Přírodovědci zaznamenávají v posledních desetiletí vymírání mnoha druhů živočichů i rostlin. Výrazný pokles druhové rozmanitosti postihuje všechny kontinenty světa. Jako hlavní příčiny se uvádí globální změna klimatu a také vliv činnosti člověka. Postupně se zmenšují plochy, na kterých může široké spektrum organismů žít a rozmnožovat se. Pokles rozmanitosti postihuje také staré a krajové odrůdy, které z hospodářsky využívané krajiny mizí. Díky svým vlastnostem si ale zaslouží naši pozornost
Problematice těchto starých kulturních rostlin se věnoval seminář uspořádaný sdružením Renesance krajiny MAS Moravský kras, o. s., a Českým svazem ochránců přírody ZO 54/23 Ponikva na zámku Křtiny nedaleko Brna. Seminář se uskutečnil za podpory krajského úřadu Jihomoravského kraje a Ministerstva zemědělství ČR.
Globalizace rostlinné výroby
Jak upozornil Ing. Pavol Hauptvogel, Ph.D., z Výskumného ústavu rastlinnej výroby Piešťany, botanici popsali na světě zatím přibližně 250 až 300 tisíc rostlinných druhů. Z toho asi 10 až 50 tisíc lze využít ve výživě, ať už lidí nebo hospodářských zvířat. Ve skutečnosti se ale prakticky pěstuje přibližně pět tisíc druhů. Přitom jen tři druhy, tedy pšenice, rýže a kukuřice, se podílejí z 60 % na výživě lidí, připomněl Ing. Hauptvogel.
Dříve měl každý kraj své typické odrůdy, jejichž pěstování se v dané lokalitě udržovalo po mnoho generací. Farmáři si produkovali také vlastní osivo. Tyto odrůdy poskytovaly sice nižší, ale zato stabilní výnosy a sloužily k přípravě typických jídel a místních specialit.
Staré a krajové odrůdy kulturních rostlin začaly mizet z našich polí po druhé světové válce. Od té doby se totiž datuje intenzifikace a kolektivizace zemědělství, které příliš nepřály druhové ani odrůdové rozmanitosti.
Přínosy pro šlechtitele
Na význam druhové i odrůdové rozmanitosti upozornil na zmiňovaném semináři také Mgr. Tomáš Vymyslický, z Výzkumného ústavu pícninářského, spol. s r. o., Troubsko. Podle něj je třeba staré a krajové odrůdy kulturních rostlin chránit. Tato skupina odrůd poskytuje významnou genetickou variabilitu. Oproti tomu moderní odrůdy jsou často geneticky uniformní, připomněl Mgr. Vymyslický. Starší a krajové odrůdy mají sice menší výnosy než produkty nejmodernějšího šlechtění, ale mohou být zdrojem rezistence vůči chorobám a škůdcům. Právě určité skupiny patogenů se v poslední době stávají limitujícím faktorem pro další zvyšování výnosů nejrozšířenějších plodin.
Jedním z příkladů odolnosti původních odrůd se věnoval Ing. Lubomír Věchet, CSc., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i., v Praze-Ruzyni. Sledoval odolnost starších odrůd pšenice vůči braničnatce pšeničné. Mezi sledovanými odrůdami lze najít takové, které mohou pamětníci znát z minulosti. Ve zkušebním vzorku byly například Hanácká bělka (povolená 1941 – 1943), Slovenská B (pěstovaná od roku 1950), Česká přesivka (povolená 1923 – 1927), Kostomlatská sametka (pěstovaná od 19. Století) a další.
Hledání ztracených odrůd
Na našem území se v současné době vyskytují staré odrůdy jen ojediněle. Podle Mgr. Vymyslického se daří nalézt především krajové odrůdy ovocných dřevin, protože ty jsou na rozdíl od svých nově vyšlechtěných příbuzných dlouhověké. Proto je možné najít v krajině i v současné době.
V posledních letech probíhají v České republice i na Slovensku projekty, které mají za úkol vyhledat shromáždit a uchovat krajové a staré odrůdy. Především od osmdesátých let minulého století pořádají výzkumní pracovníci expedice, které mají za úkol najít a popsat krajové odrůdy jak na území našeho státu, respektive Slovenska, tak v okolních státech. Často se stává, že oblast pěstování stará odrůda v minulosti přesahovalo z ČR i do okolních států. Například v podhorských oblastech, kterým se doposud intenzivní zemědělství vyhýbalo, je možné tyto odrůdy nalézt. Proto tyto výpravy zaznamenávají úspěchy i při cestách do Polska, Maďarska dalších Evropských států. Jak připomněl Mgr. Vymyslický, krajové odrůdy kulturních rostlin patří ke kulturnímu dědictví národa, protože se v minulosti pěstovaly a udržovaly po mnoho generací a mají tak vztah k určitému regionu.
