Genetická informace obsažená v odrůdách se může dobře realizovat jen prostřednictvím kvalitních osiv. Této skutečnosti si je vědom snad každý agronom. Ne všichni ale taková osiva používají. Důvodem většinou bývá nedostatek financí. Certifikovaná osiva nejsou levná, a tak chce mít pěstitel zaručeno, že opravdu splňují kvalitativní parametry. O systému kontroly osiv a sadby jsem hovořila s Ing. Barborou Dobiášovou, ředitelkou odboru osiv a sadby Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ).
Po vstupu naší republiky do Evropské unie se široce otevřel trh s osivy. Co je možné v jeho rámci u nás prodávat, které odrůdy pěstovat, popřípadě dále množit?
Uvádění osiv a sadby do oběhu je specifikováno zákonem č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin. Především to je osivo u nás registrovaných odrůd, tedy zapsaných ve Státní odrůdové knize. Nabízet lze i osivo odrůd zapsaných ve Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin nebo ve Společném katalogu odrůd druhů zelenin. Za určitých podmínek a na základě smlouvy o množení to je také osivo odrůdy, která je zapsána v listině OECD a pochází ze zemí mimo Evropské společenství. Toto osivo je určeno pro množení a veškerá produkce musí být vyvezena do země původu. Další podmínkou obchodování s osivy a sadbou je jejich uznání (certifikace).
Návrh novely uvedeného zákona upravuje mimo jiné i pojem dovoz osiva. Když byl původní zákon schvalován, nebyla Česká republika ještě členem Evropské unie. Tehdy byla v pozici třetí země. Všechno osivo, které do republiky přicházelo, bylo dovozem. Nyní jsme součástí jednotného evropského trhu, a tak se pod pojem dovoz zařazuje pouze osivo přicházející ze třetích zemí.
Zmínila jste se o certifikaci. U osiv množených v naší republice ji zajišťuje ÚKZÚZ, že ano?
Nosnou činností odboru osiv a sadby ÚKZÚZ bylo donedávna skutečně uznávací řízení. Vzhledem k poklesu obměny osiv i změně ve struktuře plodin množených v našich zemědělských podnicích (u nás se nemnoží například cukrovka, kukuřice zcela výjimečně) se mění také činnost odboru. Současná legislativa umožňuje přenášet některé práce spojené s uznávacím řízením na pověřené osoby a naši pracovníci se mohou věnovat více kontrolní činnosti.
Pověřování osob začalo u laboratoří. V současné době jich je pověřených patnáct a všechny mají vysokou odbornou úroveň. Odbor osiv a sadby ÚKZÚZ má nyní jen tři laboratoře, které zajišťují uznávací řízení osiv ve vzorku – v Praze, Havlíčkově Brodě a Brně. Pražská laboratoř je akreditována národně od Českého institutu pro akreditaci, ale také na mezinárodní úrovni Mezinárodní asociací pro zkoušení semen (ISTA). Má oprávnění vydávat ISTA certifikáty. Letos se připravujeme na pravidelnou reakreditaci ISTA a jsem přesvědčena, že obstojíme.
Další pověřování osob probíhá v oblasti vzorkování. Tam, kde je pověřená laboratoř, umožňujeme i pověření na vzorkování. O pověřování k přehlídkám množitelských porostů není zatím příliš velký zájem. Ústav by chtěl tuto činnost alespoň částečně delegovat, ale zatím přehlídky množitelských porostů vykonávají inspektoři ústavu.
Vzhledem k pověřování se ze zkušebního útvaru ústavu stává útvar spíše kontrolní. Umožňuje to zlepšit kontrolní činnost. Myslím, že asi polovinu rutinní laboratorní práce převzaly pověřené osoby a zbytek dělá ústav. Příkladem jsou brambory, u jejichž sadby provádí všechny mechanické rozbory pověřená osoba a také posklizňové zkoušky metodou ELISA zajišťuje Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s. r. o., což je pověřená osoba.
A co osiva a sadba přicházející z Evropské unie? Jak je garantována jejich kvalita?
Za kvalitu dovezeného osiva, pokud je dovezeno podle všech pravidel mezinárodního obchodu, tedy s platnou návěskou, zodpovídá národní autorita, která je určena v zemi původu. Týká se to především osiv kukuřice, cukrovky, slunečnice, trav, jetelovin, ale i obilnin, například odrůd jarního sladovnického ječmene, a potom osiv zelenin.
V této souvislosti je vhodné připomenout pojem ekvivalence osiva. Platí pro země, které prošly určitým ověřením a jejichž certifikační systém je v souladu s evropskými předpisy. Osivo v nich vyrobené má statut ekvivalence. Většinou to jsou kandidátské země, ale také USA a Kanada.
Předmětem diskusí často bývají farmářská osiva. Můžete se k této problematice vyjádřit?
Farmářská osiva, pokud jsou produkována správně, určitě do systému zemědělství patří. Mnohým pěstitelům krátkodobě pomáhají v jejich ekonomických těžkostech. Zdůrazňuji krátkodobě, protože delší přemnožování vždy přináší problémy. Snižují se výnosy i kvalita produkce, zhoršuje se zdravotní stav, protože se objeví choroby přenosné osivem.
Po vyjití zákona č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám rostlin, se stav ve využívání farmářských osiv zlepšil. Pomohla tomu také činnost Družstva vlastníků odrůd, které na produkci farmářských osiv dohlíží v souvislosti s nutností odvádět za ně licenční poplatky držitelům práv k množeným odrůdám.
Dotkly jsme se chystané novelizace zákona č. 219. Obsahuje ještě prvky, o kterých jsme nehovořily?
Nový zákon by měl přinést kromě opravy drobných disproporcí velkou změnu v pověřování osob. Na konci roku 2004 totiž vyšla směrnice Rady EU týkající se pověřování osob ke vzorkování, přehlídkám, k laboratorním zkouškám a vnesla do této oblasti zcela jasná pravidla, včetně stanovení kontroly, která má být nad pověřenými osobami vykonávána.
Další změnou je nový paragraf, jenž by měl obsahovat pravidla pro uvádění do oběhu osiv odrůd, jež jsou v registračním řízení. Dodavatelům osiv těchto odrůd to umožní uvolnit za určitých podmínek osivo do pokusů a zkoušek pro získání informací o vlastnostech nové odrůdy. Je to ovšem limitováno množstvím, které je možné na území určitého státu uvést do oběhu, osivo je označováno speciální oranžovou návěskou, musí být vydáno povolení a splněny další náležitosti.
