Hrachová siláž je v kurzu

Hrachové siláže, které je možné vyrábět jak ze směsky hrachu s obilovinou, tak jen ze samotného hrachu, nejsou sice významným zdrojem bílkovin, zato jsou charakteristické vysokým podílem strukturálních polysacharidů, tedy hemicelulóz. Díky nim má hrachová siláž podstatně vyšší stravitelnost ve srovnání se silážovanými obilninami, bobem a dokonce i kukuřicí. V České republice se hrách za účelem silážování pěstuje zhruba na devíti tisících hektarech.

Právě pro vysoký podíl strukturálních polysacharidů, takzvaných hemicelulóz, jsou silážované směsky hrachu s obilninou nebo i samotný silážovaný hrách cenným krmivem pro dojnice. Proti silážím vyrobených z jiných plodin má totiž hrách nejvyšší stravitelnost, která přesahuje 70 %. Podle Ing. Jaroslava Přikryla, CSc., ze společnosti Medipharm CZ, s .r. o., má hrachová siláž příznivý vliv na rozvoj bachorové mikroflóry, zvyšuje obsah bachorového proteinu s následným vlivem na zvýšení obsahu bílkovin v mléce. „Hrách je v této podobě dotací pohotovostní energie zlepšující bachorové prostředí a celkový zdravotní stav,“ uvedl Ing. Přikryl s tím, že dojnicím toto krmivo prospívá především ve fázi rozdojování. Jak dále poznamenal, deset kilogramů kvalitní hrachové siláže o třicetiprocentní sušině nahradí tři kilogramy kukuřičné siláže o sušině 33 procent nebo 2,5 kilogramu bílkovinné siláže o sušině 40 procent. Dojnice je mnohdy schopna přijmout v krmné dávce až o kilogram sušiny více, především v případě deficitu pohotovostní energie ve stávající krmné dávce.
Maximální podíl hrachové siláže v krmné dávce dojících krav činí deset kilogramů, optimálně však šest až osm kilogramů, řekl Ing. Přikryl na semináři, který uspořádala společnost Medipharm ve spolupráci se zemědělským podnikem VOS Zemědělců, a. s., Velké Opatovice a společností Selgen, a. s., na zámku ve Velkých Opatovicích. Hrachová siláž jako kvalitní řešení výživy dojnic byla hlavním tématem této akce.

Technologie pěstování hrachu na siláž S výrobou hrachové siláže se začalo před řadou let za účelem získání náhrady za kukuřičnou siláž. Technologie pěstování hrachu na siláž se proto výrazně neinovují. Jak připomněl Ing. Přikryl, porosty lze založit několika způsoby. Jedním z nich je výsev lístkového hrachu do směsky s pšenicí (výsevní množství je 200 kg hrachu a 70 kg pšenice). Kladnými stránkami této technologie je vyšší obsah dusíkatých látek a mnohem lepší snášení přísušků. Sklizeň je zhruba o jeden týden pozdější než po výsevu úponkových hrachů. Lístkový hrách na rozdíl od úponkového hrachu není vhodné použít jako krycí plodinu při zakládání vojtěšky a jetele.
Další možnou variantou je založení úponkového hrachu s jarním ječmenem (výsevek 220 kg hrachu, 50 kg ječmene), jež je variantou vyznačující se větší stabilitou při deštích, odolností vůči poléhání a také vyšší odolností proti suchu. Základní rozdíl mezi samotným hrachem a hrachem s ječmenem je v tom, že hrách samotný má při sklizni nižší obsah sušiny, pouze 23 až 26 procent, a proto není tak vhodný pro přímou sklizeň. Obsah sušiny při sklizni se u směsky hrachu s ječmenem pohybuje od 26 do 31 procent, a tak je téměř vždy možný přímý sběr, což je z hlediska nutriční hodnoty a dietetické kvality ten nejvhodnější způsob. Do těchto směsek se doporučuje hlavně odrůda jarního ječmene Sebastian, která díky odolnosti vůči poléhání dobře hrách podrží.
Pro variantu pěstování samotného úponkového hrachu na siláž hovoří zejména velmi jednoduché založení porostu (výsevek 240 až 250 kg). Vzhledem k již zmíněné nižší sklizňové sušině je ale většinou nutná dvoufázová sklizeň s dvouhodinovým až tříhodinovým zavadáním. Tuto technologii však není vhodné uplatňovat v aridních oblastech (rostlina nemá zastínění), ani ve vlhkých stanovištích (při sklizni hrozí nebezpečí „vytahování“ rostliny místo sečení).

Nová odrůda na cestě Ing. Pavel Fučík ze společnosti Selgen, a. s., podal na semináři posluchačům informace o tom, jaké odrůdy hrachu je vhodné použít k silážování. Podle něho se k tomu účelu nejlépe hodí takové odrůdy, které mají rychlý počáteční růst, dobře zapojují porost, potlačují plevele a vytváří velké množství hmoty.
Jako nejvhodnější pro výrobu siláže doporučil posluchačům polopozdní odrůdu Terno, která má sice delší lodyhu, avšak velmi dobrou odolnost proti poléhání a kořenovým chorobám. Rychlý start, odolnost vůči nízkým teplotám, nízký obsah antinutričních látek a rychlé zapojení porostu ji předurčily k tomu, aby se stala jednou z nejpoužívanějších silážovaných odrůd. Kromě toho je cenná také pro vysoký obsah dusíkatých látek a špičkový výnos semen a zelené hmoty. Odrůda Terno je vhodná do všech oblastí, pouze na velmi vlhkých lokalitách může přerůst a následně polehnout.
Vhodnou pro silážování je také odrůda Gotik, která se vyznačuje velmi dobrou odolností vůči poléhání a velmi dobrým zdravotním stavem. Doporučuje se zejména pro řepařskou a částečně bramborářskou oblast. Novinkou, která nyní prochází registračními zkouškami a v prodeji by mohla být za dva roky, je poloraná odrůda Slovan.

Alternativa za sóju Jak se ještě zmínil Ing. Přikryl, alternativou hrachových siláží může být také silážovaná lupina bílá širokolistá ve směsce s jarním tritikale. Cílem této technologie je vzhledem k cenám sóji zejména výroba levnějšího koncentrovaného bílkovinného krmiva. Lupina má totiž podobnou aminokyselinovou stavbu jako sója, bohužel, je ale hůře silážovatelná, proto je vhodnější v kombinaci s tririkalem. Termín sklizně je v tomto případě na přelomu července a srpna, přičemž očekávaný výnos zelené hmoty by měl být 30 až 40 tun. Silážování hmoty je možné napřímo s přípravkem Microsil nebo Goldzym v závislosti na obsahu sušiny.