Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny (LAKR) jsou zvláštní skupinou plodin, která je ve světovém měřítku téměř neustále ve středu zájmu. Přestože Česká republika v několika posledních desetiletích zaznamenala značné kolísání rozsahu pěstebních ploch, má pěstování těchto rostlin u nás tradici, kterou jen dokládá dřívější existence šlechtitelské stanice v Libochovicích. Aktuální otázky pěstování a využití LAKR přijeli na půdu Zahradnické fakulty na sklonku loňského roku zhodnotit pěstitelé, farmakologové i zpracovatelé těchto rostlin.
Již 14. ročník odborného semináře zaměřeného na problematiku léčivých, kořeninových a aromatických rostlin hostila Zahradnická fakulta v Lednici na Moravě, která spolu s občanským sdružením Pelero CZ (sdružení pěstitelů a zpracovatelů LAKR) připravila jednodenní přednáškový program pro zhruba sedmdesát účastníků z České republiky i Slovenska.
„Léčivé, kořeninové a aromatické rostliny mají v české legislativě stejné právní postavení jako ostatní plodiny,“ uvedl na počátku svého vystoupení Ing. Ivan Branžovský, CSc., z odboru rostlinných komodit Ministerstva zemědělství ČR. Podle něj jsou však LAKR přesto velmi specifickou skupinou plodin a v kontextu celé rostlinné výroby se řadí mezi maloobjemové. Zatímco tuzemská legislativa na ně pamatuje prostřednictvím zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství a potažmo i souvisejících předpisů, v nařízení Rady ES č. 1234/2007 zmíněny nejsou. „Za dobu existence Evropské unie totiž nepocítily členské státy potřebu tuto komoditu jakýmkoli způsobem regulovat,“ odůvodnil Ing. Branžovský. Na druhou stranu, z pohledu státní správy ČR, právě v současné době dozrál čas posoudit silné a slabé stránky těchto plodin a zhodnotit výchozí podmínky i současnou situaci tak, aby byly zajištěny podložené argumenty pro plnohodnotná rozhodnutí. „Situace v rámci celé rostlinné výroby však stále vyznívá v neprospěch LAKR, například dokonce ani mák jako olejnina, dnes již pěstovaný zhruba na 70 tisíci hektarech zatím dosud nebyl pro výrobce pesticidů lukrativní plodinou,“ říká Ing. Branžovský. Makovina se sice využívá z plochy téměř 18 tisíc hektarů, ale jde o využití vedlejšího produktu při pěstování máku potravinářského. Kromě makoviny jsou našimi nejvýznamněji velkoplošně pěstovanými komoditami zahrnutými do celkové plochy necelých 5500 ha kmín, ostropestřec a námel.
Další druhy LAKR se v ČR pěstují jen v rozsahu jednotek až desítek hektarů. V České republice se obliba i rozsah pěstebních ploch LAKR v průběhu let značně měnily – zatímco statistická šetření z let 1990 a 1996 uvádějí plochu deset a dokonce i patnáct tisíc hektarů, v roce 1999 to byly jen 3500 ha, o pět let později znovu zhruba 10 000 ha a v roce 2007 5184 ha.
Zisk mají zpracovatelé
Světový zájem o LAKR jako zdroje významných biologicky aktivních látek neustále narůstá. Jak uvádí představitel největší zahraniční firmy zabývající zpracováním LAKR, jen za posledních dvacet let bylo objeveno 61 % nových chemicky aktivních substancí pocházejících z přírodních produktů nebo byla jejich syntetická podoba těmito produkty alespoň inspirována. Rostliny, kterých bylo již k léčebným účelům využito – téměř 70 000 druhů (prakticky každá čtvrtá kvetoucí rostlina), stále představují velký potenciál využitelných různorodých chemických struktur.
„V současné době jen v Evropě existují asi dva tisíce firem zabývajících se LAKR a dalších 2200 najdeme v USA. Asijské země zase zodpovídají za 41 % světového ročního dovozu a přibližně polovinu světového ročního vývozu,“ uvedla v rámci své přednášky Ing. Anna Vildová z FAPPZ ČZU v Praze. V celosvětovém měřítku podle ní existují tři nejvýznamnější obchodní centra pro tuto komoditu – Německo, USA a Hong Kong (Čína). K největším světovým spotřebitelům patří Japonsko, Jižní Korea, USA, Německo a Francie, největšími světovými dodavateli LAKR (suroviny) jsou Čína, Indie, Mexiko, Bulharsko, Chile, Egypt, Maroko a Albánie. Jen z Hong Kongu se ročně vyveze zhruba 55 000 tun této komodity. „Zatímco zisk dodavatelů suroviny je poměrně malý, produkce se zhodnocuje především ve státech spotřeby, tedy státech s enormním zpracovatelským průmyslem. Tak z ní profitují především USA a Německo,“ vysvětlila současné principy světového obchodu s LAKR Ing. Vildová.
Přestože ve státech střední a západní Evropy činí podíl suroviny sbírané ve volné přírodě zhruba 35 %, například v Turecku dosahuje celých 100 %, což znamená potenciální ohrožení rostlin. Federal Agency for Nature Conservation ve spolupráci s World Wildlife Foundation zavedla počínaje rokem 2007 mezinárodní standardizaci pro sběr nazvanou International Standard for Sustainable Wild Collection of Medicinal and Aromatic Plants (ISSC-MAP). Současně se některé státy začínají zaměřovat na ekologické pěstování LAKR (Bulharsko, Dánsko).
Registrovat mohou i svazy
Relativně nízká výměra LAKR, na níž se v České republice i ve světě ve srovnání s ostatními plodinami pěstují, řadí tyto plodiny mezi minoritní. Podobně jsou na tom například zelenina, okrasné rostliny či semenné porosty trav. „Registrace nových přípravků na ochranu rostlin u těchto minoritních indikací se momentálně považuje za největší problém v ochraně rostlin v Evropě,“ uvedl Ing. František Muška, Ph.D., ze Státní rostlinolékařské správy (do 31. 12. 2008 pozn. red.). Podle jeho slov tato situace vznikla v důsledku výrazného zvýšení nároků na dokumentaci, která se předkládá pro posouzení vlastností přípravků na ochranu rostlin za účelem jejich registrace. Výrobci přípravků si právě díky nim velmi pečlivě vybírají ty plodiny, respektive kultury, u nichž o registraci požádají. Minoritní indikace jsou již ze své podstaty (aplikační oblast malého rozsahu a potažmo i menšího ekonomického významu) a právě v souvislosti s výše uvedenými komplikacemi málo zajímavé. „Podle zákona číslo 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči, však mohou minoritní použití navrhovat i správní úřady na úseku zemědělství a lesnictví a také profesionální uživatelé přípravků nebo jejich sdružení, tedy i pěstitelské svazy, naopak nemohou jej podat držitelé rozhodnutí o registraci,“ vysvětlil možnosti pěstitelů Ing. Muška. V současnosti je již zaregistrováno více než sto minoritních indikací a další žádosti jsou průběžně podávány a zpracovávány.
Dalším možným a perspektivním řešením nedostatku přípravků na ochranu rostlin, kterými by mohli pěstitelé minoritních plodin legálně své kultury ošetřovat, je podle SRS větší využití vzájemného uznávání registrací v rámci Evropské unie. Pokud totiž již byly účinná látka konkrétního přípravku i přípravek samotný vyhodnoceny jinou členskou zemí (v souladu s podmínkami směrnice č. 91/414/EHS), je možné závěry té země – zčásti nebo úplně – pro potřeby tuzemské registrace použít. Nespornou výhodou je zkrácení délky registračního procesu i nižší poplatky.
