Zásady našich předků platí stále

Určitě bude každý souhlasit s tím, že život je závislý na zdravé půdě. V poslední době se právě k půdě chováme dosti macešsky, ať už jde o nevhodné zpracování, výživu či nedodržování osevních postupů. Neplatí to ovšem paušálně. Dobrým příkladem může být Zemědělské družstvo Rosice u Chrasti, nacházející se dvanáct kilometrů jihovýchodně od Chrudimi. Tady ctí generacemi ověřené zásady správného hospodaření s půdou prostřednictvím vyvážené rostlinné a živočišné výroby.

Zemědělské družstvo má stabilně výměru kolem 2000 hektarů půdy s převažujícím zastoupením orné půdy, na trvalé travní porosty připadá asi 100 hektarů. „Zabýváme se klasickou rostlinnou výrobou s osevním postupem odvozeným od potřeb živočišné výroby,“ říká předseda podniku Ing. Václav Blažek. Živočišnou výrobu zachovali v původním rozsahu nebo ještě navýšili. V současné době mají 600 dojnic, celkem ovšem 1600 kusů hovězího dobytka kombinovaného plemene Montbeliarde. Raritou je také chov prasat s aktuálním stavem 5500 kusů a dvěma šlechtitelskými chovy. „U živočišné výroby chceme zůstat. Vedle osevních postupů na ni máme navázané strojové vybavení, naším cílem je také zaměstnávat lidi,“ pokračuje Ing. Blažek s tím, že živočišnou výrobu mají dovedenou do modernizace, čímž myslí například nový kravín nebo dvě stabilní hnojiště. Ovšem ne vždy mají v tomto sektoru na růžích ustláno. Významně se jich dotklo ruské embargo. Když jejich odběratelé masa a výrobků zjistili, že mohou získat levné suroviny například z Německa nebo Polska (dříve tyto státy vyvážely do Ruska), citelně snížili odběr. Jedním z důsledků byl pro zemědělské družstvo velký přetlak prasat v měsících listopad 2014 až březen 2015, které vyprodávali s velkým prodělkem za symbolické ceny.

Rozvinutou mají v podniku i přidruženou výrobu. V první řadě jatka, kde ročně zpracují 8000 prasat a veškerý hovězí dobytek. Produkce mimo jiné míří do vlastní sítě prodejen. Zajímavé je, že vděčnějšími zákazníky jsou lidé na vesnicích než ve městech, a proto je většina prodejen orientována na vesnice. Věrni zůstali ale i městu – v Pardubicích provozují vývařovnu Karlovina. „Zakládáme si na tom, že v našich prodejnách i jídelně používáme vlastní kvalitní suroviny,“ zdůrazňuje předseda a doplňuje, že v tomto sektoru nejde rozhodně o ekonomiku. Logickou návaznost má i vlastní pekárna, odkud čerpají pečivo do prodejen. A jako třešničku na dortu ze široké škály činností lze vypíchnout také pěstitelskou palírnu.

 

Co přichází na pole?

 

Jak říká vedoucí rostlinné výroby Ing. Zdeněk Mašín, stěžejní plodinou je ozimá pšenice, kterou podle poptávky zařazují na 450 až 500 ha. V loňském roce dosáhla výnosu 8,5 t/ha. Vrátili se také k pěstování cukrovky, jež do řepařské výrobní oblasti jednoznačně patří. Dokazují to mimo jiné výsledky pohybující se na úrovni 95 t/ha, navíc jde o zlepšující předplodinu. Přestože se letos asi nezopakuje vysoká ziskovost cukrovky z uplynulých let, chtějí u ní v podniku zůstat. Jedním z důvodů je i zdroj cukrovarnických řízků, které jsou pojistkou pro zabezpečení krmivové základny skotu. Další plodinou s významnou výměrou 350 ha je ozimá řepka s loňským výnosem 4,5 t/ha, a to po dvojím zásahu krup. Na výměru 110 hektarů přichází ozimý ječmen určený na vlastní zpracování a zkrmování.

Na jaře vysévají 50 ha luskovin, speciálně hrách. Na pole přichází také 170 ha sladovnického ječmene (loňský výnos 8 t/ha), kde se jako jedna z předplodin uplatňuje cukrovka. Další část přichází po kukuřici, ovšem z hlediska obsahu N-látek je tato předplodina sázkou do loterie. Jako stěžejní jarní plodinu lze označit kukuřici, které patří výměra 300 až 320 hektarů – kolem 180–200 ha je určeno na siláž, zbytek na zrno. Zrnová kukuřice výnosově již několik let nespadla pod 10 t/ha. Velkou výhodou podniku je koncovka ve formě sušárny s následným uskladněním v silech, které pojmou 6000 tun materiálu a udrží jej ve vysoké kvalitě. Není tedy problém každoročně zhruba 1200 tun kukuřice sušit – kolem 800 tun s využitím do krmných směsí, menší část pro prodej.

K nenahraditelným plodinám podniku patří také vojtěška na výměře kolem 170 ha. „Vzhledem k tomu, že jde u této pícniny o kvalitu, sklízí se i přes výnosovou depresi v takové fázi, kdy je obsah živin v rostlině nejvyšší,“ připomíná agronom. V důsledku častých vstupů do porostů s těžkou technikou je nutné část porostů již do druhého užitkového roku zaorat – každý rok zakládají 100 až 120 ha nových porostů – nebo přisít. Jak dodává Ing. Mašín, když se vojtěška sekala kosou a odnášela na vidlích, vydržela bez problémů i šest let.

Kromě uvedených plodin pěstují dále 35 ha srhy na semínko jako travinu a v některých letech i speciální plodiny jako proso, pelušku a další určené do krmných směsí k prodeji.

Přestože dosahují v podniku pěkných výnosů, limitujícím faktorem jsou srážky. Jak ale s úsměvem dodává agronom, v okolí obce Rosice, jejíž název je odvozen od slova rosit, je tento fakt historicky daný. Zajímavé jsou i rozdíly v půdě – zhruba polovinu tvoří lehčí půdy, druhou těžké, kvalitní. „V nepříznivých letech může být u obilnin výnosový rozdíl až 2 t/ha ve prospěch kvalitních pozemků. Když nám příroda pomůže, rozdíly nejsou skoro žádné,“ doplňuje Ing. Mašín.

 

Zasít, pohnojit, sklidit – to tady neplatí

 

„Mělo by se hospodařit na půdě, opravdu na půdě. Jen do určité doby se dá hospodařit tak, že se zaseje, pohnojí a sklidí. Vlastníkům připomínám, že jejich půdu zušlechťujeme, dodáváme do ní pravidelně organickou hmotu. Je to sice nákladné, ale s výsledky z hlediska kvality půdy,“ zdůrazňuje předseda.

„Každý rok jsme schopni třetinu orné půdy vyhnojit plnou dávkou hnoje,“ navázal na předsedu Ing. Mašín. Hnůj orientují zejména pod cukrovku, kukuřici, částečně pod ozimou pšenici a řepku. Oproti podnikům bez živočišné výroby mají podstatně menší spotřebu nakoupených hnojiv. Nedá se ale říci, že by konečný výsledek po sklizni byl v jejich neprospěch. Hnůj hraje významnou roli a struktura půdy je úplně o něčem jiném.

Minerální výživa se pak u ozimé pšenice dostává zhruba na 120 kg N/ha (pro porovnání agronom uvádí dávku 200 kg N/ha u podniků bez živočišné výroby), u ozimého ječmene je kolem 100 kg N/ha, u jarního ječmene činí do 30 kg N/ha. Vyšší nároky má ozimá řepka, kde se spotřeba minerálního dusíku v čistých živinách šplhá na 180 kg/ha jako důsledek toho, že z časových důvodů od aplikace hnoje ustupují. Naopak u kukuřice přicházejí na celou plochu vysoké dávky hnoje, následuje proto již jen 80 až 100 kg Amofosu nebo NPK/ha při setí pod patu. Vojtěšku se obvykle nehnojí vůbec. Letošní zima však byla rájem pro myši, a proto bylo nutné plodinu ošetřit na jaře přísevem jetele a jílku. Při tomto úkonu proběhlo přihnojení NPK pod patu. Cukrovka dostává na podzim 50 t hnoje/ha, následuje letecké přihnojení ve fázi čtyř až pěti listů dvěma metráky ledku.

Zpracování půdy se v zemědělském podniku rovným dílem dělí mezi orbu a minimalizaci. Orba samozřejmě přichází vždy po aplikaci hnoje.

 

Průkopníci v pěstování zrnové kukuřice

 

Zemědělské družstvo Rosice bylo v devadesátých letech minulého století průkopníkem v pěstování zrnové kukuřice v jejich oblasti. „Navázali jsme kooperaci se Slušovicemi a jejich revoluční prvky přenášeli sem,“ vzpomíná předseda. Zrnové kukuřici jako důležité komponentě krmných směsí jsou věrni dodnes. Od roku 2006 vybírají stěžejní hybridy od firmy KWS OSIVA s. r. o., s níž zakládají na svých pozemcích pokusy. Letošní paleta hybridů v pokusech je velmi široká – jen materiálů KWS je 42 plus hybridy konkurenčních firem. Jak vysvětluje Ing. Mašín, spolupráce s Ing. Miroslavem Vavřinou, regionálním obchodním manažerem firmy KWS Osiva, vedla k dohodě, kdy je možné k sortimentu firmy KWS přiřadit podle zájmu hybridy konkurenčních firem. Zajímavostí je, že pokusy si letos odbyly premiéru zakládání sečkou zavěšenou na autě. Oficiální prohlídka probíhá v zeleném stavu a následně při sklizni, kde jsou podle agronoma inspirativní výsledky – v posledních třech letech výnosově vládnou materiály KWS.

Na provozní ploše v letošním roce roste dvojice zrnových hybridů firmy KWS – KWS 9361 (FAO Z 300/S 290) a KWS 2376 (FAO Z 340/S 340) a jeden silážní – Koblens (FAO Z 270/S 280). Další dvojici silážních hybridů tvoří RGT Fisixx (FAO Z 320) a Soulages (FAO Z 290/S 290), kde dlouhodobě spolupracují s firmou RAGT. Podle Ing. Blažka je zarážející, kolik dodavatelských firem se snaží proniknout do podniku. „My si ale vážíme firem, které máme osvědčené a můžeme se na ně spolehnout,“ říká rázně.

Protože „Rosičtí“ sousedí s podnikem, který dlouhodobě pěstuje kukuřici po kukuřici, zaznamenávají pravidelný tlak zavíječe. V loňském roce se rozhodli pro biologickou leteckou ochranu přípravkem TrichoLet (Trichogramma evanescens), ovšem vzhledem k tomu, že aplikace neproběhla podle agronoma ve správných termínech, navíc je tento biologický materiál závislý na průběhu počasí, vrátí se k jistější klasické ochraně. V průměru jeden zavíječ na rostlinu po provedené ochraně je jako výsledek příliš neuspokojil, ani dopad na kvalitu produkce nebyl zanedbatelný.

 

K dalším plodinám

 

V kukuřici ovšem spolupráce podniku s firmou KWS Osiva nekončí. Výhradně od této firmy odebírají v Rosicích odrůdy cukrové řepy. V letošním roce na pole zařadili tři materiály – Terranova KWS (tolerantní k rizománii), Natura KWS (tolerantní k rizománii a cerkospoře) a Picobella KWS (tolerantní k rizománii a cerkospoře).

Další významné zastoupení odrůd má tato firma v ozimé řepce, kde ji reprezentují hybridy Frodo KWS a Marcopolos. Jak říká Ing. Mašín, Marcopolos loni vyšel velmi dobře i přesto, že jej postihly kroupy. Chválil též letošní porosty obou odrůd. Nad čím se ovšem pozastavuje, je zákaz insekticidního moření osiva, v jehož důsledku je nutné velmi pečlivě likvidovat především dřepčíka olekového. „V loni na podzim jsme proti dřepčíkovi ošetřovali dvakrát a navíc ještě jednou souvratě,“ vyjmenovává. Jejich velkou výhodou byla již dřívější zkušenost s tímto škůdcem z pokusů, kde byl schopen i po ošetření zredukovat počet jedinců na polovinu. Ochrana proti dalším škodlivým činitelům probíhá v podniku klasicky. Nutno dodat, že velmi pečlivě na základě konzultace s místním včelařem diskutují insekticidní ochranu do květu, aby nebyla pro včely škodlivá. Zajímavý je i postup v závěru vegetace – asi měsíc před sklizní porosty lepí a s odstupem deseti až dvanácti dní následuje desikace. Dřívější desikace by podle agronoma mohla mít negativní dopad na výnos.

Také u ozimých obilnin, které zaujímají podstatnou část výměry, stojí za to se zastavit. Jak vysvětluje zkušený agronom, certifikované osivo objednávají zhruba na polovinu ploch, na zbytek si vyrábějí vlastní farmářské osivo. Pro tyto účely si vybírají odrůdy, která je osloví – naposledy šlo o ozimou pšenici Tobak, jejíž výnos o tunu překonal následující odrůdu. „Kolikrát jsme se již pozastavovali nad tím, že vlastní osivo máme lépe namořené než to nakoupené. Také porosty leckdy vypadají lépe “ dodává s úsměvem agronom.

 

Budoucnost s otazníkem

 

„Zemědělství je krásný obor, ale musí se jím zabývat lidé, které to baví,“ říká v závěru již vážnějším tónem předseda. Nejen on se obává toho, že bude nedostatek mladých lidí, kteří budou s chutí a odpovídající odborností pokračovat v tomto odvětví.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *