Jak efektivně aplikovat bór?

Bór je esenciální biogenní prvek, který je nezbytný pro ontogenezi rostlin, ovlivňuje jejich růst a reprodukci. V rostlinném organismu plní bór klíčovou roli při syntéze a stabilitě buněčných stěn, transportu sacharidů, buněčné signalizaci a metabolismu RNA či auxinů. Má také zásadní význam pro tvorbu generativních orgánů, konkrétně ovlivňuje formaci a fertilitu pylu, což přímo podmiňuje vývoj květů a semen. Optimální obsah bóru v rostlině navíc stimuluje aktivitu membránových enzymů, což zlepšuje příjem dalších prvků, jako je dusík, draslík, fosfor, zinek, měď a železo.

V cytoplazmě buněk rostlin se bór z více než 98 % vyskytuje jako kyselina boritá a reaguje s organickými látkami za tvorby komplexů s cis-dioly. U vyšších rostlin se váže na pektiny v buněčných stěnách, které jsou bohatě zastoupeny u dvouděložných druhů, zatímco u lipnicovitých téměř chybí. Z toho vyplývají i rozdílné nároky plodin na tento mikroelement. Mezi nejnáročnější druhy patří např. mák s optimem 80 až 100 mg/kg sušiny. Vysoké nároky mají také řepka, hořčice, vojtěška, cukrová řepa, slunečnice a sója, kde se optimální hodnoty pohybují mezi 25 a 70 mg/kg. Naopak velmi nízké nároky vykazují již zmíněné obilniny, kterým stačí pouze 5 až 10 mg B v kg sušiny.

V České republice vykazuje přibližně 50 % výměry orných půd nízký obsah přístupného bóru, což z něj v zemědělské praxi činí nejčastěji aplikovaný mikroelement. Pro srovnání, půdní deficit manganu či zinku se týká pouze 7 % orných půd a u mědi jde o 11 % (výsledky AZZP). V půdním profilu je bór vysoce mobilní a náchylný k vyplavení, a to zejména na lehkých písčitých půdách, při vysokých srážkách nebo při intenzivní závlaze. Jeho dostupnost pro plodiny výrazně klesá s rostoucím pH půdy a také během sucha, kdy se kvůli omezené transpiraci zastavuje proudění živin v rostlině. Na rozdíl od většiny ostatních živin je bór v rostlinných pletivech zcela nemobilní a nedokáže se přesouvat ze starších částí do mladých. Rostliny proto vyžadují jeho nepřetržitý přísun z půdy po celou dobu vegetace. Jelikož vrcholové meristémy nemají dostatečnou hnací sílu pro transpiraci, projevuje se nedostatek bóru nejdříve právě na nich.

Dusíkato-sirná hnojiva (NS)

Optimalizaci výživného stavu rostlin tímto prvkem v praxi řešíme především listovou výživou. Kromě listových hnojiv je však možné jako zdroj přijatelného B využít i některá granulovaná hnojiva. Za tímto účelem jsou na trhu dostupná zejména dusíkato sirná hnojiva (NS hnojiva) určená k dodání základních živin rostlinám. Aktuálně jsou tato hnojiva klíčová pro plodiny náročné na síru (řepka, hořčice, mák, slunečnice), jelikož vlivem odsíření průmyslu a elektráren výrazně klesl přirozený spad síry ze srážek, což vede k jejímu nedostatku v půdě. Mezi nejpoužívanější typy NS hnojiv patří síran amonný (SA, LOVOGRAN) nebo DASA (LOVODASA), v obou případech je možné pořídit i jejich va­riantu obohacenou právě o bór. Nádobové experimenty hodnotící efekt hnojiv LOVODASA B (25,5 % N; 13 % S; 0,3 % B) a LOVOGRAN B (20,0 N; 20,5 S; 0,2 % B) na příjem a utilizaci B rostlinami ozimé řepky (hybrid LG ADAPT) a sóji luštinaté (odrůda Abaca) realizované v řízených podmínkách (fytotron s fo­toperiodou 16/8 h a teplotami 22/16 °C) byly založeny na Mendelově univerzitě v Brně v roce 2026. Obě plodiny se pěstovaly ve shodné zemině (půdní typ regozem arenická; pH/CaCl2 6,6, tedy na rozhraní slabě kyselého/neutrálního; nízký obsah B: 0,4 mg/kg půdy) v nádobách o objemu 1,2 l (1 kg půdy) u řep­ky, sója v 1,5 l nádobách (1,3 kg půdy). Po vzejití byly obě plodiny vyjednoceny na dvě rostliny/nádoba. Aplikace hnojiv byla provedena u řepky ve fázi 5. pravého listu a u sóji ve fázi tří trojčetných listů. Sója byla ošetřena dávkou odpovídající 200 kg/ha hnojiva, zatímco u řepky byla kromě této dávky testována také varianta s jeho dvojnásobným množstvím (400 kg/ha). U obou plodin byla součástí pokusu i varianta nehnojená (kontrola). Odběry nadzemní hmoty rostlin byly provedeny 2., 5. a 10. den po aplikaci hnojiv (t1–t3), přičemž biomasa byla vysušena při 50 °C do konstantní hmotnosti a následně analyzována na celkový obsah B. Využití B rostlinami bylo stanoveno jako procentuální podíl množství B přijatého rostlinami z celkové dávky B aplikované v hnojivu podle vztahu: Využití B = (Bapl. – Bkontr.) ÷ Bhnoj. × 100, kde Bapl. je množství B v biomase hnojených variant (mg), Bkontr. u kontroly (mg) a Bhnoj. představuje celkové množství aplikovaného bóru hnojivem.

Hnojiva zvýšila obsah B v nadzemní hmotě obou rostlin prokazatelně. V případě řepky se množství B v nadzemní biomase zvyšovalo v závislosti na dávce hnojiv. Při nižší dávce hnojiva LOVODASA B se obsah bóru v sušině rostlin zvýšil po 10 dnech od aplikace (t3) na 57,4 mg/kg, efekt hnojiva LOVOGRAN B byl podobný (51,4 mg/kg B). Dvojnásobná dávka hnojiv (400 kg/ha) navýšila obsah bóru v řepce na 64,2 mg/kg v případě užití hnojiva LOVOGRAN B a 82,7 mg/kg po užití LOVODASA B (graf 1).

Obsah bóru v rostlinách sóji byl aplikací granulovaných hnojiv rovněž navýšen. I přes jeho relativní pokles v sušině rostlin, zaznamenaný mezi 5. a 10. dnem po aplikaci (graf 2), bylo jeho množství při užití hnojiva LOVODASA B průkazně nejvyšší.

Jak je patrné z grafu 3, ozimá řepka vykazuje mnohonásobně vyšší efektivitu využití bóru z hnojiv aplikovaných do půdy než sója. S postupujícím časem (t3) dokázala řepka u obou dávek LOVODASA B transformovat do svých pletiv 13,6 % až 14,3 % aplikovaného bóru. Sója luštinatá vykazuje výrazně slabší dynamiku příjmu B skrze kořenový systém. Jeho maximální využití u LOVODASA B aplikovaného v dávce 200 kg/ha dosáhlo v termínu t3 8,2 %.

Při srovnání dávek hnojiva LOVODASA B (200 vs 400 kg/ha) u řepky dochází k zajímavému vývoji v čase. U nižší dávky (200 kg/ha) byl v počátečních fázích (t1) příjem minimální (1,1 %), avšak po deseti dnech od aplikace se významně zvýšil na 14,3 %. Vyšší dávka živin v půdě stimulovala rychlejší počáteční příjem, nicméně na konci pokusu (t3) bylo celkové procento využití B podobné variantě s nižší dávkou (13,6 %). Je však důležité si uvědomit, že 200 kg aplikovaného hnojiva LOVODASA B dodalo na ha asi 600 g této živiny, zatímco 400 kg dvojnásobek. Rostliny hnojené nižší dávkou tak přijaly po deseti dnech necelých 90 g/ha B, při vyšší dávce více než 160 g/ha B. V této souvislosti je na místě vhodné připomenout, že toto odebrané množství odpovídá množství B odpovídající dávce 1 litru listového hnojiva obsahujícího B v borethanolaminu (Borosan Forte, 150 g/l B).

Z testovaných granulovaných hnojiv vykazoval nejvyšší efektivitu LOVOGRAN B, u něhož procento využití bóru v čase lineárně rostlo (z 5,6 % v t1 přes 9,8 % v t2 až na finálních 17,1 % v t3). Zvýšená efektivita je pravděpodobně způsobena vyšší fyziologickou kyselostí síranu amonného oproti hnojivu DASA. Ta se u minerálních hnojiv udává ekvivalentem CaO, který vyjadřuje množství CaO (kg) potřebné k neutralizaci kyselého účinku 100 kg daného hnojiva. Zatímco fyziologická kyselost SA odpovídá přibližně 110–120 kg CaO, u hnojiva DASA je v rozmezí 35–50 kg CaO. LOVOGRAN tak působí kysele, což zvyšuje příjem bóru z půdy. Aplikace vyšší dávky hnojiva (400 kg/ha) v počáteční fázi (t1) sice procen­tuální využití B nesnížila, avšak po 5 a 10 dnech již vykazovala prokazatelně nižší efektivitu než jeho poloviční dávka. Při bilancování bóru dodaného nižší a vyšší dávkou hnojiva LOVOGRAN B (s obsahem 0,2 % B ve formě kyseliny borité) bylo při aplikaci 200 kg/ha (odpovídá 400 g/ha B) porostem odebráno zhruba 70 g/ha B, zatímco při vyšší dávce (800 g/ha B) to bylo více než 110 g/ha.

Efekt granulovaných hnojiv obsahujících B na produkci řepky a slunečnice byl testován i v podmínkách polní výroby. Výsledky byli prezentovány v AGROFERT NEWS č.2 resp. Zemědělec č.12/2026.

Výsledky nádobových a polních pokusů potvrzují, že použití granulovaných NS hnojiv s bórem (LOVOGRAN B, LOVODASA B) představuje vysoce efektivní způsob kontinuální výživy olejnin. Pevná forma hnojiva zajišťuje poměrně rychlý a plynulý příjem bóru kořenovým systémem již od počátku vegetace. V pokusech s řepkou ozimou dokázala varianta s hnojivem LOVODASA B nejvýrazněji zvýšit celkový obsah bóru v sušině nadzemní hmoty. Při vyšší dávce (400 kg/ha) se obsah tohoto mikroelementu v pletivech zvýšil až na 83 mg/kg, což překonalo účinek všech ostatních zkoušených variant. Aplikace hnojiva LOVODASA B tak prokazatelně zajišťuje rostlinám plynulou, bohatou a efektivní výživu již od počátečních fází jarní vegetace, což se v polní praxi odráží ve stabilním navýšení výnosu semen řepky o 3 až 5 %.

Doc. Ing. Petr Škarpa, Ph.D.,

Ing. Jiří Antošovský, Ph.D.,

MENDELU

Efekt vybraných kombinací hnojení slunečnice na výnos nažek