Zdraví zvířat je hlavní úkol výzkumu

Švýcarský Výzkumný ústav pro biologické zemědělství (FIBL) se zabývá výzkumem a poradenstvím výhradně v oblasti ekologického zemědělství. Je v ní aktivní již 30 let a celosvětově jde o jeden z největších institutů, který pracuje pro biozemědělství. Pokrývá prakticky všechny jeho obory, tedy rostlinnou výrobu, chov a zdraví zvířat, socioekonomii a další. Jeho ředitel Urs Niggli nám odpověděl na několik otázek.

Jaký je způsob financování ústavu?
Jednak ze státních příspěvků, jsme soukromý institut, a z druhé strany máme řadu projektů, které financují například Evropská unie nebo spolkové úřady pro životní prostředí. Máme také řadu projektů od soukromých subjektů. Ve Švýcarsku jsou to například oba supermarkety Coop a Micro, které jsou velmi aktivní v prodeji bioproduktů a financují výzkumné projekty.

Řešíte nějaké projekty z oblasti GMO?
To jsou projekty, které financuje právě spolkový úřad pro životní prostředí, a to jak švýcarský, tak německý. Především je zajímá, jaká bezpečnostní opatření je třeba udělit, aby byla možná koexistence mezi GMO, klasickým a biologickým zemědělstvím. A to prakticky v celém řetězci produkce osiva, šlechtění, přes pěstování až ke zpracování například v mlýnech nebo mlékárnách.

Jaká jsou hlavní opatření?
Ta nejpřísnější jsou na úrovni produkce osiva. Tam je třeba garantovat nulovou toleranci, protože obsah GMO se pak násobí. Další opatření jsou v oblasti pěstování. Je třeba, aby se mezi poli udržovaly dostatečné vzdálenosti. O těch se momentálně diskutuje, my bychom chtěli odstupy, které by dosahovaly stovek metrů, aby se zamezilo kontaminaci pylem. Například ve mlýně jsme dělali pokusy, na kterých se ukázalo, po zpracování GMO šarže je potřeba dlouhé čištění, aby v následující bioprodukci byly zbytky pod hranicí tolerance. To znamená, že zpracování GMO a bioprodukce v obilných mlýnech je třeba kompletně oddělit.

O co se nejvíce zajímají lidi z praxe?
Největší zájem je o oblast zdraví zvířat, pracujeme především s preventivními zásahy, ale také s alternativní léčbou, jako je homeopatie či fytoterapie. Poptávka je v této oblasti největší, protože Švýcarsko je zemí s velkou produkcí mléka a například v oblasti zdravotního stavu vemene, konkrétně mastitidy, jsou velké, nevyřešené problémy. Ale zajímavá je také otázka šlechtění zvířat, která je velmi dlouhodobá. Často se diskutuje o tom, jestli máme ještě správná zvířata pro biopodnik. Podobně je tomu u otázky šlechtění rostlin, kdy jde spíše o odrůdy, které jsou vhodné pro extenzivní ekologické hospodaření. To je jeden z velkých úkolů, podobně jako celá oblast ochrany rostlin. Ta se týká především možností biologické regulace chorob či hmyzích škůdců.

Co je aktuální v ochraně rostlin v biozemědělství?
Hlavním problémem jsou všechny kultury, kde ještě používáme měď. Plíseň bramborová u brambor nebo perenospora u vinné révy, či strupovitost u jabloní. V těchto oblastech neustále hledáme metody, jak by se dalo pracovat bez mědi.

Proč u strupovitosti tyto problémy neřeší rezistence?
V současné době máme velmi dobré rezistentní odrůdy. Pěstujeme u nás také mnoho šlechtění i z České republiky. Producenti bioovoce sázejí v dnešní době především rezistentní odrůdy. Máme ale problém na trhu, protože konzumenti mají tradiční představu o jablku. Chtějí Golden Delicius, Jonagold a neakceptují příliš nové odrůdy.

Vidíte nějaký rozdíl mezi biopodniky v Česku a Švýcarsku?
Z našeho pohledu jsou podniky v Česku mnohem větší, průměrná velikost biopodniku ve Švýcarsku je zhruba 20 hektarů. Je proto velmi zajímavé sledovat, jak jsou v ekologickém zemědělství organizovány. Myslím, že zde bychom se mohli ještě něco naučit. Z druhé strany soudím, že některé problémy v produkci obilovin máme velmi podobné, přičemž hraje velkou roli, že podnebí v České republice je mnohem sušší, což zmenšuje některé potíže například u chorob. U nás je například pěstování vína mnohem těžší kvůli množství srážek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *