborníků jako výjimečný. Je to především kvůli některým extrémním projevům počasí, jako byly teplá zima, suché jaro a také nerovnoměrné rozložení srážek během vegetační doby. Jak ale připomněl Ing. Málek, téměř každý rok lze z různých důvodů označit za výjimečný.
„Cílem pěstitelů by mělo být na konci vegetace hustota porostu pět až šest rostlin na jednom metru čtverečním,“ připomněl Ing. Málek. Letošní počasí ale porosty negativně ovlivnilo. Mnoho jich je mezerovitých a jednotlivé rostliny jsou v různé růstové fázi.
Na mnoha pozemcích měli zemědělci problém se zakládáním porostů. Do konce druhé dekády měsíce dubna zaseli pěstitelé většinu slunečnice. To je o několik dní dříve než v jiných letech. Rostliny na jaře hůře vzcházely kvůli špatným vláhovým poměrům v půdě. Ještě horší byla situace na polích, kde na podzim zaseli některou z meziplodin. Tyto rostliny jen odebraly část půdní vlhkosti. Navíc nevymrzly, protože zima 2006/2007 byla extrémně teplá. V předjarním období musela řada zemědělců sáhnout k chemické likvidaci neselektivními herbicidy, která ale často nebyla dostatečně účinná kvůli již zmiňovanému suchu. Pěstitelé slunečnice letos zaorali podle odhadů SPZO asi 700 ha špatných porostů. Jedním z důvodů bylo špatné počasí na jaře. Svaz uvádí jako další příčiny větší výskyt pcháče, který vegetoval i přes zimu. Na ztrátách se podílel také požer zvěří.
Zdravotní stav porostů
Slunečnici ohrožují u nás častěji choroby než škůdci. Přesně naopak tomu je v jižní Evropě, zdůrazňoval při hodnocení stavu porostů v roce 2007 Ing. Karel Říha z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského. Připomněl, že odrůdy slunečnice mají rozdílnou odolnost vůči chorobám. Proto by konkrétní výběr ze sortimentu povolených odrůd měl zohlednit možnosti a četnost fungicidní ochrany a také podmínky na konkrétním pozemku. „Účinná látka přípravků postupuje rostlinou zdola nahoru nebo od středu ke kraji listů,“ vysvětloval. Každé ošetření má jen omezenou dobu účinnosti. Přitom čím je infekční tlak větší, tím kratší dobu fungicidní látka chrání rostlinu před napadením.
Také v případě slunečnice je vhodné kombinovat chemickou ochranu s dalšími kroky, které výskyt chorob omezují. Jednou ze zásad, které uvedl Ing. Říha, je udržení porostu bez poškození škůdci. Prostorová izolace od loňského porostu slunečnice a řepky snižuje infekční tlak askospor. Mezi hospodářsky nejvýznamnější choroby lze letos zařadit fomové černání lodyh slunečnice a sklerotiniovou hnilobu. Zdrojem těchto onemocnění bývá obvykle půda, ve které rostliny rostou. Proto je třeba udržovat půdní hygienu. Velmi vhodnou ochranou je co nejjemnější rozdrcení posklizňových zbytků slunečnice a jejich zapravení do půdního profilu.
„Letošní porosty jsou značně vývojově nehomogenní,“ shrnul stav před sklizní Ing. Málek. To je jeden z důvodů, proč by zemědělci měli zvažovat použití desikantů. Loni se bez desikace sklízela asi třetina porostů. V roce 2003 a 2004 to bylo téměř 60 %. Dalším argumentem pro desikaci vedle vývojové nevyrovnanosti je především rozvoj houbových chorob v porostech slunečnice, které každoročně způsobují výrazné snížení výnosu a mnohdy i kvality nažek.
