Ve snižování emisí skleníkových plynů má půda významný potenciál. Pokud je zdravá, stává se neomezeným úložištěm CO2, který umí prospěšně zužitkovat. Na mezinárodní úrovni proto vznikají plány, jak společně dosáhnout uhlíkové neutrality využitím půdního a lesního hospodaření. Jako nejúčinnější nástroj se v této oblasti jeví regenerativní zemědělství.
Pomocí regenerativních metod úspěšně hospodaří na svých polích také farmáři v České republice a jen za loňský rok se díky nim vrátilo do půdy 49 213 tun CO2. Zemědělcům, kteří takto hospodaří, nabízí finanční podporu startup Carboneg. „Zemědělce odměňujeme za každou uloženou tunu CO2 do půdy. Průměrná odměna v prvním roce fungování projektu činila 6123 Kč/ha a celkový příjem pro zemědělce je 12,3 milionu korun,“ uvádí Václav Kurel, ředitel projektu Carboneg.
Uhlík patří do půdy a čeští zemědělci ho tam vracejí po tunách. Počty zemědělských podniků a drobných farmářů, kteří „krmí“ půdu organickou hmotou, třeba jen na části jejich pozemků, neustále rostou. V České republice jich je aktuálně již několik desítek. Na začátku všeho je odklon od konvenčního zpracování půdy, při kterém dlouhodobě dochází k velkému uvolňování CO2 do ovzduší. Naopak přechodem na regenerativní zemědělství s minimálním narušováním půdy a využitím kombinace regenerativních postupů, jako jsou neustálý pokryv půdy, přímé setí, pěstování meziplodin a regenerativní pastva, dochází k tzv. sekvestraci uhlíku. Přebytečný atmosférický oxid uhličitý se při fotosyntéze mění na uhlíkaté látky, které pak rostlina ukládá do půdy, pokud funguje její symbióza s půdní mikrobiologií.
Tímto způsobem se může do půdy uložit až několik miliard tun uhlíku ročně a na rozdíl od uhlíku v atmosféře je vyšší množství uhlíku v půdě prospěšné. Půdy jsou kvalitnější, úrodnější, schopné zadržovat více vody, bohaté na humus, což ve výsledku znamená i kvalitnější potraviny. A jak ukazují první zkušenosti českých farmářů, systém je pro podniky ziskový.
Celý článek naleznete v Zemědělci č. 9.*
