Pěstování a zpracování přadného lnu má v České republice dlouholetou tradici. Po roce 1989 došlo v českém lnářství k mnoha změnám.
Změny byly potřebné jak v pěstování, tak i ve zpracování, v jakosti a množství lnu a lněných výrobků. Nepříznivým vlivem bylo to, že v tomto období se také snížil odbyt lněných výrobků na zahraničních trzích, včetně výrazného snížení odbytu lněných produktů pro potřeby armády. Projevilo se postupné snižování cen lněného zboží a tím i cen lněných surovin. To způsobilo pokles pěstitelských ploch v ČR ze 22 000 ha na 7 500 ha v roce 1993. Při snížené produkci a cenách došlo k omezování provozu některých tíren a dalších zpracovatelských provozů i k nežádoucímu zastavení některých tíren a přádelen lnu. V letech 1994 – 1995 nastalo mírné oživení, pěstitelská plocha přadného lnu stoupla na 10 000 ha.
V roce 1997 následoval prudký pokles hodnocený jako lnářská krize v ČR, s poklesem plochy lnu a s poklesem výroby příze a tkanin o 60 % proti roku 1993. V současné době dochází ve zpracovatelském odvětví ke konsolidaci, starosti přetrvávají v zemědělské prvovýrobě.
Od roku 1992 byly pěstitelé lnu bez přímých podpor pro len, zatímco pěstitelé v EU dostávali a nadále dostávají dotace v přepočtené hodnotě kolem 30 000 Kč na 1 ha sklizeného lnu (letos to je 816 Euro na hektar). Zvyšující se náklady vstupů do zemědělské výroby a snižující se ceny za hlavní produkt to je rosený stonek (v průměru 3 222 Kč.t-1 v roce 1997 proti 4 197 Kč.t-1 v roce 1995) znamenaly, že rentabilita pěstování lnu byla výrazně záporná. Ceny za stonek nebylo možné zvýšit, protože se odvíjí od cen lněného vlákna a ty od cen lněného zboží na světových trzích. Naši farmáři nemohli nadále pěstovat nerentabilní plodinu, a proto pěstitelská plocha přadného lnu v ČR byla v roce 1997 pouhých 2 190 ha s předpovědí „nula“ pro rok 1998. K příznivému zlomu došlo po usilovných jednáních a pochopení situace ze strany MZe, MF a PS ČR s vědomím, že přadný len není jenom plodina na poli, ale představuje činnost tíren, přádelen, tkalcoven a obchodu, především zahraničního. Je to zaměstnání pro několik tisíc lidí, neboť je známo, že 1 hektar lnu představuje 1 zaměstnanecké místo. V rámci podpůrných programů MZe ČR byl v roce 1997 zřízen dotační titul 1.F.- podpora nepotravinářského využití půdního fondu pěstováním přadného lnu. A tak se v roce 1998 podařilo místo „0“ zaset 4 700 ha a loni již 6 300 ha přadného lnu. V současné době je plocha limitována především kapacitou sklizňových strojů a nedostatkem financí pro pořízení nových jednoúčelových strojů pro trhání a odsemeňování lnu.
Současná potřeba lnářských surovin a jejich zajištění
České lnářské přádelny potřebují pro výrobu lněných přízí 4 500 až 6 000 tun dlouhého lněného vlákna (tj. třeného lnu) ročně. Z domácí produkce nyní získávají méně než polovinu uvedené potřeby. Kromě toho ještě některé přádelny zpracovávají krátké vlákno (koudel) a tzv. kotonizované vlákno (lněné vlákno upravené pro spřádání bavlnářskou technologií). Podle průzkumu Lnářského svazu lze v ČR v roce 2001 očekávat potřebu lnářských surovin, uvedenou v tabulce 2.
Přestože se letos očekává mírný nárůst pěstitelské plochy, nebude domácí produkce třeného lnu dostačující a bude nutné asi 3 000 tun opět dovézt ze zahraničí. Pokud bychom chtěli převažující potřebu třeného lnu pro přádelny naplnit z domácí produkce, byla by potřebná pěstitelská plocha asi 12 000 hektarů přadného lnu. To je cíl pro české lnářství v nejbližším období před vstupem do EU. Letos se dá očekávat, že přadným lnem bude oseta plocha v rozmezí 6 500 až 8 000 hektarů.
O odbyt jakostních rosených stonků se pěstitelé nemusí obávat, protože naši textilní výrobci mají zájem o tuzemský třený len.
Produkce našich pěstitelů je bezezbytku zpracovávána v tuzemských tírnách lnu, vlákno je používáno k výrobě přízí, ze kterých se u nás tkají lněné a pololněné tkaniny. Zhotovené lněné zboží, ať jde o metrový textil nebo hotové konfekční výrobky (ubrusy, utěrky, povlaky, oděvy, košile, ponožky) se většinou (z 90 - 95 %) exportují a realizují na náročných zahraničních trzích, např. v USA, Japonsku, Itálii, Německu, Francii. V současné době naši producenti lněného textilu jenom stěží uspokojují zvýšený objem objednávek od svých zákazníků. Jedním z důvodů je i nedostatek tuzemského třeného lnu, který je způsoben nízkou osevní plochou přadného lnu.
Kromě klasického užití lněného vlákna pro výrobu textilií se v posledním desetiletí v některých zemích rozvíjí tzv. netextilní technické aplikace lnu. Je to např. použití lněných vláken pro výrobě sádrovláknitých desek, isolačních desek nebo cementovláknitých materiálů (náhrada azbestu). Biodegradability lnu je využíváno při výrobě pěstebních kelímků a kontejnerů, obalových nádob, přepravek a palet. Rozvíjí se užití lnu pro výlisky interiérových panelů automobilů i pro kombinace lněného vlákna s uhlíkovými vlákny v kompozitních materiálech. Do této kapitoly patří také tradiční zpracování krátkých vláken (koudele) pro výrobu papíru, především kvalitního cigaretového papíru.
Z environmentálního pohledu je len veskrze příznivou plodinou. Je vhodný pro pěstování jak v bramborářských, tak v některých okrajových, tzv. marginálních oblastech. Len je plně využitelný, nezanechává škodlivé zbytky ani odpad. Po tírenském zpracování se zmíněnými způsoby použije vlákno a koudel a zbývá pazdeří, ze kterého lze vyrobit konstrukční desky nebo ho použít jako podestýlku nebo k pálení jako zdroj tepelné energie. Ze semene se získá lněný olej a výlisky (pokrutiny) pro krmení nebo se semeno uplatní v pečivu.
Výrobky z vlákna a koudele lze recyklovat. Len nezatěžuje (nezvyšuje) potravinářskou rostlinnou produkci. Poskytuje významnou textilní surovinu a proto je pěstování lnu v zahraničí, zejména v EU, podporováno účelně stanovenými dotacemi. Také v ČR je v roce 2001 len zařazen mezi plodiny, které lze pěstovat na orné půdě uvedené do klidu s finanční podporou jeho pěstování. Doufejme, že při odpovídající státní podpoře se pěstitelé lnu v ČR brzy dočkají rovnoprávného postavení vedle vyspělých evropských pěstitelů a že přadláci se konečně dočkají dostatku tuzemského třeného lnu vypěstovaného na českých polích.
Lnářský svaz ČR
Zájmovým sdružením lnářů je Lnářský svaz, který vznikl v roce 1990 a snaží se navázat na tradice předválečného Lnářského svazu, který, spolu se Lnářskými družstvy, působil na území ČSR. Podobná stavovská seskupení lnářů nepřetržitě existují v řadě zemí, např. ve Francii, Belgii, Holandsku, Polsku a jinde. Členy Lnářského svazu ČR jsou pěstitelé a zpracovatelé lnu a spolupracující organizace. Cílem činnosti je vzájemná spolupráce a podpora lnářů a lnářství. Lnářský svaz má „vnitřní“ i „vnější“ působnost, tzn. že shromažďuje a lnářům poskytuje odborné informace, organizuje semináře a setkání lnářů, zastupuje zájmy lnářů vůči ministerstvům a dalším organizacím, udržuje a rozšiřuje kontakty se lnáři v jiných zemích a podobně.
Pěstitelské oblasti u nás se odvozují jak z tradice tak především od jednoho z hlavních požadavků lnu na prostředí a to je vyšší relativní vlhkost vzduchu. Proto také nejkvalitnější vlákno poskytuje len pěstovaný v Normandii nebo na holandských poldrech v nadmořské výšce 0 – 4 m n.m. Podobně byl královský len pěstován na pozemcích v údolí Nilu. U nás podmínku potřebné vzdušné vlhkosti poskytují bramborářské výrobní oblasti a tak je len pěstován asi u 150 pěstitelů, především na Českomoravské vysočině, severní Moravě, ve východních Čechách, v Podkrkonoší. Rosený stonek od pěstitelů v jednotlivých oblastech kupují tírny lnu a to Agropodnik Dvorce, Čemolen Humpolec, Čemolen Pomezí, Čemolen Písečné, Lenka Kácov, Lenas Malá Šťáhle, Moravolen Stará Libavá, Sázavolen Leština u Světlé nad Sázavou a Texlen TLK Radvanice. Vyrobené vlákno je základní surovinou pro 10 českých přádelen a příze je potom využita v několika českých lnářských tkalcovnách. Je to úcelené a tradiční textilní odvětví spojené s českým zemědělstvím. Jistě proto stojí za to pěstování u nás udržet a rozvíjet.
Ing. Prokop Šmirous, Csc.,
Lnářský svaz ČR,
Šumperk
