Velice důležitou myšlenkou se zabýval včerejší odborný pracovní seminář uspořádaný Komisí pro životní prostředí Akademie věd ČR, jehož tématem byla Krajina po povodni a suchu 2013: potřeba řešení. Jde o destrukci vztahu k naší krajině. Ještě v dobách komunismu byl z hlav české společnosti vymeten pojem krajiny, což má hluboký dopad na celou naši kulturu.
Krajinou se česká společnost příliš nezabývá, chybí nám vize krajiny. Krajina je ve svém celku veřejnou záležitostí, je k volnému použití a ČR nemá obecný předpis pro nakládání s ní. Zemědělská krajina je stále chápána jako výrobní prostředek. Důsledkem je problém s erozí, nedostatek vody v krajině, uniformita krajiny, snížení její kulturně společenské hodnoty, výkup nejlepších zemědělských půd pro příměstskou výstavbu, pro solární elektrárny apod. Způsob využívání zemědělských půd mnohdy není optimální, velice často došlo k destrukci biologické diverzity.
Na neudržitelnou situaci v zemědělské krajině poukazuje Petice za obnovu zemědělské krajiny z června 2011 upozorňující na nesprávně nastavenou zemědělskou dotační politiku, ale i na skutečnost, že současná česká zemědělská politika v řadě případů porušuje nejen některé platné mezinárodní dohody, ale je dokonce v některých případech i v rozporu s Ústavou ČR. Petici iniciovali myslivci z Polabí, podle nichž v průběhu třiceti let rapidně klesl počet zajíců, bažantů a koroptví, zato vzrostl počet divokých prasat. Roční úlovek zajíců od 70. let 20. století prudce klesá a v současnosti se pohybuje kolem 50 tisíc ročně, přičemž za První republiky to bylo až 1250 tisíc kusů. Petici podepsalo přes 25 tisíc signatářů a má podporu Petičního výboru Parlamentu ČR. Ministerstvo životního prostředí přislíbilo otevření Programu na obnovu krajiny z Operačního programu ochrany přírody. Podle petice by zemědělské dotace měly fungovat na principu „veřejné prostředky za veřejné hodnoty“. Petice ovlivňuje i tvorbu nového Programu rozvoje venkova, má však malý vliv na lobby zemědělských společností.
