Narozdíl od letniček a cibulovin jsou trvalky skupinou rostlin, která tvoří zajímavý a okrasný prvek zahrad nejen v průběhu letní sezóny. Přestože jsou trvalkové záhony nejkrásnější v plném květu, pozornost si jistě zasluhují i v pozdějších měsících. Velká skupina jich totiž vykvétá v právě období pozdního léta či podzimu. Polovina října je tedy ideálním termínem k pozorování podzimního aspektu trvalkových záhonů a čeští perenáři ji náležitě využili.
Jednodenní seminář, zaměřený především na praxi zahradních architektů a realizačních firem, jistě přinesl mnoho užitečných informací také zaměstnancům úřednického aparátu správ zeleně objektů, měst a obcí, ale i pedagogickým pracovníkům a studentům zahradnických škol. I v letošním roce se konal pod záštitou Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i. v Průhonicích a o zajištění odborného programu se postarali členové Českého spolku perenářů, kteří se s plénem posluchačů podělili o své zkušenosti.
Kvetou i po sezóně
Podle slov prvního z přednášejících, Ing. Petra Hanzelky, Ph.D., z Botanické zahrady hlavního města Prahy bývá obvyklou snahou zahradních architektů založit trvalkový záhon tak, aby kvetl po celou dobu vegetace. Bohužel, ti pěstitelé, kteří dávají přednost založení výsadeb svépomocí, nakupují rostliny často na jaře či v časném létě, tedy v době, kdy jsou pozdně kvetoucí druhy teprve ve fázi listové růžice a nejsou příliš atraktivní. Proto bývají takové výsadby zpravidla ochuzeny o řadu barevných aspektů, jež přicházejí na konci léta (tj. v době od druhé poloviny srpna do poloviny října) a v příznivých podmínkách mohou vydržet až do prvních mrazů. Přitom je nabídka na trhu dost široká.
Většina druhů, které v našich podmínkách kvetou v období pozdního léta a podzimu, jsou rostliny pocházející ze severoamerických prérií, kde dominují trvalky z čeledi Asteraceae a trávy. V sortimentu evropských bylin jsou pozdně kvetoucí druhy spíše výjimkou a co se týče rostlin původem z Asie, nelze opomenout obrovskou skupinu podzimních chryzantém. Ve všech případech jde převážně o druhy vyššího vzrůstu, uplatnitelné jako dominanty trvalkových záhonů a řada z nich může pěkně působit i po odkvětu, kdy záhon ozvláštní například zajímavou barvou, texturou nebo habitem. K takovým trvalkám patří například zavinutky (Monarda), třapatky (Rudbeckia) a také rod Echinacea (třapatkovka), který se vyznačuje relativně nízkými nároky na stanoviště. Některé druhy dobře remontují a při dobré péči nakvétají opakovaně po celou sezónu, včetně období podzimu. Mezi takové trvalky lze zařadit například Delphinium, Salvia nemorosa nebo málo používané Agastache, které stačí po odkvětu zastřihnout, čímž se dosáhne opakovaného kvetení.
„Jestliže pomineme u nás hojně pěstované zlatobýly, hvězdnice či chryzantémy, rozhodně stojí za zmínku několik dalších druhů trvalek, které jsou spíše neznámé a přitom velmi perspektivní pro pěstování v našich podmínkách. Patří k nim například Chrysopsis villosa, Boltonia asteroides nebo rod Vernonia,“ představil další z řady pozdně kvetoucích trvalek Ing. Petr Hanzelka. Zatímco atraktivní trvalky rodu Vernonia jsou zpravidla velmi vzrůstné byliny vhodné jako dominanty větších prostor či předsadby před vyšší dřeviny, Chrysopsis villosa a Boltonia asteroides jsou druhy habitem podobné hvězdnicím. Výhodou první z nich je jasně žlutá barva květů, která v sortimentu rodu Aster chybí. Boltonia asteroides kvete bíle a dorůstá výšky 1,2 metru.
Je důležité znát souvislosti
Druhým z přednášejících odborného semináře byl Ing. Josef Holzbecher, CSc., který se již mnoho let zabývá pěstováním trvalek a skalniček. V současné době působí ve vlastním botanickém zahradnictví v Lelekovicích u Brna a podniká četné zahraniční cesty s cílem vytipovat druhy, které by bylo možné v našich podmínkách v kultuře pěstovat.
Podle Ing. Holzbechera je při výběru trvalek pro konkrétní výsadby nad míru důležité znát vztahy mezi rostlinami v přírodě a také klimatické a geologické podmínky jejich původního stanoviště, neboť právě z nich lze nejlépe odvodit nároky pro pěstování v kultuře. „Zahradnické discipliny se ale této problematice příliš nevěnují a zaměřují se spíše na výuku pěstitelských receptur, které nemusejí být zcela přesné“, uvedl.
Studiem všech uvedených souvislostí se zabýval například prof. Richard Hansen z výzkumného ústavu ve Weihenstephan, který na základě svých poznatků sestavil skupiny rostlin, jež se mohou společně uplatňovat na příslušném stanovišti. Podle Ing. Holzbechera je škoda, že jeho závěry jsou jen málo v praxi využívány a výběr sortimentu ovlivňují země, kde má pěstování trvalek největší tradici, tedy především Anglie a atlantická část Evropy. Naše republika klimaticky náleží ke kontinentální východní Evropě, a proto je třeba druhy a odrůdy vyšlechtěné v západních zemích důkladně prověřovat. Často jsou totiž pro jejich využití u nás limitující vysoké letní teploty včetně sucha a zejména teploty zimní, sahající hluboko pod bod mrazu. „Čeští perenáři často přebírají druhy, které u nás nemají zcela ideální podmínky, a přitom existují oblasti, kde lze najít zimovzdorné trvalky zvyklé na srážky i vysoké teploty během dne,“ říká Ing. Josef Holzbecher. Sám řadu takových lokalit navštívil – vypravil se například do jižní Afriky (Dračí hory, Lesotho), na řecký Peloponés, do Turecka a i Asie (Tádžikistán, Turkmenistán, oblast Bajkalu) a vytipoval tam mnoho rostlinných druhů rostoucích ve vyšších nadmořských výškách, které by přicházely v úvahu zavést k nám do kultury a věnovat se jejich dalšímu šlechtění.
Výprava do terénu
V následující části semináře se zúčastnění dozvěděli více informací o problematice přírodních zahrad a odpoledne se vypravili do terénu, konkrétně do Dendrologické zahrady Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i, (VÚKOZ), kde pro ně byl připraven odborný workshop na téma podzimní aspekt trvalkových záhonů. Byly sledovány klasické trvalkové výsadby s pozdně kvetoucími druhy a rostlinami, jež jsou i po odkvětu zajímavé barvou, habitem či texturou a kromě nich posluchače zaujaly také smíšené trvalkové záhony s extenzivní péčí, které byly v DZ vysázeny na podzim loňského roku.
