Nejen průběh zimy, zaplevelení vytrvalými a jednoletými pleveli či napadení chorobami a škůdci může ohrozit profit z pěstování ozimé řepky. Velmi důležitou roli hraje celosvětová produkce olejnin a trh s touto komoditou, protože od nich se odvíjejí ceny, a tím realizace řepkových semen. Nízký výnos ovšem téměř vždy znamená i nízký zisk, nebo dokonce ztrátu. Intenzivní pěstování řepky by tedy mělo mít přednost.
Není pochyb, že zájem o řepková semena v nejbližších letech nepoklesne, ba naopak stoupne. Potíže s odbytem pravděpodobně nenastanou a také cena bude příznivá. Proto společnost Dow AgroSciences věnovala své letošní zimní sympózium právě intenzivnímu pěstování řepky. Uskutečnilo se v první polovině ledna postupně na několika místech České republiky – v Českých Budějovicích, Prostějově, na půdě České zemědělské univerzity v Praze, a na Slovensku v Košicích a Nitře.
Které plevele konkurují nejvíce
Rozšíření ozimé řepky v osevních postupech, časté používání minimalizace zpracování půdy a další faktory s sebou zákonitě přinesly vyšší výskyt hlavně jednoletých přezimujících, ale i vytrvalých plevelů. Za hlavní plevele škodící v ozimé řepce považuje doc. Ing. Josef Soukup, CSc. z České zemědělské univerzity v Praze svízel přítulu, heřmánkovité plevele a ptačinec prostřední (starší název ptačinec žabinec). Lokální význam a zároveň značnou škodlivost mohou mít například také hluchavky, kakost maličký, pumpava obecná, chrpa polní, bolehlav plamatý, brukvovité druhy a další.
„Prvním vážným nebezpečím pro vzcházející řepku je na podzim výdrol obilnin,“ uvedl doc. Soukup. „Během dvou až tří týdnů je nutné jej vyřadit z konkurence, protože roste velmi rychle a jeho hospodářská škodlivost může být značná.“ Také proti svízeli se musí zasahovat brzy na podzim, protože pro jarní období již nejsou registrovány dostatečně účinné herbicidy. S ošetřením proti heřmánkovitým plevelům lze podle doc. Soukupa eventuálně počkat až po jejich vzejití. Herbicidy, které na ně účinkují, jsou nákladnější, a tak je z hlediska ekonomiky účelné zvážit, zda je jejich použití opravdu nezbytné.
V jarním období by se měl pěstitel zaměřit na vytrvalé plevele, jež jsou schopny po přihnojení přijímat živiny z půdy rychleji než řepka. O jednom z nich – pcháči rolním – hovořil ve svém vystoupení Ing. Jan Mikulka, CSc., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně. „Dříve se proti pcháči, velmi úpornému pleveli, úspěšně zasahovalo v ozimých obilninách a řepce až na jaře, v posledních letech se listové růžice pcháče často objevují již na podzim,“ upozornil Ing. Mikulka. Protože účinné látky herbicidů působí na pcháč hlavně přes listy, je volba správného termínu ošetření velmi důležitá.
Pět skupin škůdců
Už deset let sleduje katedra ochrany rostlin České zemědělské univerzity (ČZU) v Praze spolu se Svazem pěstitelů a zpracovatelů olejnin (SPZO) výskyt škůdců v ozimé řepce. „V roce 1997/1998 jsme netušili, že na přelomu století nastane v řepce tak velká gradace živočišných škůdců. Příčinou byl nejen průběh počasí, ale také značné rozšíření ploch řepky a s ním související porušování zásad střídání plodin, nedokonale propracované systémy minimalizace zpracování půdy, nezvládnuté ošetření porostů a další,“ řekl Ing. Jan Kazda, CSc., z ČZU v Praze. V několika posledních letech se situace sice zlepšila, přesto ale nejsou škůdci při pěstování řepky zanedbatelným faktorem. K tomu přistupuje počasí, u ozimů především průběh zimy, a tak není divu, že se agronomové pečující o řepku nenudí.
Ing. Kazda rozdělil škůdce řepky do šesti skupin. Do první zařadil ty, kteří doposud nezpůsobili prokazatelně vážné hospodářské škody. „Ještě nedávno jsme si mysleli, že problematickým škůdcem řepky je krytonosec zelný,“ uvedl a doplnil, že ve skutečnosti se vyskytuje pravděpodobně díky moření osiv málo. Pravidelně bývá na řepce mšice zelná, ale ošetření proti ní není obvyklé.
V rámci druhé skupiny hovořil o škůdcích, kteří v minulosti způsobili lokálně významné škody, ale v současné době se vyskytují jen ojediněle, a těch, jež nemají větší hospodářský význam, avšak občas mohou způsobit lokálně významnější poškození rostlin. (pravidelně). Jsou to dřepčík olejkový, krytonosec šešulový a pilatka řepková, která výrazně škodí také na hořčici.
Dřepčíci rodu Phyllotreta ze třetí skupiny škůdců ožírají klíčním rostlinám řepky mělce pod povrchem půdy děložní lístky. Jejich výskyt podporuje teplé a suché počasí. Jak Ing. Kazda uvedl, v letech 2000 – 2002 jich bylo hodně, nyní se proti nim zasahuje mořením osiva, což vzhledem ke krátké reziduální účinnosti mořidel není optimální řešení. Přesto se tímto zásahem jejich škodlivost významně snížila.
Velmi závažným škůdcem řepky (čtvrtá skupina) býval blýskáček řepkový. V posledních letech u nás někdy není nutné proti němu zasahovat. „Závažným zjištěním je výskyt populací blýskáčka rezistentních vůči pyretroidům v Evropě,“ upozornil Ing. Kazda. Loni na podzim poškodil pokusy s ozimou řepkou hraboš polní. Přemnožil se na území celé republik, a tak lze očekávat problémy. Do čtvrté skupiny zařadil Ing. Kazda také osenici polní. Proti jejím housenicím není bohužel registrován žádný insekticid, takže chemická ochrana není možná. Pouze první vývojová stadia mohou být zasažena přípravky použitými proti jiným hmyzím škůdcům.
V páté skupině podle stupnice Ing. Kazdy je bejlomorka kapustová. Vezmeme-li v úvahu, že její kritické číslo je jedna na rostlině a v praxi jich bývá mnohem víc, je tento škůdce velmi nebezpečný. Problémem také je, že se v porostu řepky vyskytuje hlavně mezi 11. – 13. hodinou, kdy není vzhledem k letu včel možné ošetření. Bejlomorka se objevuje ve všech oblastech pěstování řepky a přes všechnu snahu ji potlačit způsobí každoročně rozsáhlé škody. V posledních letech je její výskyt méně významný.
Pozor je třeba dát také na stonkové krytonosce – řepkového a šešulového. „Termín ošetření závisí na teplotě vzduchu. Obvykle je aplikace insekticidů proti krytonoscům nutná již v polovině března a často je třeba ji v průběhu dubna opakovat,“ upozornil Ing. Kazda.
Co zamíchá kartami
„V pěstování řepky máme za sebou čtyři úspěšné roky. Cenu řepky, která je tržní plodinou, ovšem výrazně ovlivňuje situace v produkci olejnin ve světě,“ zdůraznil ve svém vystoupení Ing. Martin Volf, ředitel SPZO. Jak uvedl dále, ve světovém měřítku je olejnin nedostatek. Hodně také záleží na poměru produkce a možnostech zpracování. Pokud jde o sóju, její produkce neroste tak rychle jako zpracovatelské kapacity. Palma olejná se naproti tomu stává hlavní olejninou v produkci i realizaci. Řepky se sklidí hlavně v Evropě méně, než by jí bylo potřeba. Také o slunečnicové nažky by byl zřejmě zájem.
Jak ale letos naši pěstitelé olejnin dopadnou, jestli pro ně bude rok 2008 příznivý, nebo ne, lze v lednu ještě těžko odhadnout. Ve hře je mnoho faktorů, počasí a um agronoma nevyjímaje.
