Rostoucí spotřeba potravin a také snaha některých států nahradit část energie z fosilních paliv pěstováním vybraných polních plodin stupňuje potřebu rozšiřovat plochu orné půdy. To je ve většině státech světa dost obtížné. Zemědělství navíc soupeří o prostor s dalšími činnostmi člověka, které naopak mohou cenou půdu kontaminovat nebezpečnými prvky. Čištění takové půdy je velmi nákladné. I v tomto případě ale mohou pomoci rostliny.
Ve všech regionech světa se za poslední roky prudce zvyšovaly ceny zemědělské půdy. V posledních měsících přispívá k tomuto vývoji vzestup světové poptávky po obilovinách, rostoucí spotřeba masa a mléčných výrobků v Asii (hlavně v Číně a Indii) a již uvedený rozvoj využívání bioenergie.
V Severní a Jižní Americe působí na zvyšování tržní ceny půdy a nájemného především významné rozšiřování kapacity produkce etanolu a také bionafty. V určitých brazilských oblastech přes údajně bohaté rezervy asi 90 milionů hektarů půdy se ceny zemědělské půdy během posledních pěti roků zvedly téměř dvojnásobně. V Argentině dnes platí evropské a americké kapitálové společnosti a fondy v jednotlivých případech za zemědělskou půdu až 10 000 eur/ha, což je přibližně stejná úroveň známá v Evropě a v některých částech Asie. Také v Severní Americe, zejména v Kanadě, se ceny půdy zvyšují. Současná cena půdy je tam trojnásobně vyšší než před deseti až patnácti roky.
Celosvětový vzestup cen zemědělských pozemků bude podle odhadu expertů dále pokračovat. Nároky na rozšiřování plochy orné půdy stoupají, avšak až na výjimky v několika málo zemích existují velmi malé rezervy pro rozšiřování zemědělského půdního fondu. Ve všech ostatních zemích se naopak rozloha zemědělsky využívané půdy zmenšuje v důsledku rozšiřování městského osídlení, budování skladů, průmyslových podniků a výstavby komunikací. Část zemědělské půdy je navíc ohrožená kontaminací některých těžkých kovů, jejichž hlavním zdrojem je právě průmyslová výroba.
Jednoznačně nebezpečný pro člověka
Jedním z takových chemických prvků je kadmium. Kadmium patří mezi několik málo prvků, jejichž vliv na zdravotní stav lidského organismu je jednoznačně negativní. Hlavními zdravotními projevy dlouhodobé (chronické) otravy kadmiem jsou kromě poškození ledvin a jater také osteoporóza (řídnutí kostí) a anémie neboli chudokrevnost, zvyšuje se i riziko srdečních a cévních onemocnění. Kadmium je také prokazatelně karcinogenní.
Z přirozených zdrojů kadmia jsou nejvýznamnější sopečné výbuchy. Emise kadmia do ovzduší způsobené člověkem jsou ale přibližně osmkrát vyšší než emise přirozené. Do ovzduší a následně do půdy se kadmium dostává při jeho těžbě, výrobě a zpracování. Významným zdrojem je také spalování fosilních paliv.
Efektivní hromadění
Ozdravení půdy kontaminované kadmiem je velmi nákladné. Celý proces stojí obvykle okolo tří milionů dolarů na jeden hektar. Problémem znečištění půdy těžkými kovy a možností jejich čištění se zabývali vědci výzkumné laboratoře ARS (Agricultural Research Service) amerického ministerstva zemědělství. Podle nich lze kadmium dostat z půdy získat využitím vlastností některých rostlin. Celý proces je mnohem méně nákladný než doposud využívané metody. Rostlinou schopnou vázat ve svých pletivech překvapivě velké množství kadmia je penízek modravý (Thlaspi caerulescens). Podle amerických vědců dokážou určité variety tohoto druhu absorbovat desetkrát až dvacetkrát vyšší množství kadmia než variety ostatní. Pěstováním penízku extrahujícího kadmium lze získat z jednoho hektaru výnos pět tun biomasy. Rostlinné orgány obsahují 1 mg kadmia na kilogram sklizené hmoty. To znamená pět gramů vyextrahovaného kadmia/ha/rok. O žádném jiném fytoextrakčním rostlinném druhu není známo, že by poskytoval tak rychlý způsob odstraňování kadmia jako variety penízku modravého.
Vědci z ARS se snaží rozšířit uplatnění některých rostlin podobným způsobem. Snaží se nalézt ty druhy, které ve středověku sloužily jako indikátory zvýšeného množství železné rudy a zlata. Takové druhy by mohly poměrně levně hromadit do rostlinných pletiv různé cenné kovy, jako například nikl, kobalt a další. Po sklizni by se rostliny spalovaly a z jejich popela by bylo možné kovy izolovat.
