Zužující se spektrum přípravků na ochranu rostlin – realita, která komplikuje pěstitelům možnost racionálního uplatnění integrované ochrany rostlin – ano, nebo ne?

Ing. Pavel Minář, Ph.D.

Ing. Pavel Minář, Ph.D., pracuje od roku 1990 v Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském, je ředitelem Odboru přípravků na ochranu rostlin, jenž v rámci ÚKZÚZ zajišťuje hodnocení a povolování přípravků na ochranu rostlin. Zastupuje Českou republiku na jednáních pracovních skupin v Evropské komisi a Radě EU. Pravidelně se účastní školicích akcí pro odbornou veřejnost.

Součet látek schválených v Evropské unii i počet přípravků povolených v České republice se v posledních letech nesnížil. Podstatný není celkový počet látek a přípravků na trhu, ale dostupnost prostředků pro ochranu konkrétních plodin a škodlivých organismů. Tady se situace v posledních dvaceti letech výrazně zhoršila. Pěstitelé přicházejí o řadu dlouhodobě používaných a účinných přípravků, jejichž plnohodnotná náhrada není v dohledu. Zároveň víme, že je souvislost mezi absencí prostředků ochrany rostlin a nepovoleným používáním těchto prostředků, zejména pokud jsou dostupné v jiných členských zemích EU.

Současné předpisy Evropské unie, jež stanovují podmínky a procesy povolování přípravků, neumožňují dosáhnout srovnatelné dostupnosti týchž prostředků v rámci členských zemí EU. Je třeba dosáhnout úpravy ustanovení nařízení EP a Rady (ES) č. 1107/2009 a prosadit například povinnost výrobců podávat ve všech zemích EU žádost o povolení přípravku ve stejných plodinách.

Poněkud jednostranně se ale nedostatkem přípravků vysvětluje nemožnost nebo ohrožené zavádění integrované ochrany. Cílem integrované ochrany není jen správně a optimálně používat přípravky (to je spíše cílem správné praxe v ochraně rostlin). V rámci integrované ochrany se naproti tomu mají využívat a vzájemně integrovat všechny postupy, které mohou snížit výskyt škodlivých organismů na přijatelnou míru a minimalizovat tak nutnost použití přípravků na ochranu rostlin. A v co nejvyšší míře využívat ochranu biologickou.

Je dobré se zamyslet nad všemi důvody, které stojí za nedostatkem chemických přípravků a za potřebou jejich použití. Stejně problematické, jako je zmenšující se výběr přípravků na ochranu rostlin, je výrazné snížení sortimentu polních plodin od devadesátých let. Když pomineme, že zvyšující se výměra několika málo plodin, a tím pádem i omezená možnost jejich střídání, je sama v rozporu se zásadami integrované ochrany, je tento stav i důvodem výraznějšího výskytu mnoha patogenů, které nelze zvládat jinak než s použitím chemické ochrany.

Menší sortiment plodin pak snižuje i zájem výrobců o plodiny ostatní, jejichž plochy se snížily, protože se tím zmenšil i předpokládaný zisk z prodeje přípravků do těchto plodin. Dostáváme se do začarovaného kruhu. Některé plodiny se méně pěstují, protože nejsou k dispozici dostatečné prostředky pro chemickou ochranu. Nedostatek prostředků je ale částečně důsledkem zmenšující se pěstební plochy. Stěžujeme si na problémy se zaváděním integrované ochrany v důsledku nedostatku přípravků, ale zároveň se nedostatečně soustředíme na jeden z jejích hlavních cílů, kterým je integrace všech dostupných agrotechnických a jiných opatření, včetně střídání plodin, k tomu, abychom použití přípravků minimalizovali.*

RNDr. Jan Nedělník, Ph.D.

RNDr. Jan Nedělník, Ph.D., je ředitelem Výzkumného ústavu pícninářského, spol. s r. o., Troubsko, místopředsedou České akademie zemědělských věd a předsedou odboru rostlinolékařství v rámci této akademie. Profesně se zabývá fytopatologií a ochranou rostlin.

Říká se, že co člověk, to názor, což platí i o odpovědi na položenou otázku. Moje stručná odpověď je „ano“. Nicméně byl jsem požádán o odborný názor, polemiku, proto si dovolím uvést několik argumentů.

Hlavním cílem každého farmáře je vypěstovat co možná nejkvalitnější produkt. K tomu má k dispozici celou řadu nástrojů, z nichž rostlinolékařské jistě patří k hlavním. Troufnu si tvrdit, že bez integrované ochrany rostlin by nebylo zdravých a hygienicky nezávadných surovin a potravin. V nejbližší budoucnosti nebude možné zajistit kvalitu produktů bez přípravků na ochranu rostlin. Jestli někdo tvrdí opak, pak jsou za tím pravděpodobně obchodní zájmy, nebo si dovolím tvrdit, že se jedná o poněkud demagogický postoj.

Systémy zkoušení a povolování účinných látek jsou natolik sofistikované, že dnes není možné registrovat látky s výraznými negativními dopady na životní prostředí včetně člověka. Tento systém eliminuje používání jakýchkoli potenciálně nebezpečných přípravků. Ano, můžeme se ptát – co například DDT? V době svého používání to byl špičkový přípravek a zachránil miliony životů, je moje odpověď. Je pravda, že dnes nacházená rezidua jsou nepříjemná. Díky práci výzkumných pracovníků a novým poznatkům dnes takový typ přípravku nemůže být používán. Podobná otázka – co přinesl zákaz některých neonikotinoidů? Ze studie uveřejněné minulý týden (pozn. redakce – článek byl přijat od autora v první polovině února) vyplynulo, že vedl ke snížení kvality řepky, ke 4% propadu výnosů a celkové odhadované ztrátě sektoru ve výši asi 900 milionů eur za rok. Je nutné rovněž upozornit na negativní dopad na životní prostředí způsobený foliární aplikací insekticidů, které vedly ke zvýšení emisí skleníkových plynů a k odhadované nadměrné spotřebě vody v objemu 1,4 milionu kubíků ročně. Jistě, tyto argumenty vyjadřují zejména zájem pěstitelů i životního prostředí, což, připouštím, je jednostranný pohled.

Tyto důvody však uvádím proto, že v debatě o zákazu dalších účinných látek je třeba hledat vždy přijatelný kompromis a přihlížet i k zájmům pěstitelů. Aktuálně se projednávají zákazy azolů nebo použití přípravků u plodin fixujících dusík v režimu greeningu. Na jedné straně hovoříme o zjednodušených sledech plodin a o zájmu více diverzifikovat, na straně druhé, hlavně u minoritních plodin, dojde zákazem dalších účinných látek k velmi masivnímu snížení již tak úzkého spektra použitelných přípravků.

Rostoucí světová populace, úbytek disponibilní orné půdy jsou stěžejní faktory vývoje zemědělství v nejbližší budoucnosti. Chceme-li produkovat dostatek kvalitních potravin, využití efektivních rostlinolékařských nástrojů včetně přípravků je nutnou podmínkou. Můžeme zakazovat, ale pokud něco zakážeme, měli bychom mít adekvátní náhradu – měli bychom například pěstiteli říci, jak má realizovat antirezistentní strategie. Pokud něco zakážeme, měli bychom si být vědomi následků. Pokud zakážeme, může se stát, že klesne kvalita zemědělských produktů. Myslím si, že lepší než zákaz je komplexní posouzení problematiky a hledání přijatelného kompromisu.*

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *