Zakládat travní porosty výsevem, nebo spoléhat na samozatravnění?

Založení travního porostu je častým řešením pro nadbytečné nebo málo úrodné plochy orné půdy. Který postup zvolit?

Trvalé travní porosty (TTP) u nás zaujímají téměř čtvrtinu (zhruba 980 tis. ha) z celkové výměry zemědělské půdy. Louky a pastviny tradičně slouží k produkci píce pro hospodářská zvířata, avšak velký rozsah zatravněných ploch vede k výrazné nadprodukci biomasy. V mnoha případech má píce navíc i velmi nízkou kvalitu a nehodí se pro intenzivní chovy. Pícninářsky nevyužitelné porosty jsou přesto ceněny pro jejich ekologické funkce (například protierozní působení a zajištění vysoké biodiverzity). Jejich zakládání a další ošetřování je proto podporováno různými dotačními tituly.

Jak vyplývá z článku Ing. Zuzany Hrevušová, Ph.D., a kolektivu z České zemědělské univerzity v Praze, optimální metodou zakládání hospodářsky využívaných travních porostů je jednoznačně výsev. Při zakládání porostů, které nejsou určeny k produkci píce, lze samozatravňování považovat za alternativní metodu. Avšak dlouhodobost procesu, značná rizika, zejména z hlediska šíření plevelů, ale i neuspokojivý vzhled krajiny jsou důvody, proč tuto metodu nelze doporučit jako běžný způsob TTP.

Více informací přináší dubnové vydání časopisu Úroda v článku autorů: Ing. Zuzana Hrevušová, Ph.D., Ing. Jitka Skalická, Ph.D., a prof. Ing. Jaromír Šantrůček, CSc., z České zemědělské univerzity v Praze.*

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *