Čistec bahenní je považován za nebezpečný plevel s velmi vysokou konkurenční schopností. V posledních letech jeho výskyt vzrostl, zejména v důsledku nedodržování osevních postupů a poklesu úrovně zpracování půdy.
Čistec bahenní se vyskytuje roztroušeně na celém území České republiky, od nížin až do podhorských a horských oblastí. Běžně jej lze nalézt v lemech lužních lesů, v olšinách, rákosinách a křovinách, na vlhkých loukách, polích a úhorech, v příkopech, při okrajích cest a na rumištích. Vyskytuje se na vlhkých až mokrých, na živinami bohatších, humózních půdách. Je velmi adaptabilním druhem, který je schopen přežít různé nepříznivé podmínky včetně zaplavení a vyschnutí stanoviště. Zapleveluje všechny kulturní plodiny, které nejsou schopny při silném výskytu tomuto pleveli konkurovat. Nejvíce mu však vyhovují okopaniny, zeleniny a jiné širokořádkové plodiny, ve kterých může za optimálních podmínek vytvářet poměrně hustá ohniska bohatě větvících se rostlin. Problémy působí i v obilninách a řepce, zejména v řidších a mezerovitých porostech. Po jejich sklizni se vytvářejí na strništi nové výhony, které velmi rychle zaplní prostor a vytvoří nový kořenový systém.
Možnosti ochrany
Vzhledem k biologické charakteristice čistce bahenního a jeho poměrně vysoké toleranci vůči herbicidům je jeho regulace obtížná a dlouhodobá. Výskyt plevele je podporován zejména nedokonalou péčí o půdu, vyhovuje mu pokles zpracování půdy a špatná skladba osevních postupů. Minimální zpracování půdy výhony plevele pouze nevýznamně poškodí, a naopak podporuje jejich regeneraci, čímž se z původně zanedbatelného výskytu plevele může stát výskyt kalamitní. V případě provádění hluboké orby je kořenový systém rostliny zaklopen hluboko do půdy, odkud již regeneruje obtížně. Úspěchu lze tedy dosáhnout především kvalitním zpracováním půdy (orbou) a přesným setím, které je zárukou kvalitních porostů. Jak již bylo naznačeno, regulace výskytu čistce bahenního pomocí herbicidních přípravků je zpravidla neúčinná.
Dr. Ing. Zdeněk Chromý, ÚKZÚZ Brno
Foto Olivier Pichard
Celý článek najdete v časopisu Farmář č. 3/2024.*