Základem krmné dávky býložravců jsou objemná krmiva a jejich kvalita je stěžejním faktorem, jenž působí na jejich zdraví a užitkovost. Každý dobrý chovatel si velmi dobře uvědomuje, že při jejich produkci či nákupu musí hledět nejenom na množství, ale též na jejich nutriční vlastnosti, zdravotní nezávadnost a životní prostředí. A tak při pořizování výživné píce čeká zemědělce nejedna výzva.
Měnící se klimatické podmínky, zhoršující se kvalita půdy, choroby a škůdci způsobují, že je na řadě míst problémem vypěstovat dostatečné množství biomasy. Když se k tomu přidají regulace, jejichž cílem je minimalizovat vliv zemědělství na životní prostředí, může se jednat o poměrně složitý úkol. Po boku zemědělců stojí vědci z celého světa, kteří se jim snaží pomoci prostřednictvím hledání a ověřování různých možností. Ať už jde o pátrání po nových pícninách, šlechtění těch tradičních či efektivní pěstování.
Tolice vojtěška (Medicago sativa) z čeledi bobovitých patří mezi tradiční zdroje krmiva pro hospodářská zvířata. Tato vytrvalá pícnina je hojně využívána v krmných dávkách nejen u dojeného skotu, ale též v chovech skotu bez tržní produkce mléka, u koní, ovcí a koz, a to zejména pro svůj vysoký obsah bílkovin (16–20 % hrubého proteinu). Kromě bílkovin je také výborným zdrojem vápníku, ale i dalších minerálů a vitamínů. Podle Agricultural Research Service (ARS) přispívá její produkce do ekonomiky USA řádově miliardami dolarů ročně. Nelze se tedy moc divit, že si tato pícnina získala spoustu pozornosti.
Efektivní ochrana
Vojtěška si získala celosvětovou oblibu nejenom díky své schopnosti dosahovat vysokého výnosu kvalitní biomasy, která je velice vhodným krmivem, a to nejenom pro přežvýkavce. Dalším velkým pozitivem vojtěšky, stejně jako ostatních bobovitých rostlin, je fixace dusíku. Ale nelze opomenout ani její oblibu mezi opylovači, kterým slouží jako bohatý zdroj potravy. Avšak ani její pěstování nemá jen samá pozitiva. Ani vojtěška není imunní vůči chorobám a škůdcům.
K významným patogenům patří například původci krčkových hnilob. Debby Samac, která se věnuje patologii rostlin a vede Plant Science Research Unit ARS v St. Paul v Minnesotě, poukazuje ve své práci na to, jak krčkové hniloby způsobují poškození buněk na spojení stonku a kořenů rostlin vojtěšky, a to nejčastěji po několika sklizních v prvním roce jejího pěstování. Toto onemocnění redukuje počet stonků a snižuje schopnost rostlin ukládat sacharidy, což nejenom snižuje výnosy a nutriční hodnotu, ale také zhoršuje přezimování porostu.
Jaké jsou možnosti ochrany? Pokud jde o chemické přípravky, tak proti krčkové hnilobě nejsou zrovna efektivním řešením. Fungicidy, jež jsou registrované pro použití v porostech vojtěšky, nepůsobí na kořeny a krčky tak dlouho, aby zvládly rostliny ochránit před touto chorobou, která se objevuje všude, kde se vojtěška pěstuje. Přitom je zcela lhostejné, zda je určena pro výrobu konzervovaných krmiv, tj. sena či senáže, zkrmována v čerstvém stavu nebo využívána pro jakýkoliv jiný účel.
Pro takové případy by bylo vhodné mít nějaké geneticky rezistentní odrůdy. Bohužel, snaha vědců o vývoj takových odrůd vojtěšky pro komerční použití za pomoci běžných šlechtitelských metod zatím nedošla k potřebnému výsledku. Absence genů pro rezistenci u vojtěšky obrátila pozornost vědců k jednomu z jejích příbuzných. Listy rostliny Medicago truncatula vytváří malé proteiny s antimikrobiálními účinky, jimž se říká defenziny, a ty se rozhodl prozkoumat tým vědců z Agricultural Research Service (ARS), University of Minnesota (UM) a Donald Danforth Plant Science Center (DDPSC), aby zjistili, zda by je bylo možné využít k „náhradní“ obraně.*
