Travní porosty potřebují pestřejší druhové složení

Genetická a druhová rozmanitost trav, jetelovin a dalších bylin může pomoci stabilizovat produkci píce, chránit půdu a vodu a zvýšit odolnost českého zemědělství vůči klimatické změně. Význam správné volby rostlinného materiálu roste zejména s častějším suchem a proměnlivým rozložením srážek.

Změna klimatu přináší vyšší teploty, častější půdní a meteorologické sucho i riziko přívalových dešťů. Tyto podmínky ovlivňují výnos a kvalitu píce i stabilitu krmivové základny přežvýkavců, píše ve svém článku Ing. Simona Raab, ze společnosti OSEVA vývoj a výzkum s. r. o. Výrazně ohrožují zejména porosty využívané k opakovaným sečím, u nichž nedostatek vody omezuje obrůstání. Travní porosty mají kromě produkční funkce také význam pro ochranu půdy před erozí, zlepšování infiltrace vody, ukládání uhlíku a zachování biodiverzity. Jejich kořenový systém podporuje půdní strukturu a zvyšuje odolnost vůči vodní i větrné erozi. Intenzivní produkční porosty je přitom třeba odlišovat od trvalých travních porostů s významnou ekologickou funkcí. U prvních je důležitý výnos a kvalita píce, u druhých také ochrana biodiverzity a krajiny.

Výběr trav, jetelovin a bylin

Mezi významné produkční trávy patří jílek vytrvalý, kostřava luční, kostřava rákosovitá, bojínek luční, lipnice luční a srha laločnatá. Jednotlivé druhy se liší kořeněním, raností, obrůstáním i tolerancí k suchu. Jílek vytrvalý poskytuje kvalitní a dobře stravitelnou píci, jeho produkce však může při suchu výrazně klesat. Kostřava rákosovitá má hlubší kořenový systém a dobrou toleranci k suchu. Srha laločnatá rychle roste na jaře, ale při pozdní sklizni ztrácí kvalitu. Bojínek luční se lépe uplatňuje v chladnějších a vlhčích oblastech. Významnou roli mají také jeteloviny, zejména jetel luční, jetel plazivý a štírovník růžkatý. Díky symbiotické fixaci dusíku mohou snižovat potřebu minerálních hnojiv. Další byliny, například jitrocel kopinatý a čekanka obecná, se vyznačují hlubším kořeněním a mohou využívat vodu z hlubších vrstev půdy. Druhově pestřejší směsi mohou lépe využívat světlo, vodu a živiny. Vyšší pestrost však automaticky nezaručuje vyšší výnos. Rozhodující je výběr vhodných druhů, jejich konkurence, půdní podmínky a způsob obhospodařování.

Genetické zdroje pro budoucnost

Důležitá je nejen druhová, ale také genetická rozmanitost. Jednotlivé populace se mohou lišit hloubkou kořenění, tolerancí k teplu, schopností regenerace nebo odolností vůči chorobám. Cenné vlastnosti mohou mít šlechtěné odrůdy, historické formy, krajové populace i plané příbuzné druhy. V České republice jejich ochranu podporuje Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství. Uchování genetických zdrojů je důležité pro výzkum, šlechtění i budoucí adaptaci na změnu klimatu. Pro praxi je zásadní vybírat směsi podle konkrétního stanoviště, podporovat funkční pestrost porostů a přizpůsobovat seče a pastvu aktuálním podmínkám. Důležitá je také péče o půdu, omezení jejího zhutnění a efektivní hospodaření s vodou. U ekologicky hodnotných trvalých travních porostů je třeba respektovat místní druhovou skladbu a jejich ekologickou funkci. Druhová a genetická rozmanitost představuje dlouhodobou investici do stability produkce píce, ochrany půdy a udržitelnosti zemědělství.

Článek v plném znění najdete v časopisu Farmář č. 11/2026.

Úvodní foto: Rozdíl mezi sklizenou a ponechanou vegetací v travním porostu Foto Simona Raab