
Přestože řada podniků zatím těží ze zásob konzervovaných krmiv z loňské úrody, stále více zemědělců hledá možnosti, jak krmivovou základnu doplnit ještě během letošní sezóny.
Čirok patří mezi plodiny s vysokou odolností vůči suchu. Díky hlubšímu kořenovému systému a úspornému hospodaření s vodou dokáže lépe překonávat období bez srážek než většina běžně pěstovaných pícnin. Zatímco silážní čiroky určené k jednorázové sklizni bývají často srovnávány s kukuřicí, pro farmáře hospodařící v sušších oblastech může být ještě zajímavější vícesečné využití čiroků a bérů. Právě tento systém může být v suchých letech jednou z nejzajímavějších cest k získání kvalitního krmiva i po slabých sklizních jarních pícnin. Porosty se sklízí ve vegetativním stadiu růstu (před metáním) na senáž. Mladé rostliny mají vysokou stravitelnost a příznivý poměr listů ke stéblu. Do první sklizně čirok naroste asi po 6–8 týdnech. Po sklizni znovu odnožuje a obrůstá a během 4–5 týdnů vytváří další produkci hmoty. Za příznivých podmínek lze získat dvě sklizně během jedné sezóny, v teplejších oblastech někdy i více. Právě schopnost obrůstat odlišuje čirok od kukuřice. Zatímco kukuřice poskytuje pouze jednu sklizeň, čirok umožňuje rozložit produkci píce do delšího období a lépe reagovat na průběh počasí. Pokud přijdou letní srážky, dokáže je porost velmi rychle využít k tvorbě nové biomasy.
Další výhodou vícesečných čiroků je jejich flexibilita z hlediska termínu setí. V podmínkách České republiky lze porosty určené na senáž zakládat podle oblasti a průběhu počasí až do konce července. Pozdější termíny již většinou umožňují pouze jednu sklizeň, přesto však mohou představovat zajímavou možnost pro doplnění objemných krmiv. Pro pozdní výsevy lze využít také béry, které dosahují podobné krmné hodnoty jako čiroky a mají zpravidla nižší pořizovací náklady na osivo. Jejich nevýhodou je slabší schopnost obrůstání po sklizni, a proto bývají vhodnější především pro jednosečné využití. Při konzervaci se čirokové i bérové senáže vyznačují dobrým průběhem fermentace. Rostliny si navíc udržují vyšší obsah vody ve stéblech, což omezuje ztráty silážních šťáv. Výhodou bývá také nižší výskyt mykotoxinů ve srovnání s některými jinými pícninami. V případě zájmu o senážování čiroků a bérů si zajistěte návod k pěstování a sklizni od pracovníků SEED SERVICE s. r. o.
V podmínkách nedostatku píce stojí za pozornost také meziplodinové směsi zakládané v rámci ekoplateb. Po uplynutí povinné osm týdnů trvající neprodukční lhůty lze některé porosty využít ke krmným účelům. Nejvyšší produkci krmitelné biomasy v suchých podmínkách poskytují směsi obsahující čirok, bér, pohanku nebo oves hřebílkatý. Zajímavou krmnou hodnotu mají také směsi s luskovinami, je však třeba počítat s jejich vyššími nároky na vláhu při vzcházení. Právě směsi meziplodin – vícesečných čiroků s bérem a případně s pohankou mohou být pro řadu soukromých zemědělců účinným nástrojem, jak zmírnit dopady sucha na krmivovou základnu. I využitím krmných směsí v rámci ekoplateb lze reagovat na nepříznivý průběh počasí. V letech, kdy tradiční pícniny zklamou, mohou právě tyto plodiny rozhodnout o tom, zda bude dostatek kvalitních objemných krmiv pro nadcházející zimní období.*
Marek Podrábský,
SEED SERVICE s. r. o.
