Ježatka kuří noha je plevelným druhem původně pocházejícím ze střední a východní Asie. V současnosti je považována za jeden z nejexpanzivnějších plevelů, který je rozšířen téměř po celém světě. Na území naší republiky se rozšířila v souvislosti s pěstováním kukuřice koncem 60. let minulého století.
Šíření ježatky na území naší republiky bylo pozorováno koncem 60. let minulého století v souvislosti s monokulturním pěstováním kukuřice. Kvůli preemergentním aplikacím vysokých dávek triazinových herbicidů v kukuřičných porostech ježatka získala rezistenci vůči těmto přípravkům a tím došlo k jejímu rychlému rozšíření. Na území ČR byly nalezeny biotypy ježatky charakteristické svou rezistencí vůči přípravkům patřících do skupiny inhibitorů PSII. Princip účinku spočívá v inhibici fotosyntézy ve fotosystému II (PSII), avšak u rezistentních populací dochází ke genetické změně aminokyseliny, a tím dochází ke znemožnění navázání molekuly herbicidu a přenos elektronů nadále pokračuje, jak je tomu u rostlin, které herbicidem ošetřeny nebyly.
Ježatka kuří noha roste na vlhkých, výživných, humózních půdách, písčitých úhorech, podél cest a břehů vod. Lze ji též nalézt na nevýživných a suchých lokalitách, kde však dosahuje menšího vzrůstu. Vyhovují jí teplé, nížinné oblasti, kde se též dříve vyskytovala. V dnešní době ji často nacházíme i na orných půdách ve výše položených bramborářských oblastech. Vzestup jejího výskytu spočívá především v silné konkurenční schopnosti a v klimatických změnách v posledních letech. Ježatka se v současnosti vyskytuje v širokořádkových plodinách na většině orné půdy. Jako plevelný druh působí problémy především v okopaninách, zelenině a kukuřici, ale i v prořídlých obilninách. Kromě toho zapleveluje řadu dalších polních, ale i zahradních plodin.
Obilky ježatky mohou být rozšiřovány různými způsoby, nejčastěji nečistým osivem, statkovými hnojivy, balíčkovanou sadbou a závlahovou vodou. Při hubení ježatky jsou základem preventivní metody, tj. především zabránění šíření obilek osivem, statkovými hnojivy, vyloučení dozrávání a vysemenění během vegetace a postupné snižování zásoby obilek v půdě. Jde především o mechanické hubení plečkováním, okopávkou, ale i o upravené osevní sledy plodin (řepka, obilniny), kde se nemůže tak dobře uplatnit a vysemenit. V podmínkách intenzivního pěstování kukuřice, okopanin a zeleniny je ovšem nutné ježatku důsledně regulovat, a to jak běžnými agrotechnickými zásahy, tak i povolenými herbicidy. V ostatních plodinách je nutné udržovat dobře zapojený porost, aby se na prázdných místech nevytvářely vhodné podmínky pro růst ježatky.
Dr. Ing. Zdeněk Chromý, ÚKZÚZ Brno
Foto Michael Becker
Celý článek naleznete v časopisu Farmář č. 12/2023.*
