Každoroční setkávání pěstitelů ovoce, výzkumných pracovníků a dalších ovocnářských odborníků se pod názvem Ovocnářské dny již tradičně koná ve druhé polovině ledna. Ani letošní rok nebyl výjimkou. Pěstitelé znovu probírali největší současné problémy českého ovocnářství, především přestárlé výsadby a nedostatek prostředků na jejich obnovu a také velmi nízké výkupní ceny ovoce v loňském roce.
Setkání se uskutečnilo v královéhradeckém kongresovém centru Aldis ve dnech 19. – 20. ledna. Slavnostně je zahájil ředitel Výzkumného a šlechtitelského ústavu ovocnářského v Holovousích (VŠÚO, s. r. o.) Ing. Václav Ludvík. Za předsednickým stolem nechyběli stávající předseda Ovocnářské unie ČR Ing. Martin Ludvík, její čestný předseda Jaroslav Muška a dále prezident Agrární komory ČR Ing. Jan Veleba, ředitel ÚKZUZ Brno RNDr. Jaroslav Staňa a za Ministerstvo zemědělství ČR ředitelka odboru rostlinných komodit Ing. Eva Divišová.
Sady jsou přestárlé
Tradičně velmi zajímavé bylo vystoupení Ing. Martina Ludvíka, který zhodnotil loňský rok, který nebyl pro ovocnáře příliš příznivý. I vloni totiž pokračoval trend předchozích let, v nichž docházelo k postupnému ubývání ovocných výsadeb v krajině. Konkrétně v roce 2009 činila výměra produkčních sadů v ČR 17 700 hektarů, z toho necelých 9000 ha bylo jablek.
Statistika za posledních dvacet let hovoří jasně. U většiny pěstovaných ovocných druhů byl zaznamenán propad, přičemž nejvíce ubylo z naší krajiny meruněk a broskví (zhruba polovina ploch). Celkem bylo za toto období zlikvidováno přes pět tisíc hektarů ovocných sadů, z toho na šestnáct set po vstupu ČR do Evropské unie. „Jedinou výjimku tvoří švestky, u kterých byl za stejné období zaznamenán stoosmdesátiprocentní nárůst pěstebních ploch,“ uvedl předseda unie. A jaké jsou důvody tak velkého úbytku ploch ovocných sadů? Především se vstupem do Evropské unie souvisí pozitivní provinařská politika (před vstupem do unie byly dotace pro výsadby vinic vyšší než pro ovoce) a skutečnost, že pěstitelé broskvoní nedokážou konkurovat dovozu z Itálie a Řecka, neboť tamější pěstitelé jsou schopni dodávat ovoce na trh pět měsíců v roce.
Dalším velkým problémem tuzemského ovocnářství je věková struktura sadů, kdy celých 47 % procent je přestárlých. Vzhledem k situaci v celém sektoru se navíc ani v loňském a předloňském roce (v roce 2008 byla dokonce historicky nejnižší obnova sadů, která činila pouhých 350 ha) příliš nevysazovalo, takže tento podíl bude nadále stoupat. „Co se týká srovnání v rámci zemí Evropské unie, má Česká republika druhou nejhorší věkovou strukturu jabloňových sadů po Estonsku,“ upozornil Ing. Martin Ludvík. To je důvodem nižších výnosů, než jsou dosahovány v zemích EU-15 a poměrně vysokého podílu ovoce, který u nás jde na zpracování. Tato fakta nepochybně svědčí o tom, že dotační titul Podpora restrukturalizace ovocných sadů existující již od roku 1995 je i nadále odůvodněn. „Bohužel, objem prostředků, jež je možné čerpat pro letošní rok, klesl, přestože celkový objem národních dotací byl stejný jako v loňském roce. Ovocnářská unie ČR bude proto usilovat, aby eventuální nevyčerpané prostředky mohli využít právě ovocnáři,“ uvedl předseda unie.
Krize v odbytu ovoce
Loňský rok nebyl pro ovocnáře příliš radostný ani z hlediska průběhu počasí, ani z hlediska cen, které byly velmi nízké, zejména v případě ovoce na zpracování. U rybízu a višní se totiž pohybovaly pod úrovní roku 1989 a v sadech často zůstala i jablka, neboť výkupní ceny byly nižší než náklady na jejich sklizeň. „Situace se stala natolik vážnou, že Ovocnářská unie ČR byla nucena doporučit svým členům, aby neprodávali jablka na zpracování pod minimální cenu nákladů na sběr, manipulaci a nakládku,“ připomněl Ing. Ludvík. Možnou příčinou této situace je podle něj neustále se zvyšující produkce jablek v Číně a také celosvětová ekonomická krize. V jejím důsledku se snižuje zájem spotřebitelů o dražší ovocné nápoje a tedy i množství ovocného podílu v nich. Svou měrou přispívá i klamání kupujících, při kterém sice není porušován zákon, nicméně spotřebitel podléhá marketingu a obalům nápojů a kupuje zboží obsahující například 0,1 procenta podíl (????) ovocného koncentrátu v domnění, že jde o ovocný nápoj. „Tento trend považuji za velmi nebezpečný a je na orgánech státní správy, aby se pokusily situaci řešit například změnou legislativy,“ uvedl předseda. Obecně vidí řešení krize v odbytu ovoce také v podpoře regionálního zpracování, lepší propagaci kvalitních výrobků, koncentrování nabídky zpracovatelům a obecně snížení podílu ovoce pěstovaného přímo na zpracování.
Situace však není nejlepší ani u stolního ovoce – i u něj farmářské ceny klesají a vloni zaznamenali ovocnáři meziroční propad tržeb ve výši 280 milionů korun. Nepříliš pozitivně zní také údaj o tom, že z roku 2008 na 2009 klesla farmářská cena konzumních jablek o 27 %, zatímco spotřebitelská jen o 19 %. Ovoci mírného pásma v obchodní síti navíc konkurují dost nízké ceny citrusů a banánů.
Právní ochrana odrůd
Problematika právní ochrany a nových odrůd byla tématem přednášky jednoho z přizvaných zahraničních řečníků, kteří svými vědomostmi a zkušenostmi obohatili ovocnářské dny. „I když se to nezdá, jde o téma komplikované,“ uvedl hned na začátku svého vystoupení Willy Dilen z belgické šlechtitelské firmy Better3fruit. V současné době je podle něj totiž k dispozici mnohem méně nových odrůd než v minulosti a jejich zavádění probíhá méně formálně. Cílem jeho přednášky tak nebyla charakteristika jednotlivých odrůd, ale spíše popis marketingových konceptů a právní ochrana odrůd. Ta byla iniciována v roce 1961 a patronát nad ní drží mezinárodní organizace UPOV (International Union for the Protection of New Varieties of Plants). Majitel práv má kontrolu nad množením, prodejem stromků a plodů, jejich importem a exportem, ale zároveň tím dává svou odrůdu k dispozici dalším šlechtitelům pro jejich práci.
Důležitým nástrojem propagace nových odrůd jsou obchodní značky (názvy), které se používají k označení produktu a určení jeho charakteristiky. V případě ovoce je tento systém nejvíce využívaný u jabloní a hrušní a vůči spotřebiteli by měl označovat produkty té nejvyšší kvality.
„Pokud budeme mluvit o celkové světové produkci jablek, která činí 60 – 70 milionů tun za rok, je jejich největším producentem Čína se zhruba čtyřiceti procenty, ale naštěstí pro zbytek světa zatím příliš mnoho neexportuje,“ sdělil posluchačům Willy Dilen. „Pokud pomineme Čínu, jsou nejpěstovanějšími odrůdami na světě Golden Delicious a Red Delicious,“ uvedl. Podle dostupných údajů mají tyto dvě odrůdy dohromady třicetiprocentní podíl na světovém trhu s jablky. Pro srovnání nejvíce pěstovaná právně chráněná odrůda Pink Lady zabírá zhruba dvě procenta a spolu s ostatními chráněnými odrůdami jsou to zhruba 3,5 % trhu. Přesto se zdá, že se jejich podíl bude postupně zvyšovat.
Nejpěstovanější právně chráněnou odrůdou na světě (bez Číny) je tedy Pink Lady. Tato obchodní značka zahrnuje pouze nejkvalitnější plody odrůdy Cripp´s Pink, jinak se prodává klasicky pod názvem odrůdy. Zavedena byla v roce 1992 a její současná světová produkce činí 500 000 tun. Ten, kdo ji chce pěstovat, musí získat licenci a nakupovat stromy jen od licencované školky. Na druhou stranu je investováno hodně prostředků na reklamu a například v Belgii a Spojeném království je v Pink Lady supermarketech opravdu hodně vidět.
Flexibilitu pěstitelům nabízí odrůda Kiku, která se v jižní Evropě produkuje v objemech kolem 7000 tun za rok. Jde o nejlepšího mutanta odrůdy Fuji, majitelem práv je společnost Kiku Ltd. Odrůdu lze pěstovat i bez licence a prodávat ji pouze jako Fuji. Teprve pokud splní dané parametry kvality, může si pěstitel zaplatit licenci a dodávat odrůdu do obchodní sítě pod názvem Kiku. Výhodou pro něj jsou v tomto případě opět již realizovaná reklama a lepší výkupní ceny.
„Obecně se tedy proces zavádění chráněných odrůd realizuje různými koncepty a s různými cíli, přičemž velkou roli hraje propagace a dále podpora rozšiřování, zlepšování kvality, výnosů a důraz na ekologické pěstování,“ uzavřel své vystoupení Willy Dilen. Podle něj je u chráněných odrůd velice důležitá lokálnost a jejich exkluzivita – každá odrůda by měla být něčím nová a odlišná od stávajících. Vysoké náklady na zavádění (licenční poplatky) se musí pěstitelům vracet. Do budoucna se budou pravděpodobně výměry právě chráněných odrůd v celosvětovém měřítku zvětšovat.
