tom, že je cizrna beranní kvalitní luskovina vhodná pro racionální výživu, kterou je možné pěstovat i v teplejších oblastech naší republiky, jsme již ve Farmáři informovali před necelými dvěma roky. Počátkem letošního roku jsme se v Březí u Mikulova setkali s manželi Hlaváčovými, kteří tuto plodinu budou letos na své farmě pěstovat již třetím rokem a kteří byli ochotní podělit se s námi o některé své zkušenosti.
Cizrna beranní (Cicer arietium L.), která se na pultech obchodů se zdravou výživou často prodává pod označením „římský hrách“ je jednoletá luskovina, která se tradičně pěstuje v Indii, v oblasti malé Asie, v jižní a střední Americe, ale i v řadě oblastí jižní Evropy. Jak již bylo uvedeno ve Farmáři 6/1999 ve článku RNDr. Marty Smolíkové z Výzkumného ústavu pícninářského, s.r.o., v minulosti se pěstovala i na Slovensku a na jižní Moravě. Ve světovém měřítku je to poměrně významná luskovina, která se v objemu produkce řadí za sóju, fazol a hrách. Její význam je nesporný především v sušších oblastech, protože právě suchu dobře odolává.
Tato rostlina dosahuje výšky 30 až 80 cm, obvykle je její habitus vzpřímený až polovzpřímený, rozložitý. Listy pokrývají chloupky, které vylučují organické kyseliny (šťavelovou, citrónovou, jablečnou). To rostlině pomáhá bránit se škůdcům.
Existují dva základní typy cizrny: „desi“ a „kabuli“, které se odlišují velikostí a barvou semen. U nás pěstovaná a jediná povolená odrůda pod jménem Irenka je typu „desi“ a má hnědá kulatá semena. Květy cizrny jsou samosprašné, měchýřkovité, lusky obsahují obvykle 1 až 2 semena, která ani v době zralosti nevypadávají.
Cizrna ekologicky
Manželé Hlaváčovi hospodaří na své malé rodinné farmě o výměře necelých 25 hektarů od roku 1994. Od roku 1998 se rozhodli obhospodařovat své pozemky v systému ekologického zemědělství. Kromě cizrny mají na vlastních i pronajatých polích potravinářskou pšenici, včetně tvrdé pšenice, žito a brambory, okurky, papriky a dýni na semeno. Pěstovali také fazol, ale pro něj těžko hledali odbyt , ustoupili od něj. Dobře si ale uvědomují pozitivní vliv luskovin v osevním postupu a proto ví, že cizrna má na jejich pozemcích nezastupitelný význam. Není to pouze plodina, které se na jejich polích daří a kterou mohou prodat. V systému ekologického zemědělství, který neumožňuje dodávat na pole průmyslová hnojiva, je správné střídání plodin ještě více opodstatněné než při konvenčním hospodaření.
S cizrnou se Hlaváčovi seznámili nejprve v literatuře a ihned prvním rokem se ji rozhodli zasít na 1,1 hektaru. Osivo i informace o agrotechnice získali ve Výzkumném ústavu pícninářském,s.r.o., v Troubsku.
Nenáročná plodina
Cizrně vyhovují teplé a sušší polohy, půdy písčitá až hlinitopísčitá. Proto jsou pro ni nedaleko od Mikulova téměř ideální podmínky. Podle Jana Hlaváče je především důležité zasít cizrnu včas. I přes to, že tato rostlina dobře snáší sucho, potřebuje alespoň pro vzcházení dostatek vláhy. Hlaváčovi seli cizrnu běžným secím strojem do hloubky asi 5 cm, výsevek je asi 100 až 150 kg semen na hektar. Semena začínají klíčit při 4oC. Při normálním průběhu počasí není vzcházení problém, jiné to bylo za sucha v loňském roce, kdy v Březí vzcházela cizrna postupně, proto byl porost velmi nevyrovnaný, což následně způsobilo problémy s nerovnoměrnou zralostí při sklizni.
Mladé rostliny snesou mírné mrazíky. V počátku vegetace je samozřejmě nutná ochrana proti plevelům. Při ekologickém hospodaření to znamená pouze plečkování. S žádnými živočišnými škůdci se v Březí nepotýkali, což je dáno již zmíněným obsahem kyselin v rostlině. Ani hmyzí škůdci zatím cizrnu nevyhledávali. Jen srnčí zvěř a zajíci si na mladých rostlinách, stejně jako dříve na fazolu, „nezřízeně hodovali“.
Během další vegetace cizrna nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Rostliny, které ač dorostou až 80 cm, nemají problém s poléháním. Ke sklizni obvykle dojde po 100 až 120 dnech po zasetí. Sklízí se běžnou sklízecí mlátičku. Problém však je, že lusky jsou v několika patrech rostliny a jsou nerovnoměrně dozrálé. Případná desikace, která se u podobně dozrávajících plodin provádí při konvenčním hospodářství, nepřichází do úvahy. Proto Hlaváčovi hledají možnosti jak toto řešit. Pro příští sezónu, ve které hodlají zasít asi 2 ha cizrny, uvažují o podříznutí či podrytí kořínků. Vegetace by se tak zastavila a i mladší semena doschla. „Musíme si to sami odzkoušet, protože s tím zatím nemá nikdo žádnou zkušenost,“ říká Anna Hlaváčová. „I po dvou letech se cizrnu se zatím pěstovat jen učíme,“ dodává Jan Hlaváč.
Předloni, kdy byli pro cizrnu dobré podmínky, se Hlaváčovým podařilo sklidit asi 1,5 tuny semen, což pro vyčistění znamená 1,3 tuny semen určených k prodeji. S výnosem byli spokojení.
Odbyt v plenkách
Vypěstovanou cizrnu se Hlaváčovým zatím daří bez problému prodat. Cena 30 Kč za kilogram však neodpovídá jejich představám. Přesto však této plodině Hlaváčovi věří a proto přistoupili i na nižší cenu. „Nejprve musí lidé tuto plodinu poznat, než ji začnou sami poptávat,“ vysvětlila nám svůj přístup paní Hlaváčová. Zatím cizrnu mnoho lidí nezná, neznají ji ani agronomové jako starou kulturní plodinu, ani konzumenti jako dobrou a velmi zdravou potravinu. Přesto je již cizrna běžně zařazovaná do některých produktů zdravé výživy. Vyrábí se z ní také mouka pro další zpracování.
Sami manželé Hlaváčovi a jejich početná rodina ji mají běžně ve svém jídelníčku. Podobně jako z jiné luskoviny se nejčastěji vaří a konzumuje jako příloha či jako součást salátů, atd.
Ekologické zemědělství způsobem života
Cizrna však není jedinou zdravou součástí jídelníčku Hlaváčových. Snaží se o to, aby všechny potraviny byly produkty ekologického hospodaření. Proto si také pro svoji potřebu chovají prasata a králíky, aby nemuseli nakupovat maso z velkochovů. To se prý tomu domácímu nevyrovná, stejně jako se nevyrovnají rostlinné produkty z konvenčního hospodaření o produktům ekologického hospodaření. Také Hlaváčovi si však uvědomují řadu problémů v této oblasti. Trápí je zatím velmi nízké ceny ekologických produktů, které jsou mnohdy na stejné úrovni jako u běžné produkce. Zamýšlejí se rovněž nad problémem dopravy ekologických produktů na velmi velké vzdálenosti, čímž se rovněž ničí životní prostředí a vlastní myšlenka ekologického zemědělství se vytrácí. Přesto jsou nadále myšlence ekologického hospodaření věrní. I z krátké návštěvy u hospodářů v Březí u Mikulova se dalo vycítit, že ekologické zemědělství je jejich způsobem života.
