Změny ve složení plevelného spektra, příčiny a možnosti regulace

Každé pěstitelské opatření ovlivňuje populační dynamiku plevelů a vede k menším či větším změnám ve druhové struktuře a hustotě plevelných společenstev. Jejich vliv může být patrný v některých případech v tomtéž roce, skutečný trvalý efekt však musí být posuzován z dlouhodobého hlediska.

V posledním desetiletí jsme měli možnost zaznamenat rozsáhlé změny ve struktuře rostlinné výroby i v pěstitelských technologiích, především jako důsledek ekonomických podmínek. V první fázi byly změněny osevní sledy. V některých podnicích z osevních postupů následkem omezení živočišné výroby zcela vymizely víceleté pícniny, nebo byly jejich plochy výrazně redukovány. Přitom právě víceleté pícniny sehrávají rozhodující roli v eliminaci zaplevelení především jednoletými plevelnými druhy.
Pokles ploch pícnin byl kompenzován nárůstem osevních ploch ozimů, především ozimé řepky a částečně i ozimé pšenice. Nárůst ploch ozimé řepky od roku 1990 činí okolo 200 %, u ozimé pšenice plochy narostly přibližně o 10 %. Zúžení osevního postupu ve prospěch ozimých plodin vede k podpoře jednoletých ozimých a efemerních druhů, jako jsou například chundelka metlice, svízel přítula, mák vlčí a rozrazily. Současně se změnami osevního postupu se zvýšil podíl ploch, kde byla zaorávána sláma a chrást.
Ve druhé fázi dochází ke změně technologie zpracování půdy směrem k technologiím mělkého zpracování půdy až přímého setí. Mělkým nebo bezorebným zpracováním půdy je pak podporováno vzcházení plevelů klíčících z mělkých vrstev půdy, například chundelky metlice a heřmánkovce.
Všechny tyto skutečnosti se velmi intenzivně projevují ve změnách ve výskytu plevelů, chorob i škůdců a vyžadují proto změny v systému ochrany. Přitom právě ochrana proti plevelům se podílela významným způsobem na utváření plevelných společenstev. Za poslední desetiletí tak došlo k prakticky dvojnásobnému zvýšení zastoupení chundelky metlice v porostech obilnin, nárůstu heřmánkovitých plevelů téměř o 50 % při současně nejvyšší četnosti výskytu ze všech jednoletých druhů. Významně vzrostlo rovněž zastoupení svízele a rozrazilů. Zejména chundelka metlice se stává závažným problémem vzhledem k obrovskému reprodukčnímu potenciálu (i přes 4000 semen na rostlinu), náročnější ochraně a vyšší ceně ošetření. Změna technologie zpracování půdy je rovněž hlavní příčinou šíření chundelky z lehké půdy na půdu těžkou, kde při klasickém obdělávání má chundelka méně příznivé podmínky pro vzcházení.

Osevní postup

Vliv osevního postupu na zaplevelení vyplývá především z:
– rozdílných podmínek pro vzcházení a růst ozimých a jarních plevelných druhů,
– růstu a hustoty a od toho se odvíjející konkurenční schopnosti plodiny,
– vhodnosti plodiny pro dané půdní a klimatické podmínky.
Na základě tohoto různorodého efektu patří osevní postup z hlediska vlivu na zaplevelení k nejvýznamnějším pěstitelským faktorům. K největším změnám plevelných populací dochází, jestliže je osevní postup silně zjednodušen a převažuje jedna plodina nebo jedna skupina plodin, popřípadě jde o monokulturu. Ale již změna zastoupení obilnin z 50 % na 60 % je příčinou nárůstu zaplevelení v případě, že nejsou prováděna odpovídající ochranná opatření. Při zvýšeném podílu obilnin v osevním postupu se zvyšuje výskyt lipnicovitých plevelů, zejména chundelky metlice. Z dvouděložných jsou osevními postupy s vysokým podílem obilnin podporovány rozrazily, violky, heřmánkovité druhy a hluchavky. Zaplevelení heřmánkovitými pleveli je navíc podporováno i vysokým podílem ozimé řepky. Intenzita herbicidní ochrany může sice modifikovat uvedené změny, jejich směr však zůstává zachován.
Největší význam z hlediska eliminace především jednoletých plevelných druhů mají víceleté pícniny. Konkurenční efekt víceletých pícnin se v průběhu vegetace značně mění. V době vzcházení je velmi malý, protože jeteloviny rostou v prvních fázích růstu pomalu. Po zapojení porostu je však konkurenční schopnost vysoká, především díky bohatému kořenovému systému a rychlému nárůstu nadzemní hmoty. Sečením se ničí jednoleté druhy a oslabují se vytrvalé plevele (odčerpání zásobních látek z podzemních rozmnožovacích orgánů). U starších porostů se díky narůstající mezerovitosti konkurenční schopnost vytrvalých pícnin opět snižuje, především vůči vytrvalým plevelným druhům (smetánka, pýr).
Změnou technologie pěstování okopanin se jejich odplevelující účinek snížil. Kultivací byly vytvářeny podmínky pro vzcházení dalších vln plevelů z půdní zásoby a při jejich následném zničení se tak významně redukovala půdní zásoba především jarních druhů. Snížením počtu kultivací, nebo jejich úplným nahrazením herbicidy zůstává část semen plevelů dormantních, a tak se udržuje půdní zásoba pro následné plodiny.
Významný vliv na zaplevelení má proces samoozelenění u ploch uvedených dočasně do klidu. Vývoj plevelné populace v tomto případě závisí ve značné míře na situaci v zaplevelení u předplodiny. V případě chybějících problémových plevelů při samoozelenění nevznikají zpravidla problémy s ochranou proti plevelům v následných plodinách. Jestliže se však již v předplodině vyskytují plevelné druhy, jako jsou pýr plazivý, pcháč a svízel, může docházet v průběhu samoozelenění k jejich skokovému rozšíření a problémům v následujících plodinách. Včasné mulčování ploch uvedených do klidu může částečně eliminovat zvyšování půdního potenciálu semen plevelů, přesto je nutné se zvýšením potenciálu zaplevelení počítat, především pak pro nízké druhy, jako jsou rozrazily a ptačinec. Cíleným výsevem rostlin pro ozelenění s vysokou konkurenční schopností je šíření jednoletých i víceletých plevelů možné úspěšně eliminovat.

Zpracování půdy

Účinek klasického, mělkého či bezorebného zpracování půdy na vzcházení plevelů závisí do značné míry na osevním postupu a zaplevelení předplodiny. Bezorebným setím jsou již vzešlé plevelné rostliny stejně jako vzešlý výdrol obilnin a řepky ničeny jen omezeně, zvláště při vlhkém počasí. Bezorebným setím nebo mělkým zpracováním půdy dochází pouze k malé distribuci semen v půdním profilu, rozhodující část semen zůstává ve vrchní vrstvě půdy a tím je podporováno vzcházení plevelů vysemeněných v předplodině. Tato skutečnost přispívá k přírůstku plevelných druhů vzcházejících z malých hloubek (například chundelka metlice) a k celkově vyšší úrovni zaplevelení zejména po zaplevelených předplodinách.
I u plevelných druhů s většími semeny je optimální hloubka pro vzcházení do 5 cm. Mělké zpracování tak vytváří podmínky pro vyšší zaplevelení pro prakticky všechny druhy. Po málo zaplevelených předplodinách, jako například po kukuřici, bramborách, cukrovce a řepce, je však bezorebné zpracování půdy spojeno se sníženým vzcházením plevelů v následné obilnině. Omezeným vzcházením reagují na bezorebné zpracování půdy často hluchavky a rozrazily, ale také violka, zatímco zaplevelení chundelkou a heřmánkovitými druhy při minimalizačních technologiích zpracování půdy stoupá.
Zaplevelení vytrvalými plevelnými druhy (pýrem a pcháčem) závisí do značné míry na podmítce. Oba druhy zpravidla narůstají při vynechané podmítce, přičemž jejich roční přírůstek závisí na výchozí hustotě a na osevním postupu. Důležité je, aby podmítka byla následována opětovným zpracováním půdy, které je schopno zničit regenerované rostliny (orba). Mělké zpracování půdy a bezorebné setí obecně přispívají k šíření vytrvalých plevelných druhů. Vliv změny technologie je patrný především v nárůstu zastoupení pcháče v obilninách, který se za posledních deset let prakticky zčtyřnásobil.

Hnojení a hustota výsevu

Hnojením jsou potřeby plodiny a plevelů velmi často uspokojovány v rozdílné míře a to se pak odráží na struktuře plevelných společenstev. Rozhodující roli na utváření plevelných společenstev má přitom hnojení dusíkem. Jestli na zvýšenou nabídku dusíku reaguje lépe plodina nebo plevel, závisí na plevelném druhu a plodině, množství dusíku a termínu aplikace a intenzitě ochrany proti plevelům. Lepší podmínky pro rozvoj chundelky a heřmánkovce při nižší intenzitě hnojení a svízele při zvýšeném hnojení mohou být téměř úplně eliminovány přizpůsobenou ochranou proti plevelům.
Vedle svízele je zvýšenou nabídkou dusíku podporován ptačinec. Efekt zvýšené nabídky dusíku na ptačinec se však projevuje pouze v krátkém časovém období podzimu a časného jara, protože ptačinec koncem odnožování ukončuje svůj vegetativní růst. Dusík aplikovaný v regenerační dávce je ptačincem díky mělce rozložené kořenové soustavě přijímán rychleji a ve větší míře než plodinou, a tím se také zvyšuje jeho konkurenční schopnost relativně k plodině. Ošetření proti těmto rychle rostoucím druhům by proto mělo být prováděno dříve než regenerační přihnojení. Přiměřeným hnojením dusíkem je posilována konkurenční schopnost plodiny v porovnání s řadou plevelných druhů, zejména pak druhů nižšího vzrůstu. Konkurenční schopnost plodiny relativně vůči plevelům je podporována intenzivně tzv. přihnojováním pod patu řádku, kdy dusík, popřípadě fosfor jsou cíleně aplikovány pouze k plodině.
Konkurenční schopnost obilnin může být vedle hnojení dusíkem podpořena také hustotou výsevu. Zvýšenou hustotou výsevu jsou obecně potlačovány více druhy s pomalým počátečním růstem. Je nutné vzít na zřetel, že zvyšováním hustoty výsevu nad určité optimum je výnos plodiny snižován, a to se vedle zvýšených nákladů na osivo odráží v ekonomice pěstování. V řídkých nebo mezerovitých porostech je zejména při vyšší úrovni hnojení dusíkem nutné počítat s vyšší intenzitou zaplevelení a především s vyšší konkurenční schopností plevelů. Takovéto porosty jsou rovněž obtížně udržitelné v bezplevelném stavu po celé vegetační období.

Chemická ochrana

Aplikace herbicidů má rozhodující vliv na strukturu plevelných společenstev v daném roce, ale také v letech následujících. Vliv herbicidní ochrany na zaplevelení v následujícím roce je při orebném zpracování půdy patrný většinou teprve po třech až čtyřech letech a projevuje se změnami do 30 %. Při mělkém zpracování půdy je vliv ochrany patrný již v následujícím roce. Změny jsou přitom mnohem výraznější u plevelných druhů s vysokou produkcí semen (například chundelka metlice).
Změny ve složení plevelných společenstev jsou přitom založeny na spektru účinnosti přípravku a na četnosti jeho použití. Jednostranné používání stejných herbicidů nebo přípravků s obdobným spektrem účinnosti vede k selekci odolných plevelných druhů, až se stávají v plevelných společenstvech dominantními. K tomu dochází zejména u plevelných druhů nižšího patra, jejichž škodlivosti je přikládán malý význam. Tak došlo v některých oblastech k vyselektování téměř monokulturních plevelných společenstev tvořených violkami, nebo rozrazily.
Podobný význam pro utváření plevelných společenstev má i nevhodný termín aplikace. To se projevuje zejména u plevelných druhů s pozdním termínem vzcházení. Typickým příkladem je pcháč, vzcházející v ozimých obilninách v období od března do první poloviny května. Běžná ošetření proti plevelům by přitom měla být provedena do poloviny dubna. Snaha o spojení ošetření proti pcháči s ochranou proti ostatním plevelům je proto provázena mezerou v účinku proti později rašícímu pcháči. Navíc nejvyšší citlivosti vůči herbicidům dosahuje pcháč až se vstupem do intenzivního prodlužovacího růstu, optimálně po dosažení výšky 20 cm. Této fáze však není při běžném ošetření proti plevelům dosaženo ani u nejčasněji regenerujících rostlin.
Současná ochrana proti plevelům by se měla zaměřit především na zvýšení spolehlivosti účinku proti chundelce metlici, protože při jejím obrovském rozmnožovacím potenciálu znamená i velmi malý pokles účinnosti rozšiřování v dalších letech. Vyšší jistoty účinku při současných nižších nákladech je možné dosáhnout při podzimních termínech ošetření. Navíc zůstává dostatek času pro uskutečnění opravných zásahů. Spolehlivými ochrannými zásahy v kombinaci s vhodnými agrotechnickými opatřeními je přitom možné chundelku z našich polí eliminovat vzhledem ke krátké životnosti semen v půdě v časovém úseku čtyř až pěti let.
Zvláštní pozornost si zasluhuje ochrana proti pcháči. Nejsnadnější a nejspolehlivější je přitom ochrana v obilninách. Jednoznačně je nutné aplikovat herbicidy v období s nejvyšší citlivostí pcháče, tedy při dosažení výšky nad 20 cm. Vzhledem k velmi nevyrovnanému vzcházení pcháče v ozimých obilninách je však určení tohoto termínu problematické. Nejvhodnější je proto systém dvojího ošetření, kdy pro časné ošetření proti ostatním plevelům je vybrán herbicid s účinností proti pcháči (například Granstar 75 WG), který zajistí zničení první vlny vzcházení pcháče, a druhé, speciální ošetření proti pcháči se provede až po dosažení nejcitlivější růstové fáze (MCPA, 2,4 D, clopyralid). Cílené ošetření proti pcháči je tak prováděno na pcháč oslabený prvním ošetřením, navíc v jednotné a optimální růstové fázi a je tak dosahováno vyššího efektu na vegetativní rozmnožovací orgány. V lokalitách se zvýšeným výskytem rozrazilů a violek je možné zajistit spolehlivou regulaci v obilninách při časné postemergentní aplikaci s použitím účinných látek pendimethalin a diflufenican. Ochrana v jarním termínu již velmi často zajišťuje pouze částečný účinek.

Závěr

Každé pěstitelské opatření ovlivňuje populační dynamiku plevelů a vede v závislosti na výchozím zaplevelení a stanovištních podmínkách k rozsáhlým změnám v hustotě a druhovém složení plevelných společenstev, které jsou odrazem rozdílných podmínek pro klíčení, vzcházení, růst a produkci semen. Rozsah změn je zpravidla patrný až po několika letech, přičemž podléhá ročníkovým výkyvům. Podobně ale i návrat k původnímu stavu je záležitost delšího období s nutností zvýšených nákladů na ochranu.
Každá změna v pěstitelské technologii by měla být proto posouzena i z pohledu následného vlivu na utváření plevelných společenstev s návrhem vhodné strategie ochrany. V případě současných rozsáhlejších změn ve struktuře osevního postupu i v technologii zpracování půdy je nutné si uvědomit, že ani vysoká intenzita ochrany nemůže zcela zamezit postupnému nárůstu zaplevelení některými plevelnými druhy (například chundelkou metlicí) a musí dojít ke kompenzaci jinými opatřeními. Naopak snaha o snižování intenzity chemické ochrany není možná bez mnohostranných osevních postupů, technologie zpracování půdy adaptované daným podmínkám a rovněž bez pečlivého zakládání a vedení porostů pro dosažení jejich vyšší konkurenční schopnosti.

Ing. Karel Klem,
Zemědělský výzkumný ústav
Kroměříž, s.r.o.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *