Přestože tuzemským ovocnářům minulý rok příliš nepřál, své tradiční setkání si nenechali ujít. Ovocnářské dny i letos proběhly za hojné účasti pěstitelů, zástupců ministerstva zemědělství, výzkumných pracovišť i řady firem. Jejich tématem byla především integrovaná produkce ovoce a ekologické pěstování.
Na půdě tradičního dějiště dvoudenního setkání, královéhradeckého kongresového centra Aldis, se ve dnech 15. a 16. ledna sešlo přibližně 430 lidí. Kromě integrovaného a ekologického pěstování ovoce se jejich velké pozornosti těšila také vystoupení zaměřená na možnosti čerpání finančních prostředků z Evropské unie.
Sady potřebují obnovu
Především jarní mrazy způsobily, že zhruba desetina ovocnářských firem sklidila téměř o čtvrtinu méně než v předchozím roce. I přesto je ve skladech dostatek kvalitního ovoce a spotřebitelé budou moci konzumovat česká jablka i v jarním období. Podle předsedy Ovocnářské unie ČR Jaroslava Mušky, který předstoupil před plénum posluchačů jako jeden z prvních řečníků, se v porovnání s ostatními státy Evropské unie v tuzemsku spotřebuje nejvíce jablek, nicméně i tak je třeba stále pracovat na zvyšování kvality, především v oblasti zpracování a skladování.
V České republice téměř zcela vymizel zpracovatelský průmysl, ale ovocnáři věří, že se v budoucnu situace zlepší. Například objem skladovacích kapacit s ULO atmosférou v posledních letech výrazně stoupl až na současných 62 % a tento pozitivní trend bude pravděpodobně pokračovat. Jaroslav Muška dále ve svém vystoupení zmínil i vzrůstající počet pěstitelů, kteří se každoročně zapojují do systému integrovaného pěstování ovoce, stávají se členy svazu SISPO a mohou využívat jeho ochrannou známku.
Přestože se situace v českém ovocnářství vyvíjí příznivě, problémem jsou podle předsedy unie přestárlé sady. V tuzemsku jich zaujímají necelou polovina a jejich obnova je nákladnou záležitostí. Ke škodě věci byla letos kvůli rozpočtovým škrtům značně snížena částka finanční podpory na restrukturalizaci sadů, jež v roce 2006 činila zhruba sto milionů korun.
Dotace unie již pomáhají
Možnosti čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie jsou stálým tématem posledních let. Jejich význam pro české zemědělce a jejich konkurenceschopnost vůči dalším evropským pěstitelům jsou značné. Zajímavé jsou i pro zahradníky, kterým se díky schválení preferenčních bodů podstatně zvýšila možnost uspět a získat finance například na modernizaci podniků. O dotačním titulu Program rozvoje venkova, schváleném v květnu loňského roku, na ovocnářských dnech hovořil Ing. Pavel Sekáč z Ministerstva zemědělství ČR. Evropská unie sleduje realizací tohoto programu čtyři základní cíle, a proto jej rozdělila do čtyř os, z nichž pro ovocnáře přicházejí v úvahu zejména první dvě. Osa I – Zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví a Osa II – Zlepšování životního prostředí a krajiny.
Co se týká uplynulého dotačního období, byly finančně uspokojeny přibližně dvě třetiny požadavků napříč všemi opatřeními – v prvním kole příjmu žádostí získalo dotaci 135 ze 184 žadatelů. Po obilovinách, kde bylo nejvíce peněz potřeba na zvýšení počtu a objemu skladovacích kapacit, tvořily zahradnické firmy druhou největší skupinu žadatelů. Dost velké procento jejich projektů také nakonec finanční prostředky získalo, právě díky preferenčním kritériím, která se podařilo spoluprací ministerstva zemědělství a odborné zahradnické veřejnosti prosadit. Ta pomohou žadateli v případě, pokud je předmětem předkládaného projektu pouze pěstování okrasných rostlin nebo ovocnářství a zelinářství. Konkrétně v opatření I.1.1. Modernizace zemědělských podniků je nyní alokováno 1190 milionů korun na rok, z toho 262 milionů korun je určeno do rostlinné výroby. Jeden příjemce může za období 2007 – 2013 v rámci uvedeného podopatření získat až 90 milionů korun a konkrétně může jít o prostředky na výstavbu a rekonstrukci skleníků a fóliovníků a dalších speciálních pěstebních ploch (pařeniště, kontejnerovny, školky) a dále na nosné konstrukce trvalých kultur včetně sadů a výstavbu a rekonstrukci hlavních závlahových zařízení. Další kolo příjmu žádostí bude vypsáno na konci února 2008.
Čerpat dotace mohou i pěstitelé hospodařící v systému integrované produkce. Umožňuje jim to podopatření II.1.3.1.2.1 Management integrované produkce ovoce. Cílem tohoto podopatření je dorovnat žadateli ztráty vzniklé tímto šetrnějším způsobem hospodaření. Navrhovaná výše podpory činí 435 eur na hektar.
Za další stupeň integrovaného systému pěstování se obecně považuje ekologické zemědělství. Očekává se, že vzhledem k větší sumě finančních prostředků pro tento způsob pěstování ovoce, zažije ekologické sadovnictví v budoucnu doslova boom. Uvedla to při své přednášce Ing. Anna Vejvodová z Ministerstva zemědělství ČR. Podstatnou a pozitivní změnou proti uplynulému období v rámci Programu rozvoje venkova je možnost přechodu z integrované produkce na ekologické sadovnictví bez dříve platného pětiletého závazku (nařízení vlády č. 79/2007 Sb.). Výše podpory ekologického ovocnáře činí 849 eur na hektar.
Nárůst poptávky po biopotravinách se obecně očekává i mezi spotřebiteli, a proto stát plánuje investovat více finančních prostředků do jejich propagace. Do budoucna se také počítá se zjednodušením legislativy a registrace ekologických zemědělců.
Integrované produkce ovoce se týkala také přednáška tajemníka Ovocnářské unie ČR Ing. Martina Ludvíka, který stručně shrnul historii Svazu pro integrované systémy pěstování ovoce a porovnal podmínky integrované produkce v jednotlivých zemích Evropské unie. V rámci unie se totiž neřeší jednotně, a proto se pravidla stát od státu více či méně liší. Významné rozdíly existují podle Ludvíka například v použití pesticidů a uplatňování ochranných lhůt v České republice a Polsku. Přestože rezidua ani v jednom z případů nepřekračují povolené limity, lze jednoznačně říci, že české ovoce je zdravé, zatímco polské zdravotně nezávadné, míní tajemník. Čísla hovoří jasně, a proto lze jen vřele doporučit českým spotřebitelům, aby se alespoň v rámci možností pokusili preferovat tuzemskou produkci před zahraniční.
