Výkupní ceny a plochy řepky v budoucnu příliš neporostou

Řepce olejce se blýská na horší časy. Přestože mají olejniny již několik let dobrou perspektivu, jejich výměra zřejmě v budoucnu neporoste. Sníží se zejména osev ozimé řepky, neboť bude vystavena silné konkurenci palmy olejné, která má několikrát vyšší olejnatost. Ceny řepky už proto příliš neporostou. Nezbývá než zvýšit hektarové výnosy semen, aniž by přitom stoupaly náklady. Tou nejlepší cestou je kvalitní agrotechnika.

Produkce řepky olejky v Evropské unii se bude postupně snižovat. Zhruba v roce 2020 ovládne trh s tuky palma olejná, která poskytuje z jednoho hektaru proti průměru řepky v EU více než trojnásobné množství tuků. Konkurovat řepce bude také sója, která vítězí jako zdroj jinak těžko nahraditelných bílkovin pro krmné směsi. Pokud se nepodaří průměrné výnosy řepky zvýšit na čtyři až pět tun z hektaru, její plochy v EU v budoucnu značně klesnou. Tak to vidí prof. Ing. Jan Vašák, CSc., z České zemědělské univerzity v Praze (ČZU), který o budoucnosti olejnin hovořil na konferenci koncem minulého roku ve Vsisku u Olomouce. Na jeho spolupráci se podílela i Česká zemědělská společnost a Sdružení Český mák.

Dařit se bude sóji a máku Jelikož řepka je hlavní zlepšující plodinou nejen v České republice, ale také v EU, pokles jejich ploch by neměl být tak významný, a neměl tedy překročit dvacet procent. O něco hůř na tom podle prof. Vašáka bude slunečnice. Její výměra se u nás může v budoucnu snížit až o padesát procent, neboť její pěstování je náročné, nákladné a konkurence příliš velká.
U hořčice bílé zřejmě i při poklesu prodejů do EU na osivo pro vymrzající meziplodiny a na dočasné úhory bude výměra růst. To je podle přednášejícího tím, že obecně pro malovýměrové zemědělství unie, orientované na živočišnou výrobu, je pěstování hořčice tržně riskantní. To platí také pro hořčici sareptskou.
Mimořádný význam a zvyšování ploch se zato očekává u máku. Jeho pěstování jinde na světě je totiž svázané nejen řadou předpisů, ale i technologickými neznalostmi či nedostatkem registrovaných pesticidů. Česká republika je již od roku 2006 jeho hlavním světovým producentem i exportérem, což se také odráží v růstu jeho výkupních cen.

Směrovat k vyšším výnosům Pěstitelská technologie ozimé řepky je dobře rozpracovaná a mezi pěstiteli dostatečně známá. Přesto je podle prof. Vašáka nutné hledat cesty ke zlepšení agrotechniky a dosažení lepších výnosů, neboť řepkovému oleji bude v budoucnu konkurovat olej palmový a sójový, a tak zřejmě výkupní ceny řepky příliš neporostou. „V každém případě je nutné zvýšit výnosy semen v šešulích, aniž bychom výrazně zvyšovali náklady,“ radí. Základní cestou pro větší výnosy je hlavně správná diagnostika a včasnost vstupů před početností vstupů a výběrem odrůd či hybridů, respektive ekonomická varianta agrotechniky.
To prokázal i výzkum odrůdové agrotechniky ozimé řepky, kterým se na univerzitě zabývali v letech 2003 až 2007. Pokusy probíhaly na osmi zemědělských podnicích a byly do nich zařazeny nosné a perspektivní odrůdy i hybridy ozimé řepky (13 až 19 odrůd) pěstované na dvou úrovních agrotechniky - ekonomické a intenzivní. Intenzivní varianta představovala asi 28 vstupů během vegetace, přičemž náklady na jeden hektar činily 23 tisíc korun. (odlišnosti dále spočívaly v hnojení N, P, K, Mg a S a výsevku 60 semen na hektar, dvakrát až třikrát proběhla regulace a stimulace růstu, jednou až dvakrát se aplikoval fungicid, čtyřikrát až pětkrát insekticid, dvakrát listové hnojivo). Naproti tomu ekonomickou variantu představovalo 22 pracovních operací během vegetace a náklady19 tisíc korun na hektar (výsevek byl 40 semen na hektar). Kromě známých odrůd a hybridů se testovalo i několik novinek.

Nejdůležitější je práce agronoma Z výsledků univerzitní studie vyplývá, že vliv množství vstupů je jen z poloviny tak významný jako kvalita agronomické práce. Výnosové rozdíly mezi ekonomickou a intenzivní variantou nebyly výrazné, činily zhruba 400 kilogramů na jeden hektar. Vyšší úroveň agrotechniky však zajišťuje vyšší stabilitu výnosů v kritických letech. Pokud je ale porost hustší než 40 rostlin na hektar, nemá smysl úroveň agrotechniky zvyšovat.
„Výnos závisí především na práci agronoma a vhodně zvoleném termínu hnojení a ošetření, ne na počtu vstupů a intenzitě,“ tvrdí Ing. David Bečka, Ph.D z České zemědělské univerzity v Praze. Každý rok přitom přeje jiné odrůdě, a to hlavně v závislosti na průběhu počasí. „Žádná nejlepší odrůda neexistuje, každým rokem uspěje jiná. Dobrá odrůda musí být hlavně plastická a vhodná do většiny podmínek,“ vysvětluje. Mezi takové patří zejména odrůdy nižší, polorané až polopozdní a zimuvzdorné. Do horších podmínek se zase více hodí odrůdy rané. Dále bylo prokázáno, že hybridy se vyplatí pěstovat jen na vyšší úrovni agrotechniky. Pokud se pěstují na standardní úrovni, zvýšený náklad na osivo se většinou nevrátí.
Jako nejvýnosnější odrůdy se v pokusu u intenzivní varianty projevila odrůda Baros, hybrid Hornet a Ontario. Na ekonomické variantě byl zaznamenán nejvyšší výnos u odrůd Ontario, Exagone a Baros. Z novinek výnosově překvapily ES Bourbon, Catalina, Decathlon, hybrid Hornet a polotrpasličí hybrid PR45D01.

Včasné a účinné vstupy Základní cestou ke zvýšení výnosů řepky je hlavně správná diagnostika a dobré načasování vstupů během vegetace. K tomu může pomoci záchytný a signalizační okraj vytvořený z jarní řepky (nebo směsi jarní řepky s ozimou), na kterém by se na jaře sledoval nálet krytonosců a blýskáčka, a později také výskyt bejlomorky. Jarní řepka totiž omezuje rozlet škůdců do pole.
Velmi účinné je provádět rovněž jarní rozbory rostlin a podle nich upravit druhou jarní dávku dusíku a dalších prvků. Schodek v obsahu stopových prvků je dobré řešit pomocí listových hnojiv. Důležité je zajistit vysokou účinnost různých postřiků. Toho lze docílit vhodnou postřikovou technikou (nejlépe postřik s podporou vzduchu) a použitím supersmáčedel, koloidního transportéru či směsi s pětiprocentním roztokem močoviny.