Kukuřici nelze pěstovat extenzívně. Jedna koruna investovaná do hnojení této plodiny může přinést zisk čtyři a šest korun. Ačkoliv je známo, že 10 tun zrna a příslušné množství slámy kukuřice odebere z půdy 270 kg dusíku, 52 kg fosforu a 230 kilogramů draslíku a další prvky, což celkem činí 690 kg čistých živin, rostlinám potřebné živiny nejsou dodávány a půdní úrodnost nadále klesá.
Uvedenými fakty zahájil svoji přednášku na semináři Kukuřice v praxi 2003, o kterém jsme informovali, prof. Ing. Jaroslav Hlušek, CSc., z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně.
Spotřeba hnojiv sice mírně po roce 1999 vzrostla, jde však pouze o hnojiva dusíkatá. Spotřeba fosforu a draslíku stále zůstává minimální. Prof. Hlušek připomněl, jak se deficit daných živin projevuje vizuálně na rostlině, zopakujme však jen to nejdůležitější: Nedostatek draslíku a hořčíku limituje výnos. Nejde o žádný nový vědecký objev, vždyť Liebigův zákona je znám již od roku 1840. Praxe však jako by na něj zcela zapomněla.
Prof. Hlušek to doložil na mnohých faktech. Jak uvedl, podle údajů Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze byla bilance fosforu na zemědělské půdě v roce 1985 +24 kg P/ha, v roce 1998 to bylo mínus 5 kg P/ha. Výměra půdy s nedostatečnou zásobou přístupného fosforu se tedy v České republice zvětšuje. Výsledky AZP za období 1996 – 2001 prokázaly, že v ČR je 15,1 % ploch s potřebou významného dosycení (nízký obsah) a 29,7 % ploch s potřebou mírného dosycení (vyhovující obsah). „Z těchto údajů vyplývá, že na našem území vyžaduje intenzívní hnojení fosforem přibližně 400 tisíc hektarů zemědělské půdy,“ uvedl odborník.
Pro hnojení kukuřice proto doporučil následující: Základní dávka fosforu se stanoví vynásobením potřeby čistého P v kg na výnos 1 tuny zrna a plánovaného výnosu (př. 5,2x10 t = 52 kg P = 119 kg P2O5). Na jednu tunu chlévského hnoje se v 1. roce působení odečítá 1 kg P2O5. Korekce se provádí také na základě zásoby fosforu v půdě. Při nízkém obsahu fosforu v půdě se základní dávka zvyšuje o 50 %, při vyhovujícím o 25 %. Při dobrém obsahu se korekce neprování, při vysokém a velmi vysokém obsahu se fosforem nehnojí než bude dosaženo zásoby dobré. Na podzim je vhodné zapravit část P se statkovými hnojivy, Na jaře pak aplikovat P hnojiva – pokud nebyla zapravena na podzim. V příznivých podmínkách tímto hnojení končí. Na chladných půdách nebo na jaře po velmi tuhé zimě je možno uplatnit startovací hnojení P (tzv. pod patu), které má zajistit přítomnost jedné granule v dosahu kořenů mladé rostliny, a to v době, kdy končí přísun živin z osiva.
Podobně nepříznivá je i zásoba draslíku v půdě a výměra orné půdy s nedostatečnou zásobou (nízká, vyhovující) ve v republice zvětšuje, což prof. Hlušek dokumentoval na dalších číslech. Zatímco AZP za období 1995 – 2000 prokázalo 8,16 % půd s nízkým obsahem K a 29,31 % s vyhovujícím (celkem 37,47 %), za období 1996 – 2001 to bylo 8,73 % a 30,71 %, tedy celkem 39,44 %. Konkrétně se jedná o 230 tisíc hektarů zemědělské půdy, která vyžaduje intenzívní hnojení draslíkem.
A jak správně hnojit draslíkem kukuřici? Jak prof. Hlušek na semináři uvedl, základní dávka stanoví vynásobením potřeby čistého K v kg na výnos jedné tuny zrna plánovaným výnosem (př. 23,2 x 10 t = 232 kg K = 278 kg K2O). Korekce se provede na organická hnojiva (na tunu chlévského hnoje se v 1. roce odečítá 2,07 kg K) a na zásobu K v půdě stejně jako u fosforu. Takto upravená dávka se přepočte na množství draselného hnojiva. Aplikace a zapravení do půdy se provádí na podzim s organickými hnojivy. Na jaře je možno aplikovat v NPK, pokud draslík nebyl dodán již na podzim.
