Biofarma Josefa Sklenáře v Sasově provozuje ekologickou rostlinnou a živočišnou výrobu. Vedle toho se věnuje mimoprodukčním činnostem, například hipoterapii nebo vzdělávacím a osvětovým akcím, které souvisí s ekologickým hospodařením.
Na pořádání vzdělávacího kurzu zemědělských pracovníků o pěstování rostlin podle nařízení rady o ekologickém zemědělství č. 2092/91 se kromě Josefa Sklenáře podílí také Střední škola obchodu a služeb v Jihlavě. Vzdělávací kurz se skládá z osmi lekcí, které probíhají vždy jeden pátek v měsíci v průběhu celého roku. Jeho cílem je podpořit rozvoj ekologického zemědělství v souladu s Akčním plánem ČR pro rozvoj ekologického zemědělství a také rozšířit znalosti absolventů středních a vysokých zemědělských škol.
Praktické ukázky se odehrávají na biofarmě v Sasově. Nechybí návštěva jednotlivých provozů, dále se hodnotí a srovnávají konvenční porosty s ekologickými. Na teoretickou část výuky se studenti přesouvají do učebny Střední školy obchodu a služeb v Jihlavě. Probíraná látka kompletně pokrývá problematiku ekologického zemědělství. Jeden z květnových kurzů se specializoval na výživu rostlin a význam kompostování v ekologickém zemědělství.
Stop průmyslovému dusíku
Pravidla ekologického hospodaření striktně zakazují aplikaci synteticky vyrobených hnojiv. Rostlinám tak nelze dávkovat tolik dusíku jako v konvenčním hospodaření, proto se typická barva ekologických porostů blíží hráškově zelené. Nadměrné dávkování minerálních hnojiv může vést k vyplavování dusíku do spodních vod. Zvýšený obsah dusičnanů v potravinách nebo v krmivech přináší zdravotní problémy jak lidem, tak zvířatům. Nezanedbatelným problémem je také snížená skladovatelnost. Josef Sklenář připomněl svoje zkušenosti s pařením brambor pro chov prasat. „Brambory z odrůd pěstovaných v ekologickém režimu vydržely téměř půl roku. Z konvenčních porostů však po deseti dnech vytekly z palet a nestihli jsme je zpracovat.“
Absenci syntetického dusíku mohou ekologičtí zemědělci kompenzovat zapravením kompostovaných statkových hnojiv do půdy. Kompostování jako aerobní proces vyžaduje dostatek vzduchu. Statková hnojiva by se měla promíchat se zeminou, protože v průběhu oxidace a mineralizace se živiny musí navázat na nějaký substrát. „Správný kompost poznáme podle toho, že nelze rozeznat, z jakých odpadů byl vyroben,“ řekl Josef Sklenář. Takové hnojivo pohotově dodává živiny i organickou hmotu, navíc bez obav z vyplavení dusíku do spodních vod.
Na počátku s obtížemi
Chlévská mrva je pro ekologického zemědělce drahocenný zdroj pro výživu rostlin. Josef Sklenář zavzpomínal na první zkušenosti s kompostováním odpadů z živočišné výroby, které sahají až do roku 1996. V Sasově jim totiž po státním statku zůstalo pět tisíc tun konvenčního hnoje. „Tenkrát jsme ho v ekologickém zemědělství mohli využít pouze v podobě kompostu. Shodou okolností ministerstvo zemědělství v době vedení Janem Fenclem vypsalo dotační titul podporující hnojení organickými hnojivy.“ To znamená, že všichni zemědělci, kteří by zaorali svůj hnůj, měli dostat dotaci.
„Podpora mířila správným směrem,“ souhlasil Josef Sklenář, pouze objem vyplacených prostředků by přesáhl možnosti rozpočtu ministerstva. Proto úředníci rozhodli, že o dotační titul se mohou ucházet pouze ti, kteří hnůj kompostují podle staré normy ČSN o průmyslovém kompostu, připomněl. Podle této normy měl krecht dosáhnout 150 centimetrů. „Problém nastal už s tím, že jediný v té době dostupný kompostér vytvářel krechty s výškou přibližně 130 centimetrů,“ dodal Josef Sklenář. „Stroj jsme si přesto půjčili a pro případ kontroly jsme měli připravený nakládač na případné zvýšení krechtu. „Chyběla nám však dostatečně výkonná technika, která by kompostér táhla super plazivou rychlostí“, poukázal na další překážku. Tento nedostatek v Sasově vyřešili zapojením dvou traktorů a kompostéru. První traktor táhl ten druhý, který maximálním výkonem bez zařazené pojezdové rychlosti poháněl tažený kompostér. Do soupravy také připojili cisternu s močůvkou, kterou neustále rozprašovali na převrstvovanou hmotu.
„Zrající kompost jsme neustále kontrolovali a pokud došlo k poklesu teploty, ihned jsme jej překopali. V průběhu léta se krecht projel přibližně sedmnáctkrát,“ dokumentoval Josef Sklenář časovou a technickou náročnost celé operace. Anabáze s kompostováním měla nakonec pro sasovského ekologického zemědělce tragikomickou dotační tečku. „Po všech peripetiích jsme nakonec podporu z ministerstva nedostali,“ řekl. Tehdejší norma povolovala 6000 miligramů zinku v tuně chlévské mrvy, ale pouze 300 miligramů zinku v tuně průmyslového kompostu. „Naše chlévská mrva normě vyhovovala, bohužel kompost už nikoliv. Rozbor prozradil 358 miligramů zinku a my jsme kvůli překročenému limitu nedostali nic.“
S výsledkem kompostování jsou v Sasově přesto velice spokojeni, protože hnojivo obsahuje přibližně osm kilogramů dusíku v tuně hmoty. To podle Josefa Sklenáře není špatná charakteristika. Kompost rozmetávají například na cibuli nebo na obilniny a pak jej zapravují prutovými branami.
Ekologický zemědělec
musí hnojit
Ekologického zemědělce lze penalizovat, pokud nehnojí a nedodržuje uzavřený koloběh látek a živin v půdě. Podle Josefa Sklenáře většina lidí zastává názor, že ekologický způsob hospodaření hnojení opomíjí. Ve skutečnosti je situace úplně opačná. Pokud kontrolor prokáže nevhodnou bilanci živin a vyčerpávání půdy, lze hospodáře pokutovat. „Když jsme před pěti lety začali exportovat prasata do Německa, zahraniční odběratelé od nás požadovali kooperační smlouvy s našimi dodavateli ekologických krmiv. Zdůvodnili to tím, že odebírali od jiných biofarem obiloviny, ale neexistovala zpětná náhrada živin. Proto všem dodavatelům bioobilí nabízeli jejich kompost jako náhradu za vyčerpané živiny kvůli vytížení přepravní techniky.“
Český patent na bioplyn
„V budoucnu uvažujeme o dalších formách zušlechtění chlévské mrvy, například formou výroby bioplynu,“ uvedl Josef Sklenář. V Sasově by rádi využili český patent, který k fermentaci a jímání výsledného produktu využívá zvonovitých reaktorů. Teplo vzniklé spalováním bioplynu by mohli efektivně využít k vytápění sušárny a dalších objektů. Zbylou organickou hmotu, která zůstane v reaktorech po fermentaci, lze kompostovat.
