Ozimá řepka u nás představuje druhou nejpěstovanější plodinu po obilninách. Důvodem značného rozšíření je nejen dlouhodobě příznivá cena a spolehlivý odbyt, ale i nutnost zařadit vhodnou plodinu do sledu pěstování obilnin. Do řepky se vyplatí investovat a maximalizovat tak její výnos.
Řepka je plodinou citlivou a náročnou, která velice dobře reaguje na intenzifikační vstupy. Jde o plodinu vyžadující vysokou spotřebu živin, pesticidů i práce. K základním pilířům úspěšného pěstování řepky patří setí v agrotechnickém termínu, docílení odpovídající struktury porostu výsevkem, včasná podzimní regulace a dostatečná výživa i ochrana.
Jaké jsou předpoklady a možnosti pěstování řepky z hlediska agronomického, ekonomického, ale i politického se dozvěděli posluchači videokonference zaměřené především na ziskové pěstování řepky ozimé pořádané firmou Corteva Agriscience s. r. o.
V úvodní odborné přednášce nastínil aktuální marketingovou situaci v pěstování řepky ve světě i v České republice Ing. Martin Volf, ředitel Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin (SPZO).
Připomněl, že loni díky nedostatku olejnin na trhu velmi stouply výkupní ceny řepkového semene v ČR na šestnáct až osmnáct tisíc korun za tunu. Letos se tato situace neopakuje.
Jak uvedl Ing. Volf, osevní plocha řepky v naší republice dosahuje zhruba 363 tisíc hektarů. Na jaře se zaoralo jen minimum porostů.
V zemích EU-27 bylo vloni zaseto asi šest milionů hektarů řepky. Průměrný výnos, který loni činil 3,28 t/ha, je o něco nižší. Pěstitelům se kvůli poklesu výkupní ceny nevyplatí tolik investovat do porostů.
V Kanadě, kde sejí jarní řepku na přelomu dubna a května, loni pěstovali 8,6 milionů hektarů. V letošním roce se předpokládá pokles ze stejného důvodu jako v Evropě kvůli očekávaným nižším výkupním cenám. Snížení výměry a tím i produkce se čeká také v Austrálii.
Světová produkce řepky tedy poklesla kvůli menšímu zájmu pěstitelů o intenzivní pěstování řepky vzhledem k nižším výkupním cenám. Pro porovnání, loni došlo k meziročnímu nárůstu světové produkce řepky o přibližně dvanáct milionů tun, což představovalo navýšení o osmnáct procent.
